Křivkový integrál

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Animace demonstrující význam křivkového integrálu skalárního pole

matematice je křivkový integrál integrál skalárního nebo vektorového pole počítaný podél křivky zobecněním jednorozměrného integrálu. Křivkové integrály v rovině lze počítat pomocí křivkových integrálů funkcí komplexní proměnné.

Definice

Mějme orientovanou křivku k, která je definována rovnicemi x=ϕ(t),y=ψ(t) pro tα,β. Na této křivce k nechť je definována funkce z=f(x,y).

Křivku k rozdělíme na n oblouků o1,o2,...,on v bodech A1,A2,...,An1 s parametry t1<t2<...<tn1. Na každém oblouku oi zvolíme bod Ci o souřadnicích [ξi,ηi] a sestrojíme součty

Sx=i=1nf(ξi,ηi)(xixi1)=i=1nf(ξi,ηi)[ϕ(ti)ϕ(ti1)]
Sy=i=1nf(ξi,ηi)(yiyi1)=i=1nf(ξi,ηi)[ψ(ti)ψ(ti1)]
Ss=i=1nf(ξi,ηi)(sisi1)

kde li=sisi1=ti1tiϕ2(t)+ψ2(t)dt je délka oblouku oi. Největší z délek lk při daném dělení d nazveme normou dělení d, tzn. ν(d)=maxdlk.

Pokud existuje takové číslo Ix, resp. Iy, resp. Is, že k libovolnému ε>0 lze najít takové δ>0, že |IxSx|<ε, resp. |IySy|<ε, resp. |IsSs|<ε pro každé dělení d, pro které ν(d)<δ bez ohledu na volbu bodů Ck na ok, pak říkáme, že existuje křivkový integrál funkce f(x,y) po křivce k vzhledem k x, resp. k y, resp. k s, což zapisujeme vztahy

Ix=kf(x,y)dx=kf(ϕ(t),ψ(t))ϕ(t)dt
Iy=kf(x,y)dy=kf(ϕ(t),ψ(t))ψ(t)dt
Is=kf(x,y)ds=kf(ϕ(t),ψ(t))ϕ2(t)+ψ2(t)dt
Demonstrace významu křivkových integrálů

Integrál Is označujeme jako křivkový integrál prvního druhu, integrály Ix,Iy jako křivkové integrály druhého druhu. Je-li funkce f(x,y) spojitá na křivce k, pak uvedené integrály existují. Za integrál druhého druhu se považuje také integrál:

k[f(x,y)dx+g(x,y)dy]=kf(x,y)dx+kg(x,y)dy.

Je-li křivka k uzavřená, pak k označení křivkového integrálu po této křivce užíváme integrační znak .

Význam křivkových integrálů je demonstrován na obrázku. Obsah plochy, která je nad křivkou k ohraničena funkcí z=f(x,y), je určen křivkovým integrálem prvního druhu, tedy integrálem Is. Obsah (orientovaného) průmětu této plochy do roviny xz, resp. yz, je určen integrálem Ix, resp. Iy.

Vlastnosti křivkových integrálů

Je-li k orientovaná křivka, kterou lze rozložit na dvě souhlasně orientované křivky k1,k2, pak pro křivkové integrály druhého druhu platí

kf(x,y)dx=k1f(x,y)dx+k2f(x,y)dx
kf(x,y)dy=k1f(x,y)dy+k2f(x,y)dy

a podobně pro křivkové integrály prvního druhu

kf(x,y)ds=k1f(x,y)ds+k2f(x,y)ds

Jsou-li na křivce k definovány funkce f1(x,y),f2(x,y), pak pro libovolné konstanty c1,c2

k[c1f1(x,y)+c2f2(x,y)]dx=c1kf1(x,y)dx+c2kf2(x,y)dx
k[c1f1(x,y)+c2f2(x,y)]dy=c1kf1(x,y)dy+c2kf2(x,y)dy
k[c1f1(x,y)+c2f2(x,y)]ds=c1kf1(x,y)ds+c2kf2(x,y)ds

Označme jako k křivku, která má opačnou orientaci než křivka k. Při změně orientace křivky změní integrály druhého druhu své znaménko, tzn.

kf(x,y)dx=kf(x,y)dx
kf(x,y)dy=kf(x,y)dy

Integrály prvního druhu při změně orientace znaménko nemění, tzn.

kf(x,y)ds=kf(x,y)ds

Zobecnění křivkových integrálů

Zobecnění křivkových integrálů na prostorové křivky je přímočaré. Je-li na oblasti Ω definována spojitá funkce f(x,y,z) a křivka k zadaná parametricky vztahy x=ϕ(t),y=ψ(t),z=ω(t) pro tα,β, pak křivkový integrál prvého druhu zapíšeme

kf(x,y,z)ds=αβf(ϕ(t),ψ(t),ω(t))ϕ2(t)+ψ2(t)+ω2(t)dt

Křivkové integrály druhého druhu pak mají tvar

kf(x,y,z)dx=αβf(ϕ(t),ψ(t),ω(t))ϕ(t)dt
kf(x,y,z)dy=αβf(ϕ(t),ψ(t),ω(t))ψ(t)dt
kf(x,y,z)dz=αβf(ϕ(t),ψ(t),ω(t))ω(t)dt

Užití křivkových integrálů

Křivkové integrály mají široké využití v diferenciální geometrii, např. výpočet délky křivky či obsahu plochy, a ve fyzice, např. výpočet hmotnosti, těžiště a statických momentů nebo setrvačnosti tělesa, či výpočet vykonané práce podél dráhy, rovné křivkovému integrálu vektoru síly podle dráhy.

Diferenciální geometrie

V diferenciální geometrii hrají důležitou roli integrály prvního druhu (integrály ze skalárního pole podél křivky, neorientované) a integrály druhého druhu (integrály z vektorového nebo obecně tenzorového pole podél křivky, orientované).

Integrál prvního druhu

Nechť F:3 je skalární pole podél jednoduché po částech hladké křivky C parametrizované zobrazením 𝐫(t):<a,b>3, pro které je 𝐫(t) nenulové pro každé t. Potom křivkový integrál prvního druhu píšeme následovně, přičemž integrál elementu délky křivky ds je roven délce křivky:

CF ds=abF(𝐫(t))|d𝐫(t)dt|dt          𝐫(t)=[x(t),y(t),z(t)]          Cds=l(C),

kde ds=(dx)2+(dy)2+(dz)2=x(t)2+y(t)2+z(t)2 dt, neboť dx=x(t) dt, dy=y(t) dt, dz=z(t) dt.

Výsledná hodnota integrálu nezávisí na parametrizaci, ale pouze na křivce, podél které se integruje. Integrál skalárního pole po křivce vzniklé napojením dvou křivek v jednom bodě je součtem jednotlivých integrálů podél napojených křivek. Hodnota integrálu nezávisí na směru integrace (orientaci křivky).

Integrál druhého druhu

Oranžová křivka C zobrazuje trajektorii částice uvnitř vektorového pole. Částice se pohybuje z bodu a do bodu b podél křivky a probíhá vektorovým polem F. Níže napravo sledujeme vektor z pohledu částice. Při změně směru se šipky os otáčejí. Modrá šipka znázorňuje aktuální orientaci částice vzhledem k poli F. Dole se zelenou barvou tvoří křivka podle směru cesty částice (křivka C). Vytvořená křivka zelenou barvou je ekvivalentní křivkovému integrálu.

Nechť 𝐅:33 je vektorové pole podél jednoduché po částech hladké křivky C parametrizované zobrazením 𝐫(t):<a,b>3, pro které je 𝐫(t) nenulové pro každé t. Potom křivkový integrál druhého druhu píšeme následovně:

C𝐅d𝐫=ab𝐅(𝐫(t))d𝐫(t)dtdt,

kde d𝐫=(dx,dy,dz).

Výsledná hodnota integrálu nezávisí na parametrizaci, ale pouze na orientaci křivky, podél které se integruje. Integrál vektorového pole po křivce vzniklé napojením dvou stejně orientovaných křivek v jednom bodě je součtem jednotlivých integrálů podél napojených křivek. Hodnota integrálu při změně směru integrace (orientace křivky) změní znaménko.

Transformace integrálu II. druhu

Integrál 2. druhu lze vždy převést na integrál 1. druhu pomocí skalárního součinu vektorového pole a tečného vektoru křivky:

C𝐅d𝐫=C𝐅(τds)=C(𝐅τ)ds=CFt ds.

Počítáme-li křivkový integrál 2. druhu z konzervativního pole (nevírového), které je gradientem funkce F (potenciálu), na křivce s počátečním bodem A a koncovým bodem B, lze psát:

C𝐅d𝐫=C𝐠𝐫𝐚𝐝 Fd𝐫=ABdF=F(B)F(A),

kde dF je totální diferenciál funkce F, integrál pak nezávisí na cestě (křivce), ale jen na hodnotách potenciálu počátečního a koncového bodu.

Počítáme-li křivkový integrál 2. druhu z nekonzervativního pole (vírového) po uzavřené křivce (tzv. cirkulaci), můžeme použít klasickou Stokesovu větu:

C𝐅d𝐫=S𝐫𝐨𝐭 𝐅d𝐒.

Komplexní analýza

komplexní analýze se operuje s křivkovými integrály z funkce komplexní proměnné přes křivky v komplexní rovině. Křivkový integrál z holomorfní funkce f(z) po křivce C(t), kde t je její parametr probíhající interval <a,b>:

Cf(z)dz=abf(z(t))dz(t)dtdt,

kde se integruje zvlášť reálná a imaginární část. Jde-li o uzavřenou křivku, potom se používá značení:

Cf(z)dz.

Komplexní křivkové integrály lze zpravidla snadno počítat pomocí primitivní funkce, jako (reálné) křivkové integrály II. druhu, pomocí Greenovy věty, Cauchyovy věty, reziduové věty, nebo pomocí Cauchyova vzorce. Pokud integrační křivka splývá na některém svém úseku s reálnou osou, lze v určitých případech pomocí komplexních integrálů počítat integrály reálné.

Příklad

Mějme funkci f(z)=1/z a křivku C definovanou jako jednotkovou kladně orientovanou kružnici se středem v počátku, která je parametrizována jako eit, kde parametr t probíhá interval <0,2π>:

Cf(z)dz=02π1eitieitdt=02πidt=2πi,

což lze rovněž ověřit Cauchyovým vzorcem.

Související články

Externí odkazy

  • Šablona:Commonscat
  • Šablona:Wikiknihy
  • STRMISKA, Martin. Aplikace křivkového integrálu. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2015, 75s. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10563/34231. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky, Ústav automatizace a řídicí techniky.

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály