Metoda neurčitých koeficientů

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Metoda neurčitých koeficientů je v matematice přístup k hledání partikulárního řešení určitých nehomogenních obyčejných diferenciálních a diferenčních rovnic. Metoda je blízce příbuzná metodě anihilátorů, ale místo použití určitého druhu diferenciálního operátoru (anihilátoru) pro nalezení nejlepšího možného tvaru partikulárního řešení se provede „odhad“, vhodného tvaru řešení, který se pak upřesní a ověří derivováním výsledné rovnice. Pro složité rovnice je rychlejší použít metodu anihilátorů nebo variace parametrů.

Metoda neurčitých koeficientů není tak obecná jako metoda variace konstant, protože je použitelná pouze pro diferenciální rovnice, které mají určité tvary[1].

Popis metody

Uvažujeme lineární nehomogenní obyčejnou diferenciální rovnici tvaru

any(n)+a(n1)y(n1)+...+a1y+a0y=g(x).

Metoda spočívá v hledání obecného homogenního řešení yc komplementární lineární homogenní diferenciální rovnice

any(n)+a(n1)y(n1)+...+a1y+a0y=0,

a partikulárního integrálu yp lineární nehomogenní obyčejné diferenciální rovnice s pravou stranou g(x). Obecné řešení y lineární nehomogenní obyčejné diferenciální rovnice pak je

y=yc+yp.[2]

Pokud g(x) vyjádříme jako součet dvou funkcí h(x)+w(x), pak říkáme, že yp1 je řešení vycházející z h(x) a yp2 řešení vycházející z w(x). Pak použitím principu superpozice můžeme říct, že partikulární integrál yp je

yp=yp1+yp2.[2]

Typické tvary partikulárního integrálu

Pro nalezení partikulárního integrálu potřebujeme „uhodnout“ jeho tvar, přičemž některé koeficienty ponecháme proměnné, a jejich hodnoty zjistíme vyřešením rovnice. Tvarem je první derivace komplementární funkce. Následuje tabulka některých typických funkcí a odhadů tvaru jejich řešení.

Funkce x Tvar y
keax Ceax
kxn,n=0,1,2, Knxn+Kn1xn1++K1x+K0
kcos(ax)neboksin(ax) Kcos(ax)+Msin(ax)
keaxcos(bx)nebokeaxsin(bx) eax(Kcos(bx)+Msin(bx))
keaxcosh(bx)nebokeaxsinh(bx) eax(Kcosh(bx)+Msinh(bx))
Pn(x)eaxcos(bx)neboPn(x)eaxsin(bx) eax((i=0nQixi)cos(bx)+(i=0nRixi)sin(bx))

kde Pn(x)=i=1nkixi

Pokud se v homogenním řešení objeví nějaký člen z výše uvedeného partikulárního integrálu pro y, musíme jej vynásobit dostatečnou mocninou x, aby řešení nebyla závislá. Jestliže funkci proměnné x lze vyjádřit jako součet členů z výše uvedené tabulky, jako odhad partikulárního integrálu použijeme součet odpovídajících termů proměnné y[1].

Příklady

Příklad 1

Hledáme partikulární integrál rovnice

y+y=tcost.

Pravá strana t cos t má tvar

Pneαtcosβt

pro n=1, k1=1, α=0 a β=1.

Protože α + iβ = i je jednoduchý kořen charakteristické rovnice

λ2+1=0

budeme zkoušet partikulární integrál tvaru

yp=t[F1(t)eαtcosβt+G1(t)eαtsinβt]=t[F1(t)cost+G1(t)sint]=t[(A0t+A1)cost+(B0t+B1)sint]=(A0t2+A1t)cost+(B0t2+B1t)sint.

Substitucí yp do diferenciální rovnice, dostaneme identitu

tcost=yp+yp=[(A0t2+A1t)cost+(B0t2+B1t)sint]+[(A0t2+A1t)cost+(B0t2+B1t)sint]=[2A0cost+2(2A0t+A1)(sint)+(A0t2+A1t)(cost)]+[2B0sint+2(2B0t+B1)cost+(B0t2+B1t)(sint)]+[(A0t2+A1t)cost+(B0t2+B1t)sint]=[4B0t+(2A0+2B1)]cost+[4A0t+(2A1+2B0)]sint.

Porovnáním obou stran dostaneme soustavu

4B0=12A0+2B1=04A0=02A1+2B0=0

která má řešení A0 = 0, A1 = 1/4, B0 = 1/4, B1 = 0. Výsledný partikulární integrál je tedy

yp=14tcost+14t2sint.
Příklad 2

Hledáme řešení lineární nehomogenní diferenciální rovnice

dydx=y+ex.

Nehomogenní část má tvar uvedený v prvním případě v předchozí kapitole pro a=1. Protože tato nehomogenní část (ex) je lineárně závislá s obecným řešení homogenní části (c1ex), musíme uvedený odhad znásobit dostatečně velkou mocninou x, aby byl lineárně nezávislý.

Výsledný odhad je:

yp=Axex.

substitucí této funkce a její derivace do diferenciální rovnice můžeme zjistit řešení A:

ddx(Axex)=Axex+ex
Axex+Aex=Axex+ex
A=1.

Takže obecné řešení původní diferenciální rovnice je:

y=c1ex+xex.
Příklad 3

Hledáme obecné řešení rovnice:

dydt=t2y

f(t)=t2 je polynom 2. stupně, takže hledáme řešení jako obecný polynom druhého stupně:

yp=At2+Bt+C, tedy
dypdt=2At+B

Dosazením tohoto partikulárního integrálu s konstantami A, B a C do původní rovnice dostaneme

2At+B=t2(At2+Bt+C),

odtud

t2At2=0
Bt=2At
C=B

tj.

A=1
B=2
C=2

Po dosazení vypočítaných konstant máme

yp=t22t+2

Obecné řešení je

y=yp+yc

kde yc je homogenní řešení yc=c1et. Obecné řešení tedy je:

y=t22t+2+c1et

Reference

Šablona:Překlad

  1. 1,0 1,1 Ralph P. Grimaldi (2000). "Nonhomogenous Recurrence Relations". Section 3.3.3 of Handbook of Discrete and Combinatorial Mathematics. Kenneth H. Rosen, ed. CRC Press. Šablona:ISBN.
  2. 2,0 2,1 Dennis G. Zill (2001). A first course in differential equations - The classic 5th edition. Brooks/Cole. Šablona:ISBN.
  • Elementary Differential Equations and Boundary Value Problems (4th Edition), W.E. Boyce, R.C. Diprima, Wiley International, John Wiley & Sons, 1986, Šablona:ISBN
  • Mathematical methods for physics and engineering, K.F. Riley, M.P. Hobson, S.J. Bence, Cambridge University Press, 2010, Šablona:ISBN

Šablona:Autoritní data