Fourierova řada

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ortogonální projekce funkce f z Hilbertova prostoru do nadroviny konečné dimenze n.

Fourierova řada slouží k aproximaci periodické funkce řadou harmonických funkcí sinus a kosinus. Základní myšlenka zápisu funkce ve formě uvedené řady spočívá v tzv. ortogonálním rozkladu funkce v lineárním prostoru funkcí po částech spojitých na intervalu 0,T spolu s definovaným skalárním součinem:

fg=0Tf(t) g(t) dt,

tvořících tzv. Hilbertův prostor, kde T je doba periody průběhu funkce.

Fourierova řada je pojmenována po francouzském fyzikovi a matematikovi Josephu Fourierovi.

Ortogonální rozklad funkce

Mějme lineární podprostor ρ dimenze n Hilbertova prostoru nekonečné dimenze o ortonormální bázi E:

ρHdimH=dimρ=nfHfnρn=1,2,3,E=e1,e2,e3,

pak pro Euklidovskou vzdálenost funkcí f a fn platí:

|ffn|2=(ffn)(ffn)=ff2ffn+fnfn=ff2fisiei+isi2=

=ff+i(fei)22isi(fei)+isi2i(fei)2=ff+i((fei)si)2i(fei)2 kde i=1,,n

a

si=fei|ffn|2=ffi(fei)2=|f|2|fn|2|f|2|fn|2ffn

kde s1,,sn jsou souřadnice fn vzhledem k E, pak můžeme aproximovat funkci f následující řadou:

limn|ffn|2=0|f|2|fn|2ffn=i(fei) ei kde i=1,,n

Fourierova řada v goniometrickém tvaru

Množina {1T,2Tcosωt,2Tsinωt,2Tcos2ωt,2Tsin2ωt,2Tcos3ωt,2Tsin3ωt,} tvoří ortonormální bázi výše uvedeného Hilbertova prostoru nekonečné dimenze, pak funkci f můžeme aproximovat pomocí následující goniometrické řady:

f(t)0ancosnωt+bnsinnωtn

kde a0=1T0Tf(t)dt an=2T0Tf(t)cosnωtdt bn=2T0Tf(t)sinnωtdt pro n=1,2,3,.

Koeficient b0 nemá smysl uvažovat, neboť b0sin0=0.

Pokud se dvě integrovatelné funkce liší v konečném počtu bodů, tak je jasné, že mají stejnou Fourierovu řadu. Z toho důvodu nepíšeme mezi funkcí f a její Fourierovou řadou rovnítko. Pokud je však funkce vybrána z obecnější množiny než jen z množiny integrovatelných funkcí, tak se jí Fourierova řada může rovnat. Například platí následující tvrzení: pokud je funkce f ohraničená a po částech spojitá a má i ohraničenou po částech spojitou první derivaci, tak její Fourierova řada má v každém bodě součet, a ten je roven aritmetickému průměru pravé a levé limity této funkce v tomto bodě. Tedy v bodě spojitosti je to hodnota funkce. Fourierova řada spojité funkce nemusí (v některém bodě) vůbec konvergovat.

V praxi se funkce f aproximuje konečným rozvojem, kde sčítáme jen několik prvních členů, čímž se genericky s narůstajícím počtem členů zvyšuje přesnost této aproximace.

Příklad

Exponenciála
Sudá a lichá funkce

Mějme exponenciálu zúženě definovanou na intervalu <0,1> a vytvořme z ní sudou a lichou periodickou funkci s periodou T=2 na intervalu <1,1> a úhlovou frekvencí ω=π, pak můžeme uvedenou sudou a lichou funkci aproximovat následujícími řadami:

sudá funkce:

a0=12(10etdt+01etdt)=e1

an=10etcosnπtdt+01etcosnπtdt=2(1)ne1(nπ)2+1

bn=0

kde n=1,2,3,

f(t)(e1)+2n=1(1)ne1(nπ)2+1cosnπt

lichá funkce:

a0=0

an=0

bn=10etsinnπtdt+01etsinnπtdt=2nπ(1)ne1(nπ)2+1

kde n=1,2,3,

f(t)2n=1nπ(1)ne1(nπ)2+1sinnπt

Poznamenejme, že Fourierova řada sudé resp. liché funkce obsahuje pouze členy s funkcí cosinus resp. sinus.

Fourierova řada v exponenciálním tvaru

Z následujících vztahů:


einωt+einωt=(cosnωt+isinnωt)+(cosnωtisinnωt)=2cosnωt

einωteinωt=(cosnωt+isinnωt)(cosnωtisinnωt)=i2sinnωt

a

ancosnωt+bnsinnωt=an2(einωt+einωt)ibn2(einωteinωt)=

=12(anibn)einωt+12(an+ibn)einωt=(cneinωt+cneinωt)

dostaneme:

2cn=(anibn)=2T0Tf(t)(cosnωtisinnωt)dtcn=1T0Tf(t) einωtdt

2cn=(an+ibn)=2T0Tf(t)(cosnωt+isinnωt)dtcn=1T0Tf(t) einωtdt,

takže potom můžeme vyjádřit aproximaci funkce f pomocí následující exponenciální řady:

f(t)cneinωtn kde a0=c0=f je střední hodnota funkce f.

Parsevalova rovnost

Nechť

f(t)0ancosnωt+bnsinnωt=cneinωtn.

Pak platí následující Parsevalova rovnost, vyjadřující, že efektivní hodnota aproximované funkce (střední hodnota jejího čtverce) je rovna sumě kvadrátů koeficientů aproximující Fourierovy řady:

1T0Tf2(t)dt=n=0(an2+bn2)=n=cn2.

Jméno tomuto tvrzení dal francouzský matematik Marc-Antoine Parseval. Pokud levou stranu rovnice interpretujeme jako čtverec normy funkce f, lze Parsevalovu rovnost číst jako zobecnění Pythagorovy věty na nekonečněrozměrný prostor funkcí.

Fourierova transformace

Ze vztahu doby periody blížící se nekonečnu a úhlové frekvence sítě:

Tω=2π(Tω0)nωωdω

lze zavést užitím limitních přechodů spojitou Fourierovu transformaci:

limTTcn=limTT2T2f(t)einωtdt=f(t) eiωtdt=F(ω)

a naopak inverzní spojitou Fourierovu transformaci:

f(t)=limTTω2πcneinωt=12πlimTTcneinωtω=12πF(ω) einωt

Odkazy

Literatura

Šablona:Citace monografie

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály