Hamiltonova funkce

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hamiltonova funkce (též označovaná jako hamiltonián - pod tímto pojmem však bývá obvykle myšlen Hamiltonův operátor) označuje ve fyzice funkci vyjadřující energii fyzikálního systému v zobecněných souřadnicích a hybnostech.

Hamiltonova funkce hraje důležitou úlohu v Hamiltonovské formulaci mechaniky.

Funkce je pojmenována po Williamu Rowanu Hamiltonovi.

Definice

Hamiltonova funkce mechanického systému s m stupni volnosti je definována vztahem:

H(q1,q2,....qm,p1,p2,....pm,t)=i=1mq˙ipiL(q1,q2,....qm,q˙1,q˙2,...,q˙m,t),

kde L je Lagrangeova funkce systému a na pravé straně jsou zobecněné rychlosti 𝐪˙ vyjádřené jako funkce zobecněných souřadnic q1,q2,....qm, zobecněných hybností p1,p2,....pm a případně času t, tzn.

q˙j=q˙j(q1,q2,....qm,p1,p2,....pm,t).

Vlastnosti

Hamiltonova funkce se nemění při pohybu, u kterého Lagrangeova funkce není explicitně závislá na čase. Dosadí-li se totiž Lagrangeovy pohybové rovnice do totální derivace Lagrangeovy funkce:

dLdt=iLqiq˙i+iLq˙iq¨i+Lt=iddt(Lq˙iq˙i)+Lt,

poslední člen je vzhledem k explicitní nezávislosti lagrangiánu nulový, a dosadí-li se Lagrangeovy pohybové rovnice, vychází:

ddt[i(Lq˙iq˙i)L]=ddt(ipiq˙iL)=dHdt=0

Lagrangeovu funkci L(q1,q2,....qm,q˙1,q˙2,...,q˙m,t) lze získat z Hamiltonovy funkce H(q1,q2,....qm,p1,p2,....pm,t) dosazením za pj zobecněných souřadnic, rychlostí a času podle Hamiltonových rovnic.

Přechod od Lagrangeovy k Hamiltonově funkci, tedy přechod od proměnných qj,q˙j k proměnným qj,pj, se nazývá Legendreova duální transformace.

Hustota hamiltoniánu

Zejména v kvantové teorii pole se používá hustota hamiltoniánu, vyjadřující jeho prostorové rozložení. Vzájemná souvislost je dána vztahem

H=(qj(𝐱),pj(𝐱),t)d3𝐱

Jednoduché příklady

H=p22m
H=(pqA)22m+qφ
  • Hamiltonova funkce relativistické částice (pro nenabitou částici odpadá člen s q):
H=m2c4+(pqA)2c2+qφ

Literatura

Související články

Šablona:Pahýl Šablona:Autoritní data