Elektrický potenciál

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Elektrický potenciál je skalární fyzikální veličina, která popisuje potenciální energii jednotkového elektrického náboje v elektrostatickém poli. Jedná se o potenciál elektrického pole, tj. množství práce potřebné pro přenesení jednotkového elektrického náboje ze vztažného místa o nulovém potenciálu (tzv. vztažný bod) do daného místa. Za místo s nulovým potenciálem se obvykle bere buď nekonečně vzdálený bod nebo povrch Země. Rozdíl potenciálů dvou bodů je roven napětí mezi danými body.

Značka: φ

Jednotka SI: volt, značka V

Definice

Potenciál bodového náboje Q umístěného v počátku soustavy souřadnic lze vyjádřit vztahem:

φ(𝒓)=14πεQ|𝒓|+φ0,

kde ε je permitivita prostředí, 𝒓 je polohový vektor potenciálu φ a φ0 je integrační konstanta, která určuje hodnotu potenciálu v nekonečnu. Obvykle se klade φ0=0.

Potenciál objemově rozloženého náboje lze vyjádřit vztahem:

φ(𝒓)=14πεVρ(𝒓)|𝒓𝒓|dV,

kde V je objem, přes který se integruje a ρ je objemová hustota náboje.

Tento potenciál je definován ve všech bodech prostoru daného objemu, tedy také v bodech, ve kterých je hustota náboje nenulová. Tím se potenciál spojitě rozloženého náboje odlišuje od potenciálu soustavy diskrétních bodových nábojů. Tento potenciál je navíc všude spojitý a má ve všech bodech prostoru parciální derivaci alespoň prvního řádu, což v souvislosti s intenzitou elektrického pole znamená, že také intenzita pole daná tímto vztahem je definována ve všech bodech prostoru včetně bodů, v nichž je hustota náboje nenulová. Totéž platí pro plošně resp. lineárně rozložené náboje:

Potenciál plošně rozloženého náboje lze vyjádřit vztahem:

φ(𝒓)=14πεSσ(𝒓)|𝒓𝒓|dS,

kde S je plocha, přes kterou se integruje a σ je plošná hustota náboje.

Potenciál lineárně rozloženého náboje lze vyjádřit vztahem:

φ(𝒓)=14πεlτ(𝒓)|𝒓𝒓|dl,

kde l je délka, přes kterou se integruje a τ je lineární hustota náboje.

Jelikož elektrický potenciál vyjadřuje potenciální energii na jednotku náboje, je možné jej vyjádřit jako

φ=WQ,

kde W je potenciální energie nabitého tělesa a Q je jeho náboj.

Vlastnosti

Na základě principu superpozice lze odvodit výraz pro potenciál soustavy n bodových nábojů Q1Qn, jejichž polohové vektory jsou 𝒓1𝒓n:

φ(𝒓)=14πεi=1nQi|𝒓𝒓i|+φ0.

Potenciál jednoho z bodových nábojů Qi ze soustavy nábojů Q1Qn vzhledem k ostatním nábojům soustavy lze určit podle principu superpozice jako

φi=14πεjinQj|𝒓i𝒓j|.


Dosadíme-li do Gaussova zákona elektrostatiky pro spojitě rozložený náboj místo intenzity elektrického pole potenciál, dostaneme:

div𝑬=divgradφ=ρε0,

tj. pro Laplaceův operátor Δ=divgrad dostaneme Poissonovu rovnici Δφ=ρε0, která je platná ve všech bodech prostoru, v nichž platí Gaussův zákon elektrostatiky. Pokud je v některých bodech prostoru objemová hustota nulová, tj. ρ=0, zjednoduší se rovnice na Laplaceova rovnici Δφ=0.


Záporný gradient potenciálu je roven intenzitě elektrického pole, tj.:

𝑬(𝒓)=gradφ(𝒓).

Potenciál elektrostatického pole pak lze chápat jako potenciální energii jednotkového náboje. Položíme-li potenciál v nekonečnu roven nule, tj. φ0=0, pak lze psát:

φ(𝒓)=𝒓𝑬d𝒍.


Plocha, na níž si potenciál zachovává svoji hodnotu, tj. φ=konst, se nazývá ekvipotenciální plocha. Siločáry jsou vždy kolmé k ekvipotenciální ploše. To lze ukázat diferenciací vztahu φ=konst, tj.:

dφ=φxdx+φydy+φzdz=(Exdx+Eydy+Ezdz)=𝑬d𝒓=0,

kde d𝒓 leží v rovině tečné k ekvipotenciální ploše. Vektory 𝑬 a d𝒓 jsou tedy vzájemně kolmé, tzn. 𝑬 je kolmé k ekvipotenciální ploše.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály