Věta o inverzní funkci

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Věta o inverzní funkci v diferenciálním počtu v matematice je postačující podmínka, aby k funkci existovalo inverzní zobrazení v okolí nějakého bodu svého definičního oboru: musí existovat derivace této funkce, která je spojitá a v daném bodě nenulová. Věta také udává vzorec pro derivaci inverzní funkce. V diferenciálním a integrálním počtu funkcí mnoha proměnných lze tuto větu zobecnit na jakoukoli spojitě diferencovatelnou vektorovou funkci, jejíž Jacobián je nenulový v nějakém bodě jejího definičního oboru, což dává vzorec pro Jacobiho matici inverzní funkce. Existují také verze věty o inverzní funkci pro holomorfní funkce v oboru komplexních čísel, pro derivovatelná zobrazení mezi varietami, pro derivovatelná funkce mezi Banachovými prostory atd.

Tvrzení věty

Pro funkce jedné proměnné věta tvrdí, že pokud f je spojitě derivovatelná funkce s nenulovou derivací v bodě Šablona:Mvar, pak f je v okolí bodu Šablona:Mvar invertovatelná, inverzní funkce je spojitě derivovatelná, a derivace inverzní funkce v bodě b=f(a) se rovná převrácené hodnotě derivace funkce f v bodě aŠablona:Sfn:

(f1)(b)=1f(a)=1f(f1(b)).

Alternativní verze, která předpokládá, že f je spojitá a prostá (injektivní) v okolí bodu Šablona:Mvar, diferencovatelná v bodě Šablona:Mvar s nenulovou hodnotou derivace, také vede k výsledku, že f má inverzní funkci v okolí bodu Šablona:Mvar, která je spojitá a injektivní, a pro kterou platí výše uvedený vzorec.[1]

Jasně vidíme, že důsledkem je, že pokud funkce f má v bodě Šablona:Mvar k nenulových derivací, pak má f inverzní funkci v okolí bodu Šablona:Mvar, která má také k derivací. k může být kladné celé číslo nebo .

Pro funkce více než jedné proměnné věta tvrdí, že pokud Šablona:Mvar je spojitě derivovatelná funkce z otevřené podmnožiny n do n a totální derivace je invertovatelná v bodě Šablona:Mvar (tj. Jacobián funkce Šablona:Mvar v Šablona:Mvar je nenulový), pak Šablona:Mvar je invertovatelná v okolí Šablona:Mvar: inverzní funkce na Šablona:Mvar je definovaná na nějakém okolí bodu q=F(p). Pokud píšeme F=(F1,,Fn), to znamená, že systém Šablona:Mvar rovnic yi=Fi(x1,,xn) má jednoznačné řešení pro x1,,xn kvůli/pomocí y1,,yn, za předpokladu, že, omezíme Šablona:Mvar a Šablona:Mvar na dostatečně malé okolí Šablona:Mvar a Šablona:Mvar, po řadě. V nekonečněrozměrném případě věta vyžaduje zvláštní hypotézu, podle které Fréchetova derivace funkce Šablona:Mvar v bodě Šablona:Mvaromezenou inverzi.

Věta navíc říká, že inverzní funkce F1 je spojitě derivovatelná a derivace jejího Jacobiánu v q=F(p) je inverzní matice k Jacobiánu funkce Šablona:Mvar v bodě Šablona:Mvar:

JF1(q)=[JF(p)]1.

Obtížnou částí věty je důkaz existence a derivovatelnosti inverzní funkce F1. Z toho již vzorec pro derivaci inverzní funkce vyplývá z řetízkového pravidla použitého na F1F=id:

I=JF1F(p) = JF1(F(p))JF(p) = JF1(q)JF(p).

Příklad

Uvažujme vektorovou funkci F:22 definovanou vztahem:

F(x,y)=[excosyexsiny].

Její Jacobiho matice je:

JF(x,y)=[excosyexsinyexsinyexcosy]

a Jacobián:

detJF(x,y)=e2xcos2y+e2xsin2y=e2x.

Determinant e2x je všude nenulový. Věta tedy zaručuje, že pro každý bod Šablona:Mvar z 2, existuje nějaké jeho okolí, na kterém je Šablona:Mvar invertovatelná. To neznamená, že Šablona:Mvar je invertovatelná na celém svém definičním oboru: v tomto případě není Šablona:Mvar ani injektivní, protože je periodická: F(x,y)=F(x,y+2π).

Protipříklad

Funkce f(x)=x+2x2sin(1x) je omezená v kvadratické obálce v okolí přímky y=x, takže f(0)=1. Má však lokální extrémy hromadící se v bodě x=0, takže není vzájemně jednoznačným zobrazením na žádném okolním intervalu.

Vynecháme-li předpoklad, že derivace musí být spojitá, pak funkce nemusí být invertovatelná. Například f(x)=x+2x2sin(1x) a f(0)=0 nemá spojitou derivaci f(x)=12cos(1x)+4xsin(1x) a f(0)=1, která neexistuje libovolně blízko bodu x=0. Tyto kritické body jsou lokální extrémy funkce f, takže f není vzájemně jednoznačná (a není invertovatelná) na žádném intervalu, který obsahuje x=0. Intuitivně se směrnice f(0)=1 nerozšířuje na blízké body, ve kterých mají směrnice mírné, ale velmi rychlé oscilace.

