Ortogonální souřadnice

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Upravit Šablona:Neověřeno Ortogonální souřadnice (ortogonální soustava souřadnic, též pravoúhlá soustava souřadnic nebo pravoúhlé souřadnice) představují v matematice takový systém souřadnic, v němž jsou v každém bodě souřadné osy navzájem kolmé.

Označení pochází z latiny, kde othos znamená pravý a přípona -gonální znamená -úhlý.

Ortogonální souřadnice lze definovat jako množinu souřadnic 𝐪, jejichž metrický tenzor má pouze diagonální členy, tzn. infinitezimální čtverec vzdálenosti ds2 může být zapsán jako součet čtverců infinitezimálních souřadnicových vzdáleností, tzn.

ds2=k=1D(hkdqk)2,

kde D je dimenze prostoru a funkce hk(𝐪) =def gkk(𝐪) (tzv. Laméovy koeficienty) jsou určeny diagonálními prvky metrického tenzoru gik(𝐪).

Vektory a integrály

Ze vztahu pro vzdálenost lze určit infinitezimální změnu ve směru souřadnice dqm jako dsm=hkdqk. Odtud lze získat diferenciál polohového vektoru 𝐫 jako

d𝐫=k=1Dhkdqk𝐞k,

kde 𝐞k jsou jednotkové vektory kolmé (tedy normálové vektory) k plochám konstantních souřadnic qk. Tyto jednotkové vektory jsou tečné k souřadnicovým čarám a tvoří souřadnicové osy lokálního kartézského systému souřadnic.

Vztahy pro skalární a vektorový součin mají v ortogonálním souřadném systému obvyklý tvar, tzn.

𝐀𝐁=k=1DAkBk

Tedy např. integrál po křivce 𝒞 má v ortogonálních souřadnicích tvar

𝒞𝐅d𝐫=k=1D𝒞Fkhkdqk,

kde Fk je složka vektoru 𝐅 ve směru k-tého jednotkového vektoru 𝐞k

Fk =def 𝐞k𝐅

Podobně lze pro infinitezimální element obsahu psát dP=dsidsj=hihjdqidqj, kde ij, a pro infinitezimální element objemu dV=dsidsjdsk=hdqidqjdqk, kde h =def hihjhk a ijk. Např. integrál přes plochu 𝒮 ve třírozměrných ortogonálních souřadnicích má tvar

𝒮𝐅d𝐒=𝒮F1h2h3dq2dq3+𝒮F2h3h1dq3dq1+𝒮F3h1h2dq1dq2

Diferenciální operátory ve třech rozměrech

Gradient lze vyjádřit jako

Φ=𝐞1h1Φq1+𝐞2h2Φq2+𝐞3h3Φq3

Laplaceův operátor má tvar

2Φ=1h1h2h3[q1(h2h3h1Φq1)+q2(h3h1h2Φq2)+q3(h1h2h3Φq3)]

Operátor divergence se zapíše jako

𝐅=1h1h2h3[q1(F1h2h3)+q2(F2h3h1)+q3(F3h1h2)]

kde Fk je k-tá složka vektoru 𝐅.

Podobně lze operátor rotace vyjádřit ve tvaru

×𝐅=𝐞1h2h3[q2(h3F3)q3(h2F2)]+𝐞2h3h1[q3(h1F1)q1(h3F3)]+𝐞3h1h2[q1(h2F2)q2(h1F1)]

Příklady

Dvourozměrné ortogonální soustavy souřadnic

Třírozměrné ortogonální soustavy souřadnic

Externí odkazy

Šablona:Soustavy souřadnic Šablona:Autoritní data