Jordanova normální forma

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jordanova normální forma (často též Jordanův kanonický tvar) je v lineární algebře zvláštní tvar čtvercové matice užitečný mimo jiné při výpočtu maticových funkcí defektních matic. Matice v Jordanově tvaru je blokově diagonální a na diagonále má tzv. Jordanovy bloky (nazývané též Jordanovy buňky[1]), což je speciální typ horní trojúhelníkové matice.

Důležitou vlastností Jordanova tvaru je, že pro každou matici A existuje Jordanův tvar J, který jí je podobný, tedy existuje taková regulární matice R, že A=R1JR. Takový přepis se nazývá Jordanův rozklad matice A. Objevil ho Camille Jordan roku 1870, a po něm se proto Jordanova normální forma jmenuje.

Podoba Jordanova tvaru

Matice Jn×nv Jordanově tvaru je blokově diagonální taková, že:

J=(Jk1(λ1) Jkn(λn)),

kde Jk(λ)k×k, tzv. Jordanův blok vlastního čísla λ dimenze k, je horní trojúhelníková matice ve tvaru:

Jk(λ)=(λ1λ1λ).

Matice v Jordanově tvaru má tedy na diagonále obecná komplexní čísla, těsně nad diagonálou 1 nebo 0 a všude jinde nuly.

Pozn.: Nuly v maticovém zápisu Jordanova tvaru zpravidla vynecháváme, jinak by se zápis stal nepřehledným. Automaticky můžete předpokládat, že všechna prázdná místa v maticích budou vyplněna nulami.

Příklad 1

Následující matice je v Jordanově tvaru:

J=(515881818).

Skládá ze tří Jordanových bloků J2(5),J1(8),J3(8) velikosti 2×2, 1×1 a 3×3 odpovídajících (ne nutně různým) vlastním číslům 5, 8 a 8.

Příklad 2

Jakákoliv n×n diagonální matice D=diag(λ1,...,λn) je v Jordanově tvaru: má n bloků J1(λi) o rozměru 1×1.

Souvislost s vlastními čísly

Jordanova forma má úzký vztah k algebraické a geometrické násobnosti vlastních čísel. Připomeňme si stručně tyto pojmy:

  • Vlastní číslo matice je takové λ, které pro nějaký nenulový vektor v splňuje Av=λv. Tato podmínka se dá snadno přepsat jako (AλI)v=0.
  • Máme-li matici A a její vlastní číslo λ, hodnota dimKer(AλI) se nazývá geometrickou násobností vlastního čísla λ.
  • Polynom pA(λ)=det(AλI)se nazývá charakteristický polynom matice A a jeho kořeny jsou vlastními čísly A. Termínem algebraická násobnost se označuje násobnost λ jako kořene tohoto polynomu.

Z těchto definic je zřejmé, že Jordanův blok Jk(λ) má vlastní číslo λ s algebraickou násobností k a geometrickou násobností 1. Lze ukázat, že se násobnosti bloků v Jordanově tvaru sčítají, matice s vlastním číslem λ s algebraickou násobností a a geometrickou násobností g bude tedy mít pro toto vlastní číslo g Jordanových bloků, jejichž součet dimenzí bude a.

Vlastní číslo s algebraickou násobností 1 se nazývá jednoduché. Vlastní číslo, které není jednoduché, se nazývá násobné.

Jordanův kanonický tvar je jednoznačný, až na uspořádání jednotlivých Jordanových bloků na diagonále. Matice A, jejíž Jordanův kanonický tvar J

  • obsahuje pouze Jordanovy bloky dimenze 1, se nazývá diagonalizovatelná nebo také jednoduchá (ekvivalentně, všechna vlastní čísla mají stejnou geometrickou i algebraickou násobnost).
  • Matice, která není diagonalizovatelná, ze nazývá defektní (ekvivalentně, obsahuje alespoň jeden Jordanův blok dimenze větší než jedna).
  • Matice, která má alespoň jedno vlastní číslo s geometrickou násobností větší než jedna, se v angličtině nazývá „derogatory“ (ekvivalentně, existují alespoň dva Jordanovy bloky odpovídající stejnému vlastnímu číslu).
  • A naopak, matice se v angličtině nazývá „nonderogatory“ pokud všechna její vlastní čísla mají geometrickou násobnost rovnou jedné (ekvivalentně, v Jordanově kanonickém tvaru dvěma různým indexům rq odpovídají různá vlastní čísla λrλq).

Vlastnosti

Každá matice An×n je podobná matici s Jordanovou normální formou. Tj. existuje matice přechodu mezi bázemi P tak, že PA = JP. Jelikož Jordanova matice je trojúhelníková, její vlastní čísla jsou na diagonále, a jelikož A a J jsou podobné, jejich vlastní čísla jsou stejná.

Příklad Jordanova rozkladu a funkce matice

Demonstrujme si Jordanův rozklad na jednoduchém příkladu. Máme rozložit matici

A=(π6+241π62).

Nejprve určíme vlastní čísla této matice, například pomocí determinantu

det(AλI)=|π6+2λ41π62λ|=0.

Dostáváme

det(AλI)=λ2π3λ+π236=(λπ6)2=0.

Nalezli jsme tedy vlastní číslo λ1=π6 s algebraickou násobností 2.

Vlastní vektory odpovídající tomuto vlastnímu číslu jsou všechna nenulová řešení x homogenní soustavy (Aλ1I)x=0. Zřejmě

Aλ1I=(2412)

a jedním z hledaných řešení je například vektor x1=(2,1)T. Všimněme si, že matice Aλ1I má hodnost jedna a dimenze jejího jádra (nulového prostoru) je také jedna. Žádný jiný lineárně nezávislý vlastní vektor matice A nemá. Vlastní číslo má geometrickou násobnost jedna.

Pro výpočet Jordanova rozkladu musíme sestavit matici X. Jejím prvním sloupcem bude právě vlastní vektor x1, druhým sloupcem x2 bude tzv. zobecněný vlastní vektor, pro který v tomto případě platí

Ax2=x1+λx2.

Snadno se přesvědčíme, že x2=(1,0)T. Zadanou matici nyní můžeme zapsat pomocí Jordanova rozkladu

(π6+241π62)=(2110)(π610π6)(2110)1,

kde prostřední matice je Jordanův kanonický tvar matice A. Obsahuje jediný Jordanův blok velikosti 2.

Reference

Šablona:Pahýl Šablona:Autoritní data