Metody důkazu

Díky důležitosti věty o inverzní funkci existuje mnoho jejích důkazů. V učebnicích je obvykle uveden důkaz, který používá princip kontrakce známý také jako Banachova věta o pevném bodě (který lze také použít jako klíčový krok v důkazu existence a jednoznačnosti řešení obyčejné diferenciální rovnice).[2][3]

Protože věta o pevném bodě je platí i v nekonečněrozměrném (Banachově) prostoru, její důkaz lze okamžitě zobecnit na nekonečněrozměrnou verzi věty o inverzní funkci[4] (viz část Zobecnění níže).

Alternativní důkaz pro konečněrozměrný prostor je založen na Weierstrassově větě pro funkce na kompaktní množině.[5]

Důkaz, který používá Newtonovu metodu, má tu výhodu, že poskytuje efektivní verzi věty: meze derivace funkce dávají odhad velikosti okolí, na kterém je funkce invertovatelná.[6]

Zobecnění

Variety

Větu o inverzní funkci lze přeformulovat pro derivovatelná zobrazení mezi derivovatelnými varietami. V tomto případě věta tvrdí, že pro derivovatelné zobrazení F:MN (třídy C1), pokud diferenciál funkce F

dFp:TpMTF(p)N

je lineární izomorfismus v nějakém bodě p množiny M, pak existuje otevřené okolí U bodu p tak, že

F|U:UF(U)

je difeomorfismus. Z toho plyne, že Šablona:Mvar a Šablona:Mvar musí mít v bodě Šablona:Mvar stejný rozměr. Pokud derivace funkce Šablona:Mvar je izomorfismem pro všechny body Šablona:Mvar v Šablona:Mvar, pak zobrazení Šablona:Mvar je lokální difeomorfismus.

Banachovy prostory

Věta o inverzní funkci může také být zobecněný na derivovatelná zobrazení mezi Banachovými prostory Šablona:Mvar a Šablona:Mvar.[7] Nechť Šablona:Mvar jsou otevřené okolí počátku v Šablona:Mvar a F:UY a spojitě derivovatelná funkce a předpokládáme, že Fréchetova derivace dF0:XY funkce Šablona:Mvar v bodě 0 je omezený lineární izomorfismus z Šablona:Mvar na Šablona:Mvar. Pak existuje otevřené okolí Šablona:Mvar bodu F(0) v Šablona:Mvar a spojitě derivovatelné zobrazení G:VX tak, že F(G(y))=y pro všechna Šablona:Mvar ve Šablona:Mvar. Navíc G(y) je jediné dostatečně malé řešení Šablona:Mvar rovnice F(x)=y.

Banachovy variety

Uvedené dva směry zobecnění lze zkombinovat do věty o inverzní funkci pro Banachovy variety.[8]

Věta o konstantním ranku

Větu o inverzní funkci (a větu o implicitní funkci) lze chápat jako speciální případ věty o konstantním ranku, která říká, že hladké zobrazení s konstantním rankem v okolí bodu lze vyjádřit v určité normální formě v okolí tohoto bodu.[9] Konkrétně pokud F:MN má konstantní rank v okolí nějakého bodu pM, pak existuje otevřené okolí Šablona:Mvar bodu Šablona:Mvar a otevřené okolí Šablona:Mvar bodu F(p) a existují diffeomorfismy u:TpMU a v:TF(p)NV takové, že F(U)V tak, že derivace dFp:TpMTF(p)N se rovná v1Fu. To znamená, že funkce Šablona:Mvar „vypadá jako“ její derivace v okolí bodu Šablona:Mvar. Z polospojitosti rankové funkce plyne, že existuje otevřená hustá podmnožina definičního oboru funkce Šablona:Mvar, na které má derivace konstantním rank. Věta o konstantním ranku tedy platí v libovolném bodě definičního oboru.

Je-li derivace Šablona:Mvar injektivní (příp. surjektivní) v bodě Šablona:Mvar, pak je také injektivní (příp. surjektivní) v jeho okolí, a proto rank funkce Šablona:Mvar je na tomto okolí konstantní, a proto věta o konstantním ranku platí.

Holomorfní funkce

Pokud je holomorfní funkce Šablona:Mvar definovaná na otevřené podmnožině Šablona:Mvar prostoru n, kterou zobrazuje do n a komplexní derivace Jacobiho matice je invertovatelná v nějakém bodě Šablona:Mvar, pak Šablona:Mvar je invertovatelná funkce v okolí Šablona:Mvar. To okamžitě vyplývá z verze pro více reálných proměnných. Je možné také ukázat, že inverzní funkce je opět holomorfní.[10]

Odkazy

Poznámky

Reference

Šablona:Překlad

Související články

Literatura

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály