Bernoulliho polynom

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Bernoulliho polynomy je v matematice posloupnost polynomů pojmenovaných po Jacobu Bernoullim, které kombinují Bernoulliho čísla a binomické koeficienty. Používají se pro rozvoj funkcí na řady a s Eulerovým–Maclaurinovým vzorcem.

Bernoulliho polynomy se objevují při studiu mnoha speciálních funkcí, např. Riemannovy funkce zeta a Hurwitzovy funkce zeta. Tvoří Appellovu posloupnost (tj. Shefferovu posloupnost pro operátor obyčejné derivace). U Bernoulliho polynomů počet průsečíků s osou x v jednotkovém intervalu neroste se stupněm polynomu. V limitě se blíží funkcím sinus a kosinus (jsou-li vhodným způsobem zvětšeny).

Bernoulliho polynomy

Podobnou množinou polynomů založených na vytvořující funkci, je rodina Eulerových polynomů.

Reprezentace

Bernoulliho polynomy Bn lze definovat mnoha různými způsoby, jedním z nich je použitím vytvořující funkce.

Vytvořující funkce

Vytvořující funkce pro Bernoulliho polynomy je

textet1=n=0Bn(x)tnn!.

Vytvořující funkce pro Eulerovy polynomy je

2extet+1=n=0En(x)tnn!.

Explicitní vzorec

Bn(x)=k=0n(nk)Bnkxk,
Em(x)=k=0m(mk)Ek2k(x12)mk.

pro n ≥ 0, kde Bk jsou Bernoulliho čísla, a Ek jsou Eulerova čísla.

Reprezentace diferenciálním operátorem

Bernoulliho polynomy lze také vyjádřit vztahem

Bn(x)=DeD1xn

kde D = d/dx je operátor derivace podle x a výraz pod zlomkovou čarou je vyjádřen jako rozvoj formální mocninné řady. Odtud plyne, že

axBn(u)du=Bn+1(x)Bn+1(a)n+1.

srovnejte s integrály níže. Stejným způsbem lze zapsat Eulerovy polynomy:

En(x)=2eD+1xn.

Reprezentace integrálním operátorem

Bernoulliho polynomy jsou také jednoznačné polynomy určené vztahem

xx+1Bn(u)du=xn.

Integrální transformace

(Tf)(x)=xx+1f(u)du

na polynomy f dává

(Tf)(x)=eD1Df(x)=n=0Dn(n+1)!f(x)=f(x)+f(x)2+f(x)6+f(x)24+.

což lze použít pro získání inverzního vzorce uvedeného níže.

Jiný explicitní vzorec

Explicitní vzorec pro Bernoulliho polynomy je

Bm(x)=n=0m1n+1k=0n(1)k(nk)(x+k)m.

Což je řada podobná Hurwitzově funkci zeta v komplexní rovině. Skutečně existuje vztah

Bn(x)=nζ(1n,x)

kde ζ(sq) je Hurwitzova funkce zeta. Ta zobecňuje Bernoulliho polynomy na jiné než celé hodnoty n.

Vnitřní součet může být chápán jako n-tá dopředná diference výrazu xm, čili

Δnxm=k=0n(1)nk(nk)(x+k)m

kde Δ je dopředný diferenční operátor. Je tedy možné psát

Bm(x)=n=0m(1)nn+1Δnxm.

Tento vzorec může být odvozen z identity uvedené výše: Protože pro dopředný diferenční operátor Δ platí

Δ=eD1

kde D je derivace podle x, z Mercatorovy řady vyplývá:

DeD1=log(Δ+1)Δ=n=0(Δ)nn+1.

Pokud je aplikována na polynom m-tého stupně, jako např. xm, můžeme nechat n jít od 0 pouze do m.

Integrální reprezentaci Bernoulliho polynomů popisuje Nörlundův-Riceův integrál, což vyplývá z vyjádření pomocí konečného rozdílu.

Explicitní vzorec pro Eulerovy polynomy popisuje vztah

Em(x)=n=0m12nk=0n(1)k(nk)(x+k)m.

Výše uvedený vzorec lze odvodit obdobně, pomocí faktu, že

2eD+1=11+Δ/2=n=0(Δ2)n.

Součty p-tých mocnin

Šablona:Podrobně

Užitím výše uvedené integrální reprezentace xn nebo identity Bn(x+1)Bn(x)=nxn1 dostáváme

k=0xkp=0x+1Bp(t)dt=Bp+1(x+1)Bp+1p+1

(pokud předpokládáme, že 00 = 1).

Bernoulliho a Eulerova čísla

Bernoulliho čísla jsou hodnoty Bernulliho polynomů v bodě 0: Bn=Bn(0).

Tato definice dává ζ(n)=(1)nn+1Bn+1 pro n=0,1,2,.

Alternativní konvence definuje Bernoulliho čísla jako hodnoty Bernulliho polynomů v bodě 1: Bn=Bn(1).

Tyto dvě konvence se liší pouze pro n=1, protože B1(1)=12=B1(0).

Eulerova čísla jsou dána vztahem En=2nEn(12).

Explicitní výrazy pro nízký stupňů

Několik prvních Bernoulliho polynomů je:

B0(x)=1B1(x)=x12B2(x)=x2x+16B3(x)=x332x2+12xB4(x)=x42x3+x2130B5(x)=x552x4+53x316xB6(x)=x63x5+52x412x2+142.

Několik prvních Eulerových polynomů je:

E0(x)=1E1(x)=x12E2(x)=x2xE3(x)=x332x2+14E4(x)=x42x3+xE5(x)=x552x4+52x212E6(x)=x63x5+5x33x.

Maxima a minima

Pro vyšší n se množství změn v Bn(x) mezi x = 0 a x = 1 zvětšuje. Například

B16(x)=x168x15+20x141823x12+5723x10429x8+18203x613823x4+140x23617510

což ukazuje, že hodnota v x = 0 (a v x = 1) je −3617/510 ≈ −7.09, zatímco pro x = 1/2, hodnota je 118518239/3342336 ≈ +7.09. D.H. Lehmer ukázal, že pro maximální hodnotu Bn(x) mezi 0 a 1 platíŠablona:Sfn

Mn<2n!(2π)n

pokud n není 2 modulo 4, kdy je

Mn=2ζ(n)n!(2π)n

(kde ζ(x) je Riemannova funkce zeta). Pro minimální hodnotu platí

mn>2n!(2π)n

pokud n není 0 modulo 4, kdy je

mn=2ζ(n)n!(2π)n.

Tyto meze jsou docela blízko skutečným maximům a minimům. Lehmer udává i přesnější meze.

Diference a derivace

Bernoulliho a Eulerovy polynomy vyhovují mnoha vztahům z umbralního počtu:

ΔBn(x)=Bn(x+1)Bn(x)=nxn1,
ΔEn(x)=En(x+1)En(x)=2(xnEn(x)).

(Δ je dopředný diferenční operátor). Také,

En(x+1)+En(x)=2xn.

Tyto posloupnosti polynomů jsou Appellovými posloupnostmi:

Bn(x)=nBn1(x),
En(x)=nEn1(x).

Převody

Bn(x+y)=k=0n(nk)Bk(x)ynk
En(x+y)=k=0n(nk)Ek(x)ynk

Tyto identity jsou také ekvivalentní s tvrzením, že obě posloupnosti polynomů jsou Appellovou posloupností. (Jiným příkladem jsou Hermitovy polynomy.)

Symetrie

Bn(1x)=(1)nBn(x),n0,
En(1x)=(1)nEn(x)
(1)nBn(x)=Bn(x)+nxn1
(1)nEn(x)=En(x)+2xn
Bn(12)=(12n11)Bn,n0 z multiplikačních vět níže.

Zhi-Wei Sun a Hao Pan ukázali překvapivý vztah symetrie: Pokud Šablona:Math a Šablona:Math, pakŠablona:Sfn

r[s,t;x,y]n+s[t,r;y,z]n+t[r,s;z,x]n=0,

kde

[s,t;x,y]n=k=0n(1)k(sk)(tnk)Bnk(x)Bk(y).

Fourierova řada

Fourierova řada Bernoulliho polynomů je také Dirichletova řada, vzhledem k rozvoji

Bn(x)=n!(2πi)nk=0e2πikxkn=2n!k=1cos(2kπxnπ2)(2kπ)n.

Všimněte si, že pro velké n tento výraz konverguje ke vhodně škalovaným trigonometrickým funkcím.

To je speciální případ analogického tvaru Hurwitzovy funkce zeta

Bn(x)=Γ(n+1)k=1exp(2πikx)+eiπnexp(2πik(1x))(2πik)n.

Tento rozvoj je platný pouze pro 0 ≤ x ≤ 1, když n ≥ 2 a je pro 0 < x < 1, když n = 1.

Je možné také spočítat Fourierovu řadu pro Eulerovy polynomy. Pokud definujeme funkce

Cν(x)=k=0cos((2k+1)πx)(2k+1)ν

a

Sν(x)=k=0sin((2k+1)πx)(2k+1)ν

pro ν>1, pak Eulerův polynom má Fourierovu řadu

C2n(x)=(1)n4(2n1)!π2nE2n1(x)

a

S2n+1(x)=(1)n4(2n)!π2n+1E2n(x).

Všimněte si, že Cν je lichá a Sν sudá:

Cν(x)=Cν(1x)

a

Sν(x)=Sν(1x).

Jsou příbuzné s Legendrovou funkcí chí χν jako

Cν(x)=Reχν(eix)

a

Sν(x)=Imχν(eix).

Inverze

Bernoulliho a Eulerovy polynomy je možné invertovat pro vyjádření monomů pomocí polynomů.

Konkrétně z výše uvedené části o integrálních operátorech zjevně plyne, že

xn=1n+1k=0n(n+1k)Bk(x)

a

xn=En(x)+12k=0n1(nk)Ek(x).

Vztah s klesajícím faktoriálem

Bernoulliho polynomy je možné vyjádřit rozvojem na členy klesajícího faktoriálu (x)k jako

Bn+1(x)=Bn+1+k=0nn+1k+1{nk}(x)k+1

kde Bn=Bn(0) a

{nk}=S(n,k)

označuje Stirlingovo číslo druhého druhu. Výše uvedený vztah může být invertován, aby se klesající faktoriál vyjadřil pomocí Bernoulliho polynomů:

(x)n+1=k=0nn+1k+1[nk](Bk+1(x)Bk+1)

kde

[nk]=s(n,k)

označuje Stirlingovo číslo prvního druhu.

Věty o násobení

Věty násobení objevil Joseph Ludwig Raabe v roce 1851:

Pro přirozené číslo Šablona:Math,

Bn(mx)=mn1k=0m1Bn(x+km)
En(mx)=mnk=0m1(1)kEn(x+km) for m=1,3,
En(mx)=2n+1mnk=0m1(1)kBn+1(x+km) for m=2,4,

Integrály

Dva určité integrály, které ukazují vztah Bernoulliho a Eulerových polynomů k Bernoulliho a Eulerovým číslům jsou:Šablona:Sfn

  • 01Bn(t)Bm(t)dt=(1)n1m!n!(m+n)!Bn+mfor m,n1
  • 01En(t)Em(t)dt=(1)n4(2m+n+21)m!n!(m+n+2)!Bn+m+2

Další integrální vzorec jeŠablona:Sfn

  • 01En(x+y)log(tgπ2x)dx=n!k=1n+12(1)k1π2k(222k)ζ(2k+1)yn+12k(n+12k)!

se speciálním případem pro y=0

  • 01E2n1(x)log(tgπ2x)dx=(1)n1(2n1)!π2n(222n)ζ(2n+1)
  • 01B2n1(x)log(tgπ2x)dx=(1)n1π2n22n2(2n1)!k=1n(22k+11)ζ(2k+1)ζ(2n2k)
  • 01E2n(x)log(tgπ2x)dx=01B2n(x)log(tgπ2x)dx=0
  • 01B2n1(x)cotg(πx)dx=2(2n1)!(1)n1(2π)2n1ζ(2n1)

Periodické Bernoulliho polynomy

Periodický Bernoulliho polynom Šablona:Math je Bernoulliho polynom vyčíslený v desetinné části argumentu Šablona:Math. Tyto funkce se objevují jako zbytkový člen v Eulerově–Maclaurinově vzorci, který vyjadřuje vztah mezi sumami a integrály. První polynom je pilovitá funkce.

Tyto funkce ve skutečnosti nejsou polynomy a správně by se měly nazývat periodické Bernoulliho funkce, přičemž Šablona:Math dokonce ani není funkce, je to derivace pilovité funkce, která tvoří Diracův hřeben.

Zajímavé jsou následující vlastnosti, platné pro všechna x:

Pk(x) je spojitá pro všechna k>1Pk(x) existuje a je spojitá pro k>2P'k(x)=kPk1(x),k>2

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

Literatura

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data