Čas

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Různé významy Šablona:Infobox - fyzikální veličina Čas (značka t) je jednou ze základních fyzikálních veličin soustavy SI, která se měří v sekundách (s) pomocí hodin. Čas označuje dobu, která uplyne mezi dvěma okamžiky. V jiném chápání je čas pojímán jako čtvrtý rozměr 3D prostoru, v teorii relativity součást časoprostoru.

Pojem „čas“ může také označovat časový údaj, určitý okamžik na časové ose, která má počátek ve zvoleném nulovém referenčním bodě. Událost trvající dobu t začala v čase tŠablona:Sub a skončila v čase tŠablona:Sub = tŠablona:Sub + t, kde hodnoty tŠablona:Sub a tŠablona:Sub označují dobu, která v okamžiku začátku a konce události uplynula od referenčního okamžiku tŠablona:Sub = 0 s. V běžné praxi například čas „jedna hodina“ může označovat nejen dobu trvání události, ale také okamžik, kdy hodinová ručička ukazuje „1“, tedy 1 h po půlnoci nebo 1 h po poledni – podle toho, co je tím referenčním okamžikem.

Pro lidský život má zásadní význam střídání dne a noci vlivem rotace Země. Proto se základem časového systému stal sluneční čas, který lze měřit slunečními hodinami. Z něj byly odvozeny jednotky času a z praktických důvodů jsou mu přizpůsobovány časové systémy jako je koordinovaný světový čas a časová pásma. Delší období měsíc a rok vycházejí z dalších astronomických cyklů, dle typu kalendáře z doby oběhu Země kolem Slunce a Měsíce kolem Země.

Definice

Šablona:Upravit část

Ciferník pražského orloje

Čas se dá také definovat jako neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí. Jako takový je podstatnou složkou struktury vesmíru. Je velmi obtížné, až nemožné, si čas nějak představit. Pokusy o pochopení času byly po dlouhou dobu především doménou filozofů, později i přírodovědců. Na povahu a smysl času existuje množství silně odlišných náhledů, a je proto obtížné nabídnout jeho nekontroverzní a jasnou definici. Důležitým pojmem je tzv. šipka času, která určuje smysl (směr) plynutí času a odpovídá směru rozpínání vesmíru. Čas se od starověku také měří, nejčastěji počítáním pravidelně se opakujících pohybů, například Slunce nebo kyvadla. Základní myšlenku tohoto měření využil Aristotelés k definici: Šablona:Citát

Měření času a doby

Sypání písku v přesýpacích hodinách se někdy užívá k odměřování uplynulého času

Šablona:Viz též Stejně jako všechna jiná měření je stanovování času založeno na srovnávání s jednotkou, v případě času s dobou opakovaného děje. Podmínkou měření je stanovení částí, jednotek jevů, rozdělení času na vhodné stupně, původně nutně podle přírodních jevů.

O měření času a doby se lidé pokoušejí již tisíciletí počítáním (pravidelných) pohybů, a to tradičně na více úrovních, zejména pak:

  • pro delší intervaly – ode dne datování. Systém uspořádání těchto jevů se nazývá kalendář a jevy a jednotky bývají nazývány jako kalendářní.
  • pro kratší intervaly – počítáním rychlejších pravidelných jevů na jevech menšího měřítka na hodinách – slunečních, objemových (vodních, přesýpacích) a kyvadlových. Tyto kratší jevy a jejich měření, tedy čas v užším významu, nemají zvláštní název.

Obě tyto úrovně předvádí např. pražský staroměstský orloj s horním ciferníkem hodinovým a dolním kalendářovým, kde se delší jednotky času odvozují rovněž z pohybu kyvadla a ne z astronomických jevů.

K určování doby mohou být použity kromě ​hodin i různé nepřímé metody vhodné s ohledem na charakteristický děj, jehož dobu je potřeba určit, což umožňuje překonat i samotné schopnosti aktuálně nejpřesnějších hodin. Detekcemi interakcí fotonu s frekvencí v rentgenové části spektra, prolétajícího molekulou vodíku, s elektrony jejího obalu tak byl v r. 2020 určen vůbec nejkratší kdy naměřený časový úsek v historii, 247 zeptosekund, tj. 247 × 10−21 sekundy.[1][2]

Měřením času a doby se zabývají hlavně vědci (jeden z hlavních úkolů fyziky a astronomie) a technici.

Datování a kalendář

Šablona:Podrobně Základ dělení času vznikl sledováním ročních období a roků, vývoje měsíce, dnů a částí dnů (noc, světlý den, rozbřesk (východ slunce, svítání), ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, západ slunce (stmívání, soumrak), večer) sledováním astronomických jevů, zejména zdánlivého oběhu slunce a změny tvaru osvětlené viditelné části Měsíce. Už z doby kamenné (neolitu) jsou známy stavby, které sloužily ke stanovení slunovratu a rovnodennosti (např. Stonehenge). O pokročilejších způsobech kalendářního měření patrně svědčí nedávno nalezený disk z Nebry. Také zdánlivý roční pohyb některých hvězd (např. Siria) se užíval ke stanovení správného okamžiku pro polní práce.

Jednotky doby kvantifikují trvání dějů a intervalů mezi událostmi proto vycházely z dějů vyvolaných pravidelnými pohyby. Nejvýznamnějším takovým dějem je jistě stmívání a svítání, střídání světlého dne a noci a roční střídání částí roku. Dlouho sloužily jako standardy pohyb Slunce po obloze, fáze Měsíce a kmit kyvadla. Z nich se vyvinuly a postupně ustálily jednotky nakonec nyní již bez přímé vazby na astronomické jevy a naopak se občas upravují tak, aby se zmenšil rozdíl od astronomických jevů.

Hodiny

Šablona:Podrobně První mechanické hodiny se podle nejistých zpráv objevily snad ve 12. století, spolehlivé zprávy jsou však až z přelomu 13. a 14. století z anglických a francouzských klášterů. Mechanické hodiny se skládají ze tří částí: 1) oscilátoru, 2) zdroje energie a 3) počítacího a indikačního zařízení. První hodiny užívaly jako oscilátor poměrně nepřesný lihýř, jako zdroj energie závaží a měly i bicí zařízení. Od 14. století se vyráběly přenosné a kapesní hodiny s pružinou, byly však málo přesné. Při pokusech s volným pádem měřil snad Galileo Galilei dobu počítáním srdečního tepu a krátce před smrtí zkonstruoval velmi důmyslné hodiny s využitím kyvadla jako oscilátoru (prvku určujícího rychlost chodu hodin).

Kyvadlové hodiny však poprvé realizoval až roku 1657 holandský fyzik Christiaan Huygens, který také o něco později vybavil lihýř pružinou, čímž vznikl nepokoj, přesnější oscilátor, který se hodil i do přenosných a velmi malých hodinek. Přesnost mechanických hodin se dále zvyšovala a v 18. století se podařilo změřit nerovnoměrnosti v pohybu Země. Tím byl zdánlivý pohyb Slunce jako časový normál nahrazen mechanickými oscilátory a hodinami.

Ve 20. století se začaly používat i jiné pohony a oscilátory. Nejrozšířenější jsou dnes hodiny s elektrickým pohonem a piezoelektrickým oscilátorem, např. křemenným (quartz crystal). Ten má vysokou přesnost, nízké výrobní náklady a snadno se propojuje s elektronickými obvody. Pro nejpřesnější měření času (doby trvání) i jako standard pro sekundu se užívají atomové hodiny, využívajících frekvence mikrovlnného záření při stavovém přechodu v atomu cesia. Nejpřesnější světový čas se určuje statistickým průměrem několika set césiových hodin po celém světě.

Nepřesnost (lépe nerovnoměrnost čili variace chodu) hodin, která činila u prvních lihýřových hodin asi 100 s/den (0,1%), se u nejlepších kyvadlových hodin snížila na sekundu za rok, u křemenných hodin na sekundu za tisíc let a u césiových hodin na sekundu za 158 milionů let (2×10−16).[3]

Jako ještě slibnější se jeví nové typy tzv. optických atomových hodin, tedy hodin založených na kvantových přechodech s energiemi odpovídajícími frekvencím spektrálního pásma viditelného či ultrafialového záření, u kterých proběhne za 1 sekundu o zhruba 4 až 6 řádů více oscilací a potenciálně tak umožňují řádově vyšší přesnosti než nejpřesnější hodiny cesiové. Mohou to být optické atomové hodiny založené na přechodu v iontu ytterbia 171Yb+[4], stroncia 88Sr+[5][6][7], vápníku 40Ca+, rtuti 199Hg+ či hliníku 27Al+.[8][9]

Jinou slibnou metodou je využití přechodů v neutrálních atomech v optické mřížce, tedy zachycených v potenciálu stojaté elektromagnetické vlny ze dvou protichůdných laserových paprsků. Limitující fundamentální (neodstranitelná) kvantová nepřesnost tak může být zredukována zprůměrováním a zvýšena tak stabilita a přesnost.[10][11] Mohou to být hodiny využívající přechodu v atomech stroncia 87Sr, ytterbia 171Yb či rtuti 199Hg.[12][13][14][11][15][16][17][8] Rekordní relativní přesnost hodin tohoto typu, dosažená v r. 2018, je 2,5×10−19, tedy 1 sekunda za cca 120 miliard let.[18][19]

Od r. 2011 je znám princip tzv. jaderných hodin, založených na přechodu mezi energetickými stavy jádra iontu thoria, který by umožňoval dosažení ještě řádově nižší nepřesnosti.[20][21][22] Jaderné hodiny mají i další výhody. Jsou ze své podstaty robustnější než atomové, protože jádro a jeho energetické přechody jsou méně citlivé k vnějšímu rušení než jsou přechody v orbitálních elektronech u atomových hodin.[23] V r. 2024 již byly zkonstruovány všechny důležité technické prvky nutné pro plně funkční jaderné hodiny, které by principiálně mohly dosáhnout stability 10−20, tedy nepřesnosti pouhých 10 ms za celý předpokládaný věk vesmíru (14 mld let).[24]

Během staletí od vynálezu hodin se tedy přesnost zlepšila o 19 desetinných řádů a nadále se zlepšuje. Měření doby a kmitočtu patří dnes k nejpřesnějším měřením vůbec.

Čas a doba jako veličiny

Čas je společné označení pro několik fyzikálních pojmů - objektů a veličin, zejména pro:

  • okamžik[25]: bod na časové ose. V tomto smyslu ("čas daného okamžiku") je veličinou protenzivní, jejíž okamžitá hodnota (datum, časový údaj – viz níže) se stanovuje jako doba trvání (viz níže) od dohodnutého počátečního okamžiku k tomuto okamžiku. V prostoru odpovídá poloze;
  • datum, časový údaj[26]: značka přiřazená okamžiku pomocí uvedené časové stupnice; v prostoru odpovídá souřadnicím polohy v daném souřadném systému;
  • doba trvání (pro spojité časové stupnice)[27]: rozsah časového intervalu[28], tedy části časové osy mezi dvěma okamžiky. Je to veličina extenzivní. V prostoru odpovídá vzdálenosti.

Čas, doba jsou základní veličinou všech běžně používaných soustav veličin, tedy i soustavy SI. V klasické fyzice je čas absolutní, tedy doba je invariantní při Galileově transformaci a jde o skalár. V relativitě je čas relativní a je třeba odlišit vlastní čas (vlastní doba je invariantem Lorentzovy transformace) a lokální, souřadnicový čas (transformuje se jako 4. složka čtyřvektoru).

Doporučená značka veličiny (doby): t (angl. time, lat. tempus)

Běžně se ve fyzikální literatuře takto značí i čas daného okamžiku (zpravidla s identifikačním indexem), pak se pro označení doby trvání používá značka Δt nebo zápis pomocí rozdílu (tedy např. t − t0).

Doporučený zápis data a časového údaje pro vědecké a technické účely je např. 2014-08-14T09:25:10,33 pro 14. srpen 2014, v 9 h, 25 min a 10,33 sekundy[29]

V běžných písemnostech se v ČR za správný považuje i vzestupný zápis pouhého data (14. 8. 2014 nebo 14.08.2014) a zápis časového údaje zaokrouhleného na minuty s rozdělující tečkou a bez nuly u jednomístných hodin (9.25),[pozn. 1] přípustný je i zápis s dvojtečkou (9:25 či 09:25), způsob zápisu by však měl být v rámci dokumentu jednotný.[30][31]

Šablona:KotvaJednotky času

Běžné jednotky času
Jednotka zn. velikost
Attosekunda as 10−18 s
Femtosekunda fs 10−15 s
Pikosekunda ps 10−12 s
Nanosekunda ns 10−9 s
Mikrosekunda μs 10−6 s
Milisekunda ms 10−3 s
Sekunda s zákl. jednotka SI
Minuta min 60 sekund
Hodina h 60 minut, 3600 s
Den d 24 hodin, 86 400 s
Týden 7 dní
Měsíc 28 až 31 dní
Rok 12 měsíců
Rok 52 týdnů + 1–2 dny
Běžný rok 365 dní
Přestupný rok 366 dní
Tropický rok ⌀ 365,24219 dní
Desetiletí 10 let
Generace 25 až 30 let
Století 100 let
Tisíciletí 1000 let

Základní jednotkou času (doby) je v soustavě SI sekunda (mezinárodní značka s), která je definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami hyperjemné struktury základního stavu atomu cesia 133. Tato definice předpokládá cesiový atom v klidu při teplotě absolutní nuly.[32][pozn. 2] Jedná se tedy o vlastní čas.

V běžném hovorovém jazyce se pro označení této jednotky používá výraz vteřina. Ve fyzice a technických oborech to však není vhodné kvůli nejednoznačnosti a neexistenci standardizované značky[pozn. 3]; nedoporučuje to ani odborná norma.[34][pozn. 4]

Mezinárodní výbor pro míry a váhy (CIPM) dovoluje používat v SI souběžně se základní jednotkou sekunda a jejími dekadickými násobky a díly, s názvy odvozenými standardními předponami (zejména milisekundou (značka ms), mikrosekundou (µs), nanosekundou (ns) a pikosekundou (ps) ) také následující jednotky:[34]

  • minuta, značka min, 1 min = 60 s
  • hodina, značka h, 1 h = 60 min = 3600 s
  • den, značka d, 1 d = 24 h = 86 400 s.

Větší mimosoustavové jednotky než den se používají např. v kalendáři. Nejsou však již definovány jednoznačně:

Jednotky den a rok jsou odvozeny z astronomických časových charakteristik otáčení Země kolem své osy a jejího oběhu kolem Slunce, astronomové proto od kalendářního dne a roku důsledně rozlišují přesně definované pojmy pravý sluneční den, střední sluneční den, hvězdný den, tropický rok a siderický rok.

I některé přírodní vědy, zabývající se dlouhými časovými obdobími (astrofyzika, kosmologie, geologie), však potřebují větší jednotky, ale exaktně definované. Používají proto jednotku definovanou jako přesný násobek sekundy:

  • rok (annus, často i ve tvaru annum), značka a, v různých verzích[36] (vzhledem k použití pro velmi velké doby charakterizovaných jevů, jejichž nepřesnost určení je řádově vyšší než rozdíl daný odlišnou definicí, nejsou zpravidla tyto rozdíly podstatné):
a z jejich násobků nejčastěji
  • 1 Ma = 106 a
  • 1 Ga = 109 a.

Naopak mimosoustavovou jednotkou menší než sekunda je

  • Planckův čas (jakožto jednotka ve smyslu doby trvání, i když se "doba" v názvu neužívá; v kosmologii používaný i pro čas okamžiku po velkém třesku), obvykle značený tP, a jeho obdoby v jiných soustavách přirozených jednotek. Takto stanovené jednotky závisejí na znalosti hodnot univerzálních fyzikálních konstant a jejich velikost je stanovena experimentálně. Planckův čas se užívá v teoretické fyzice a kosmologii, pro malou přesnost není však v metrologii použitelný. Podle současné adjustace konstant je hodnota této jednotky:[42]
tP = 5,391 247(60)×10−44 s.

Mezinárodní úřad pro míry a váhy (BIMP) uvádí jako přirozené jednotky času mnohem přesněji stanovené (a proto pro metrologické účely vhodnější) konstanty (ve vztazích ℏ je redukovaná Planckova konstanta, me hmotnost elektronu, c rychlost světla ve vakuu a α konstanta jemné struktury):[43]

(Swatch) beat (česky překládaná jako takt, případně zavináč), 1 beat = 1/1000 dne je příklad mimosoustavové jednotky používané konkrétním výrobcem hodinek pro udávání tzv. internetového času, nikoli pro dobu trvání děje.

Příbuzné veličiny

Fyzikální charakter doby má několik dalších fyzikálních veličin. Nejpoužívanější jsou:

  • perioda, doporučená značka T, udávající nejkratší časový interval opakování periodického děje,
  • poločas přeměny, doporučená značka T½, a
  • střední doba života, doporučená značka τ, obě používané v jaderné fyzice jako charakteristiky nestabilních atomů a částic.

Zápis času

Zápis času stanovují české[44] i mezinárodní[45] normy. Hodiny a minuty se standardně („extended form“) oddělují dvojtečkou (např. 12:35) – většinou ve vědeckých a technických oborech (jako jsou například počítače), protože v jiných státech, kde se jako desetinná značka používá tečka (v Československu se do 30. let 20. století také používala desetinná tečka),[46][47] by mohlo dojít k nejednoznačnostem. Pouze pravidla českého pravopisu v ČSN 01 6910 (ale i slovenského v STN 01 6910)[48] uvádějí (v jistých případech) jako oddělovač tečku (např. 12.35),[49] to se však používá spíše v literatuře a typografii (československá norma ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem z roku 1954 nahradila normu ČSN 1409:1949 Psaní na stroji). Tyto normy totiž sloužily i k rychlému psaní na psacím stroji,[50] kde se tečka psala rychleji než dvojtečka.

V mezinárodním zápisu času i s datem v kompletním, rozšířeném formátu se dle normy ISO 8601 rok, měsíc a den (v tomto pořadí) navzájem oddělují spojovníkem, od hodiny písmenem T, např. 1982-02-28T12:00:00 v poledne 28. února 1982 (v základním formátu se spojovníky a dvojtečky vynechávají).[51]

Geologický čas

Velmi obtížným konceptem pro lidskou představivost je geologický čas (také „hluboký čas“, angl. deep time), který zahrnuje řádově stovky tisíc až jednotky miliard let. Právě v těchto časových jednotkách zkoumají vývoj planety Země a života na ní geologové a paleontologové. Tento čas si můžeme přiblížit pouze vhodnými matematickými modely a přirovnáními.[52]

Poznámky

  1. ↑ Tento způsob může být ale matoucí, protože neznačí desetinnou tečku, která se používá hlavně v anglofonních zemích.
  2. ↑ Definice je založena na cesiovém standardu. Protože jsou vyvíjeny hodiny s řádově lepší stabilitou a přesností, uvažuje se již dnes o budoucí redefinici sekundy, ke které by mohlo dojít v roce 2026.[8][33]
  3. ↑ namísto ní se tak v tisku obvykle používá zkratka vt.
  4. ↑ Někdy uváděné zdůvodnění, že vteřina je jednotkou úhlu je pochybná – minuta je bez obtíží názvem jednotek času i úhlu a název „sekunda“ se užívá i mezinárodně pro obě veličiny.

Reference

  1. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  2. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  3. ↑ Accuracy of the NPL caesium fountain clock further improved. PhysOrg, 19. únor 2014. Dostupné online (anglicky)
  4. ↑ The tick-tock of the optical clock. PhysOrg, 29. březen 2012. Dostupné online (anglicky)
  5. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  6. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  7. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 CCTF Strategy Document, květen 2016. Dostupné online (PDF) (anglicky)
  9. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  10. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  11. ↑ 11,0 11,1 WOGAN, Tim. New atomic clock sets the record for stability. PhysicsWorld.com, 27. srpen 2013. Dostupné online (anglicky)
  12. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  13. ↑ Optical strontium clock to become much more accurate (popularizační článek k předchozí referenci). Phys.Org, 9. leden 2013. Dostupné online (anglicky)
  14. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  15. ↑ NIST ytterbium atomic clocks set record for stability. PhysOrg, 22. srpen 2013. Dostupné online (anglicky)
  16. ↑ The atomic clock with the world's best long-term accuracy is revealed after evaluation, PhysOrg, 26. srpen 2011 (anglicky)
  17. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  18. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  19. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  20. ↑ Campbell C. J., Radnaev A. G., Kuzmich A., Dzuba V. A., Flambaum V. V., Derevianko A.: A Single-Ion Nuclear Clock for Metrology at the 19th Decimal Place. ArXiv:1110.2490v1, 11. října 2011 (anglicky)
  21. ↑ Bob Yirka: Research team shows nuclear clock could be 60 times more accurate than atomic clock. PhysOrg, 9. listopadu 2011 (anglicky) – popularizační článek k předchozí referenci
  22. ↑ Bob Beale: Proposed nuclear clock may keep time with the Universe. PhysOrg, 8. března 2012 (anglicky)
  23. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  24. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  25. ↑ ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-08
  26. ↑ ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-12
  27. ↑ ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-13
  28. ↑ ČSN IEC 60050-113:2014, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., pol.113-01-10
  29. ↑ ČSN ISO 8601, zprac. ing. Miroslav Kyncl, "extended format"
  30. ↑ ČSN 01 6910 (2014)
  31. ↑ Otázky a odpovědi k ČSN 01 6910 (2014) Šablona:Wayback. Ústav pro jazyk český, 2014
  32. ↑ Definice sekundy v brožuře SI, oddíl 2.1.1.3 (anglicky)
  33. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  34. ↑ 34,0 34,1 ČSN ISO 80000-1:2001, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., odst. 6.5.6 Jiné jednotky, tab. 5 Jednotky užívané spolu s SI
  35. ↑ ČSN ISO 80000-3:2007, zprac. doc. RNDr. Jan Obdržálek, CSc., Příloha C, pol. 3-7.C.a
  36. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  37. ↑ ČSN ISO 80000-3:2007, Příloha C, pol. 3-7.C.a
  38. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  39. ↑ Šablona:Citace sborníku
  40. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  41. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika
  42. ↑ 42,0 42,1 42,2 Fundamental Physical Constants; 2022 CODATA recommended values. NIST, květen 2024. Dostupné online, PDF (anglicky); standardní odchylka vyznačená závorkou se týká posledních dvou platných číslic
  43. ↑ Tabulka mimosoustavových jednotek s experimentálně určovanou hodnotou v příručce SI
  44. ↑ ČSN ISO 8601, zprac. ing. Miroslav Kyncl
  45. ↑ ISO 8601:2004, extended form
  46. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
  47. ↑ Šablona:Citace monografie
  48. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
  49. ↑ http://prirucka.ujc.cas.cz/en/?id=820 - Časové údaje
  50. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
  51. ↑ ISO/TC 154: Processes, data elements and documents in commerce, industry and administration. 2000. Oddíl 5.4.1 Complete representation, s. 18-19. Dostupné online (anglicky)
  52. ↑ Šablona:Citace elektronického periodika Šablona:Cs

Literatura

  • M. Brennan, Kameny času. Praha 1997
  • M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Praha 1953
  • S. Hawking, Stručná historie času. Praha
  • S. Michal, Hodiny. Praha 1980
  • J. Sokol, Čas a rytmus. 2. vyd. Praha 2004
  • N. Máčová, Čas. 1. vyd. Nová forma 2012

Související články

Externí odkazy

O měření času

Přesný čas a časové zóny

Fyzika

Chronologické společnosti na internetu

Šablona:Autoritní data Šablona:1000 nejdůležitějších článků

Citováno z „https://cs.wiki.beta.math.wmflabs.org/w/index.php?title=Čas&oldid=21“