Separace proměnných

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Upravit Separace proměnných (Fourierova metoda) je postup při řešení obyčejných a parciálních diferenciálních rovnic v matematice založený na převedení nezávislé proměnné na jednu stranu a závislé proměnné na druhou stranu rovnice a následné integraci obou stran rovnice.

Separaci proměnných nelze provést u všech diferenciálních rovnic. Rovnice, u kterých separaci proměnných provést lze, bývají označovány jako separabilní (separovatelné).

Obyčejná diferenciální rovnice

Předpokládejme, že diferenciální rovnici lze zapsat ve tvaru

ddxf(x)=g(x)h(f(x))

pro y=f(x) můžeme psát:

dydx=g(x)h(y).

Pokud h(y) ≠ 0, můžeme rovnici upravit:

dyh(y)=g(x)dx,

takže na každé straně rovnice je jenom jedna z proměnných x a y. S dx (a dy) můžeme pracovat jako s jinými prvky ve výrazu, aniž by nás zajímala formální definice dx jako diferenciálu.

Alternativní zápis

Místo Leibnizovy notace můžeme použít zápis

1h(y)dydx=g(x),

ze kterého ale není zcela zjevné, proč se tato metoda nazývá „separace proměnných“. Integrováním obou stran rovnice podle x dostáváme:

1h(y)dydxdx=g(x)dx,(1)

nebo ekvivalentně,

1h(y)dy=g(x)dx

díky substitučnímu pravidlu pro integrály.

Pro vyřešení rovnice stačí spočítat oba integrály. Tento postup nám umožňuje efektivně považovat derivace dydx za zlomky, které mohou být rozděleny. To umožňuje postupovat při řešení separabilních diferenciálních rovnic podobně jako při úpravě aritmetických výrazů:

Poznámka: Při integraci rovnice (1) není třeba používat dvě integrační konstanty jako v

1h(y)dy+C1=g(x)dx+C2,

stačí zavést jedinou konstantu, která je jejich rozdílem: C=C2C1.

Příklad (I)

Obyčejnou diferenciální rovnici

ddxf(x)=f(x)(1f(x))

můžeme zapsat jako

dydx=y(1y).

Pokud položíme g(x)=1 a h(y)=y(1y), můžeme tuto rovnici zapsat ve tvaru rovnice (1) výše. Tato diferenciální rovnice je tedy separabilní.

Jak je ukázáno výše, můžeme považovat dy a dx za zvláštní hodnoty, takže obě strany rovnice můžeme znásobit dx. Vydělením obou stran výrazem y(1y) dostáváme

dyy(1y)=dx.

Tím jsou proměnné x a y separované, protože x je na pravé straně rovnice a y pouze na levé.

Integrováním obou stran dostaneme

dyy(1y)=dx,

což pomocí rozkladu na parciální zlomky převedeme na

1ydy+11ydy=1dx,

a pak

ln|y|ln|1y|=x+C

kde C je integrační konstanta. Trocha algebry dává řešení pro y:

y=11+Bex.

Naše řešení můžeme zkontrolovat zderivováním nalezené funkce podle proměnné x, kde B je libovolná konstanta. Výsledek se musí shodovat s původním problémem. (Při řešení rovnice uvedené výše musíme být opatrní při práci s absolutními hodnotami. Ukazuje se, že různá znaménka absolutní hodnoty přispívají postupně ke kladným a záporným hodnotám B. Případ B = 0 pochází z y = 1, jak je diskutováno níže.)

Nezapomeňte, že protože jsme dělili y a (1y), musíme zkontrolovat, zda řešení y(x)=0 a y(x)=1 není také řešením (singulárním) diferenciální rovnice (v tomto případě obě tyto funkce řešením jsou).

Příklad (II)

Populační růst je často znázorněn diferenciální rovnicí

dPdt=kP(1PK),

kde P je populace jako funkce času t, k je rychlost růstu a K je nosná kapacita prostředí.

Pro řešení této diferenciální rovnice lze použít separaci proměnných.

dPdt=kP(1PK)
dPP(1PK)=kdt

Pro výpočet integrálu na levé straně zlomek zjednodušíme

1P(1PK)=KP(KP)

a pak jej rozložíme na částečné zlomky

KP(KP)=1P+1KP

Čímž dostaneme

(1P+1KP)dP=kdt

ln|P|ln|KP|=kt+C

ln|KP|ln|P|=ktC

ln|KPP|=ktC

|KPP|=ektC

|KPP|=eCekt

KPP=±eCekt

Nechť A=±eC.

KPP=Aekt

KP1=Aekt

KP=1+Aekt

PK=11+Aekt

P=K1+Aekt

Proto řešení logistické rovnice je

P(t)=K1+Aekt

Pro nalezení A, položíme t=0 a P(0)=P0. Pak máme

P0=K1+Ae0

Vzhledem k tomu, že e0=1, dostaneme řešení pro A

A=KP0P0

Parciální diferenciální rovniceŠablona:Anchor

Metoda separace proměnných se používá také pro řešení množství lineárních parciálních diferenciálních rovnic s okrajovou a počáteční podmínkou, jako například rovnice vedení tepla, vlnová rovnice, Laplaceova rovnice a Helmholtzova rovnice.

Homogenní případ

Uvažujme jednorozměrnou rovnici vedení tepla:

Šablona:Vzorec

Hraniční podmínka je homogenní, to jest Šablona:Vzorec

Pokusíme se hledat řešení které není identicky rovné nule, a které splňuje okrajovou podmínku ale s následující vlastností: u je součin, ve kterém je závislost u na x a t oddělena, to jest:

Šablona:Vzorec

Substitucí u zpátky do rovnice a použitím součinového pravidla dostaneme

Šablona:Vzorec

Protože pravá strana závisí pouze na x a levá strana pouze na t, obě strany jsou rovné nějaké konstantní hodnotě − λ. Tedy:

Šablona:Vzorec

a

Šablona:Vzorec

− λ zde je vlastní hodnota pro oba diferenciální operátory a T(t) a X(x) jsou odpovídající vlastní funkce.

Nyní ukážeme, že řešení pro X(x) pro hodnoty λ ≤ 0 nemůže existovat:

Předpokládejme, že λ < 0. Pak existují reálná čísla B, C taková, že

X(x)=Beλx+Ceλx.

Z Šablona:EqNote dostaneme

Šablona:Vzorec

a proto B = 0 = C, což implikuje, že u je identicky rovno 0.

Předpokládejme, že λ = 0. Pak existují reálná čísla B, C taková, že

X(x)=Bx+C.

Z Šablona:EqNote odvodíme stejným způsobem jako v 1, že u je identicky rovno 0.

Proto musí existovat případ, kdy λ > 0. Pak existují reálná čísla A, B, C taková, že

T(t)=Eλαt,

a

X(x)=Bsin(λx)+Ccos(λx).

Z Šablona:EqNote dostaneme C = 0 a, které pro nějaké kladné celé číslo n,

λ=nπL.

Toto je řešení rovnice šíření tepla ve speciálním případě, kdy závislost u má speciální tvar Šablona:EqNote.

Obecně suma řešení Šablona:EqNote které vyhovují hraniční podmínce Šablona:EqNote také vyhovuje Šablona:EqNote a Šablona:EqNote. Tudíž úplné řešení může být daný jako

u(x,t)=n=1DnsinnπxLexp(n2π2αtL2),

kde Dn jsou koeficienty určené počáteční podmínkou.

Je-li dána počáteční podmínka

u|t=0=f(x),

můžeme dostat

f(x)=n=1DnsinnπxL.

Toto je sinová řada rozvoje funkce f(x). Znásobením obou stran sinnπxL a integrováním na [0,L] dává

Dn=2L0Lf(x)sinnπxLdx.

Tato metoda vyžaduje, aby vlastní funkce x, zde {sinnπxL}n=1, byly ortogonální a úplné. To je obecně zaručeno Sturm-Liouvilleovou teorií.

Nehomogenní případ

Předpokládejme, že rovnice je nehomogenní

Šablona:Vzorec

s okrajovou podmínkou stejnou jako Šablona:EqNote.

Rozšíříme h(x,t), u(x,t) a f(x,t) na

Šablona:Vzorec

Šablona:Vzorec

Šablona:Vzorec

kde hn(t) a bn můžeme vypočítat integrací, zatímco un(t) je třeba určit.

Substitujeme Šablona:EqNote a Šablona:EqNote zpátky na Šablona:EqNote a uvažováním ortogonality funkce sinus dostaneme

u'n(t)+αn2π2L2un(t)=hn(t),

což jsou posloupnosti lineárních diferenciálních rovnic, které lze ihned řešit, například Laplaceovou transformací nebo Integrační faktor. Navíc můžeme dostat

un(t)=eαn2π2L2t(bn+0thn(s)eαn2π2L2sds).

Jestliže je okrajová podmínka nehomogenní, pak expansion Šablona:EqNote a Šablona:EqNote není povolený. Hledáme funkci v, která vyhovuje okrajové podmínce pouze a subtract na z u. Funkce u-v pak vyhovuje homogenní okrajové podmínce a lze ji řešt výše uvedenou metodou.

Separaci proměnných lze provádět i v ortogonální křivočaré souřadnicové soustavě, ale v detailech se liší od postupu v Kartézských souřadnicích. Například podmínka regularity nebo periodicity podmínka může určovat vlastní hodnoty místo okrajových podmínek. Viz např. sférické harmonické funkce.

Software

Xcas:[1] split((x+1)*(y-2),[x,y]) = [x+1,y-2]

Matice

Maticový tvar separace proměnných je Kroneckerova suma.

Jako příklad uvažujme 2D diskrétní Laplacián na regulární mřížce:

L=𝐃𝐱𝐱𝐃𝐲𝐲=𝐃𝐱𝐱𝐈+𝐈𝐃𝐲𝐲,

kde 𝐃𝐱𝐱 a 𝐃𝐲𝐲 jsou 1D diskrétní Laplaciány ve směru x, resp. y a 𝐈 jsou identity vhodné velikosti. Podrobnější informace jsou v článku Kroneckerova suma diskrétních Laplaciánů.

Reference

Šablona:Překlad

Související články

Podrobnější informace o separaci proměnných:

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály