Ortogonální matice

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Více obrázků Ortogonální maticí[1] (někdy také ortonormální) se v lineární algebře nazývá každá reálná čtvercová matice, jejíž sloupce tvoří ortonormální bázi vzhledem ke standardnímu skalárnímu součinu. Analogický termín pro komplexní matice je unitární matice[1].

Inverzní matice k ortogonální matici se shoduje s její transpozicí.

Ortogonální matice odpovídají shodným zobrazením v euklidovském prostoru, neboli rotacím, a zrcadlením.

Ortogonální matice se používají například při numerickém řešení soustav lineárních rovnic nebo problémů s vlastními čísly.

Ortogonální matice s determinantem hodnoty 1 se nazývají speciální ortogonální matice.

Množina všech ortogonálních matic daného řádu tvoří tzv. ortogonální grupu.[2] Podobně speciální ortogonální matice tvoří speciální ortogonální grupu.[3]

Definice

Reálná čtvercová matice 𝑸 se nazývá ortogonální, pokud součin s její transponovanou maticí 𝑸T dává jednotkovou matici 𝐈, neboli:

𝑸T𝑸=𝐈

Pokud se sloupce matice 𝑸 označí 𝒒1,,𝒒n, pak lze uvedenou podmínku ekvivalentně vyjádřit pomocí standardního skalárního součinu:

𝒒i,𝒒j=𝒒iT𝒒j={1proi=j0jinak

Sloupce ortogonální matice proto tvoří ortonormální bázi prostoru n.

Aby sloupce matice tvořily ortonormální bázi, nestačí jen, aby byly vzájemně ortogonální (kolmé); musejí být také standardizované, tj. mít jednotkovou délku.

Konkrétní ukázky

  • Jednotková matice 𝐈2=(1001) odpovídající identitě v rovině je ortogonální, protože pro ni platí: 𝐈2T𝐈2=𝐈2.
  • Matice 𝑸=(0110) je ortogonální, neboť:
𝑸T𝑸=(0110)(0110)=(00+1101+1010+0111+00)=(1001)=𝐈
Uvedená matice odpovídá osové souměrnosti podle osy 1. a 3. kvadrantu.
  • Matice 𝑸=15(3443) je ortogonální:
𝑸T𝑸=15(3443)15(3443)=125(9+161212121216+9)=125(250025)=(1001)=𝐈

Dále jsou uvedeny ukázky malých ortogonálních matic a jejich geometrických interpretací:

  • (1001) – osová souměrnost podle osy x
  • (0001001010000100) – permutace souřadnicových os

Obecné ukázky

  • Permutační matice, tj. matice, ve kterých je právě jeden prvek v každém řádku i každém sloupci roven jedné a všechny ostatní prvky jsou nulové, jsou ortogonální. Značí-li 𝑷π permutační matici odpovídající permutaci π, pak platí:
𝑷πT𝑷π=𝑷π1𝑷π=𝑷π1π=𝑷id=𝐈,
protože transpozice permutační matice se shoduje s permutační maticí k permutaci inverzní. Součin permutačních matic odpovídá skládání permutací a v tomto složení jsou všechny záměny vyvolané permutací π následně vráceny její inverzí π1.
  • Zobecnění permutačních matic na matice, ve kterých je právě jeden prvek v každém řádku i sloupci roven 1 nebo -1, a všechny ostatní prvky jsou nulové, tvoří množinu všech celočíselných ortogonálních matic.Šablona:Doplňte zdroj
  • Rotační matice
𝑹α=(cosαsinαsinαcosα)
jsou matice, které popisují rotaci kolem počátku souřadnic v euklidovské rovině o úhel α. Tyto matice jsou ortogonální, protože:
𝑹αT𝑹α=(cos2α+sin2αcosαsinα+sinαcosαsinαcosα+cosαsinαsin2α+cos2α)=𝐈

Vlastnosti ortogonální matice

Stejným způsobem, jako bylo ze vztahu 𝑸T𝑸=𝐈 odvozeno, že sloupce ortogonální matice tvoří ortonormální bázi prostoru n, vyplývá ze součinu 𝑸𝑸T=𝐈, že i řádky tvoří ortonormální bázi n. Matice 𝑸 a 𝑸T se obecně nemusejí shodovat, a proto může jít v těchto případech o odlišné ortonormální báze.

Inverzní matice

Ortogonální matice 𝑸 je vždy regulární protože její řádky i sloupce jsou lineárně nezávislé. Matice inverzní k ortogonální matici je rovna její transpozici, neboli:

𝑸T=𝑸1.

Matice inverzní k matici 𝑸 je právě taková matice 𝑸1, pro níž platí:

𝑸𝑸1=𝑸1𝑸=𝐈

Z druhé rovnosti vyplývá, že transpozice ortogonální matice je také ortogonální. Platí i obrácená implikace, neboli každá matice 𝑸, jejíž transpozice se shoduje a maticí k ní inverzní, je ortogonální, protože pak platí:

𝑸T𝑸=𝑸1𝑸=𝐈

Zachování délek a úhlů

Je-li vektor 𝒖n vynásoben ortogonální maticí 𝑸n×n, potom se délka (čili euklidovská norma) vektoru nezmění:

𝑸𝒖2=𝒖2 .

Standardní skalární součin dvou vektorů 𝒖,𝒗n je také invariantní vzhledem k součinu s ortogonální maticí 𝑸:

𝑸𝒖,𝑸𝒗=𝒖,𝒗

V důsledku je zachován i úhel mezi oběma vektory. Obě vlastnosti vyplývají přímo z definice standardního skalárního součinu. Díky zachování délek a úhlů je lineární zobrazení f:nn dané předpisem f(𝒖)=𝑸𝒖 shodné zobrazení v euklidovském prostoru n. Naopak matice lineárního zobrazení je ortogonální vzhledem ke standardnímu bázi pro každé shodné lineární zobrazení v euklidovském prostoru.

Determinant

Absolutní hodnota determinantu ortogonální matice 𝑸 je rovna jedné:

|det𝑸|=1

Tento fakt vyplývá přímo z determinantu součinu matic:

(det𝑸)2=det𝑸det𝑸=det𝑸Tdet𝑸=det(𝑸T𝑸)=det𝐈=1

Jinými slovy, determinant ortogonální matice může nabývat pouze hodnot jedna nebo mínus jedna. Existují však matice, které nejsou ortogonální a přitom mají determinant roven plus nebo mínus jedné, například unimodulární matice. Ortogonální matice, jejichž determinant je roven jedné, odpovídají rotacím a nazývají se speciální ortogonální matice. Ortogonální matice, jejichž determinant je roven mínus jedné, představují rotační zrcadlení.

Vlastní čísla

Reálná ortogonální matice 𝑸 může mít komplexní vlastní čísla. Jejich absolutní hodnota je rovna jedné, a proto je lze zapsat ve tvaru:

λ=eit

pro t. Je-li 𝒖 vlastní vektor příslušný k λ, potom díky zachování délek a linearitě normy platí:

𝒖2=𝑸𝒖2=λ𝒖2=|λ|𝒖2

z čehož vyplývá |λ|=1. Reálná vlastní čísla ortogonální matice mohou být jen ±1. Komplexní vlastní čísla se vždy objevují v komplexně sdružených dvojicích, tj. λ=eit a λ¯=eit, protože:

𝑸𝒖¯=𝑸𝒖=λ𝒖=λ¯𝒖¯

Ortogonální matice 𝑸n×n lichého řádu n má proto alespoň jedno vlastní číslo reálné.

Diagonalizovatelnost

Ortogonální matice 𝑸n×n je normální, neboli splňuje vztah:

𝑸𝑸T=𝑸T𝑸

Lze ji proto unitárně diagonalizovat nad komplexními čísly. Podle spektrální věty existuje unitární matice 𝑼n×n taková, že platí:

𝑼1𝑸𝑼=𝑫

Matice 𝑫n×n je diagonální s vlastními čísly matice 𝑸 na diagonále. Sloupce matice 𝑼 jsou pak tvořeny dvojicemi ortonormálních vlastních vektorů matice 𝑸. To znamená, že vlastní prostory ortogonální matice jsou také po dvojicích ortogonální.

Ortogonální matice 𝑸n×n nemusí být diagonalizovatelná nad reálnými čísly. Existuje však ortogonální matice 𝑽n×n taková, že součin

𝑽1𝑸𝑽=(𝑫100𝑫s)

je bloková diagonální matice, ve které jsou jednotlivé bloky buď rotačními maticemi velikosti 2×2 nebo jde o jednoprvkové bloky obsahující ±1. Uvedená reprezentace se také nazývá normální forma ortogonální matice.

Norma

Spektrální norma ortogonální matice 𝑸n×n je určena vztahem:

𝑸2=max𝒖2=1𝑸𝒖2=max𝒖2=1𝒖2=1

Pro Frobeniovu normu určenou Frobeniovým skalárním součinem platí:

𝑸F=𝑸,𝑸F=𝐈,𝐈F=n

Součin s ortogonální maticí zachovává spektrální normu i Frobeniovu normu libovolné matice 𝑨n×n, protože platí:

𝑸𝑨2=max𝒖2=1𝑸𝑨𝒖2=max𝒖2=1𝑨𝒖2=𝑨2

a také:

𝑸𝑨F=𝑸𝑨,𝑸𝑨F=𝑨,𝑨F=𝑨F

Podmíněnost matice se vzhledem k uvedeným maticovým normám zachovává i po součinu s ortogonální maticí.

Grupa ortogonálních matic

Šablona:Podrobně Regulární matice pevného řádu se součinem matic tvoří obecnou lineární grupu GL(n,) s jednotkovou maticí 𝐈 v roli neutrálního prvku. Ortogonální matice tvoří podgrupu obecné lineární grupy, nazvanou ortogonální grupa O(n). Součin dvou ortogonálních matic 𝑷,𝑸n×n je opět ortogonální, protože platí:

(𝑷𝑸)T(𝑷𝑸)=𝑸T(𝑷T𝑷)𝑸=𝑸T𝑸=𝐈

Inverzní matice k ortogonální matici 𝑸n×n je také ortogonální, protože platí:

(𝑸1)T𝑸1=(𝑸1)T𝑸T=(𝑸𝑸1)T=𝐈T=𝐈

Speciální ortogonální matice, což jsou rotační matice, neboli ortogonální matice s determinantem rovným jedné, tvoří podgrupu ortogonální grupy, tzv. speciální ortogonální grupu SO(n), též nazývanou rotační grupa. Jde o speciální případ Lieovy grupy.

Použití

Numerické záležitosti

Numerická matematika využívá řadu přirozených vlastností ortogonálních matic pro numerickou lineární algebru. Například je často žádoucí získat ortonormální bázi daného prostoru nebo provést přechod mezi ortogonálními bázemi; obě tyto úlohy mají řešení ve tvaru ortogonálních matic. Přínosné pro numerickou stabilitu výpočtu zpravidla bývá, mají-li matice determinant ±1, či popřípadě všechna vlastní čísla absolutní hodnoty 1. Mimo jiné pak platí, že podmíněnost matice je rovna 1 (což je nejmenší možná hodnota), a tak se chyby při násobení ortogonální maticí nezvětšují. Z uvedeného důvodu se v řadě algoritmů používají ortogonální matice, jako jsou Householderovy odrazy a Givensovy rotace. Dále je užitečné, že ortogonální matice je nejen regulární, ale její inverze se získá pouhou výměnou indexů.

Soustavy lineárních rovnic

Řešení soustavy lineárních rovnic tvaru

𝑸𝒙=𝒃

s ortogonální maticí 𝑸n×n a vektorem pravých stran 𝒃n lze přímo vyjádřit:

𝒙=𝑸T𝒃

Pro výpočet vektoru řešení 𝒙n stačí jen provést součin matice s vektorem, což má výpočetní složitost pořádek O(n2). Pro srovnání, řešení obecných soustav lineárních rovnic například pomocí Gaussovy eliminace má složitost O(n3). Uvedené vlastnosti se využívají například v (reálné) diskrétní Fourierově transformaci a diskrétní kosinové transformaci.

Maticové rozklady

Ortogonálních matice se využívají v QR rozkladu, což je rozklad dané matice 𝑨m×n na součin:

𝑨=𝑸𝑹

ortogonální matice 𝑸m×m s horní trojúhelníkovou matrici 𝑹m×n. Konstrukci matice 𝑸 lze provést pomocí Givensových rotací, které odpovídají rotacím, a Householderových transformací, které odpovídají zrcadlením. QR rozklady se používají v numerických metodách k řešení špatně podmíněných, přeurčených nebo nedostatečně určených soustav lineárních rovnic. Další oblastí použití je řešení problémů s vlastními čísly pomocí QR algoritmu.

Pomocí singulárního rozkladu může být každá reálná matice 𝑨m×n rozložena na součin:

𝑨=𝑼Σ𝑽T

ortogonální matice 𝑼m×m, diagonální matice Σm×n a transpozici další ortogonální matice 𝑽n×n. Diagonální prvky matice Σ jsou singulární hodnoty matice 𝑨. Singulární rozklad se používá například v geometrii pro transformaci hlavní osy kvadrik a ve statistice pro analýzu hlavních komponent vícerozměrných datových souborů.

Pomocí polárního rozkladu lze každou čtvercovou matici 𝑨n×n vyjádřit jako součin

𝑨=𝑸𝑷

ortogonální matice 𝑸n×n a pozitivní semidefinitní symetrické matice 𝑷n×n.

Ortogonální zobrazení

Je-li (V,,) reálný unitární prostor dimenze n, potom lze každé lineární zobrazení f:VV vyjádřit vzhledem k ortonormální bázi {𝒆1,,𝒆n} prostoru V pomocí matice zobrazení 𝑨fn×n takové, že platí:

f(𝒆j)=a1j𝒆1++anj𝒆n pro j=1,,n.

Matice zobrazení 𝑨f je ortogonální, právě když f je ortogonální zobrazení. Jsou-li totiž 𝒙 a 𝒚 vektory souřadnic vektorů 𝒖 a 𝒗 vzhledem k uvedené bázi, neboli 𝒖=x1𝒆1++xn𝒆n a 𝒗=y1𝒆1++yn𝒆n, potom platí:

f(𝒖),f(𝒗)=(𝑨f𝒙)T(𝑨f𝒚)=𝒙T𝑨fT𝑨f𝒚=𝒙T𝒚=𝒖,𝒗

Terminologie

V současné literatuře z oblasti lineární algebry a maticových výpočtů se setkáváme převážně s názvem ortogonální matice, navzdory tomu, že její sloupce, resp. řádky, jsou ortonormální.

Ve starší literatuře, nebo literatuře z jiných oborů (kde se s těmito maticemi setkáváme v nejrůznějších aplikacích) se můžeme z výše uvedeného důvodu setkat i názvem ortonormální matice.

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

Literatura

Související články

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály