Asymptotický rozvoj

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Asymptotický rozvoj, asymptotická řada nebo Poincarého rozvoj (po Henri Poincarém), pod vlivem angličtiny i asymptotická expanze, je v matematice formální řada funkcí, která má tu vlastnost, že zkrácení řady na konečný počet členů poskytne aproximaci dané funkce, když se argument funkce blíží k určitému, často nevlastnímu, bodu. R. B. Dingle odhalil ve svém výzkumu,Šablona:Sfn že divergentní část asymptotického rozvoje je latentně smysluplná, tj. obsahuje informace o přesné hodnotě rozvíjené funkce.

Nejobvyklejším typem asymptotického rozvoje je mocninná řada buď s kladnými nebo zápornými mocninami. K metodám generování takového rozvoje patří Eulerův–Maclaurinův sumační vzorec a integrální transformace, např. Laplaceova nebo Mellinova transformace. Také opakovaná integrace per partes často vede k asymptotickému rozvoji.

Protože konvergentní Taylorova řada také vyhovuje definici asymptotického rozvoje, názvem „asymptotická řada“ obvykle označujeme nekonvergentní řadu. Přestože nekonverguje, asymptotický rozvoj je užitečný, když je zkrácen na konečný počet členů. Taková aproximace může poskytovat výhody tím, že je matematicky snáze proveditelná než funkce, s jejímž rozvojem se pracuje, nebo je její výpočet rychlejší než původní funkce. Typicky je nejlepší aproximací, když je řada zkráceny po nejmenším členu. Tímto způsobem optimálně zkrácený asymptotický rozvoj je znám jako superasymptotika.[1] Chyba pak je typicky tvaru Šablona:Math kde Šablona:Math je parametr rozvoje. Chyba je tedy menšího řádu než všechny parametry rozvoje a může být dále zlepšena na superasymptotickou chybu, například použitím resumačních metod, jako je Borelova resumace, na divergentní část řady. Takové metody se často označují za hyperasymptotická aproximace.

Zápisy používané v tomto článku jsou popsány v článcích asymptotická analýza a Landauova notace.

Formální definice

Nejdříve definujeme asymptotickou škálu, pak formálně definujeme asymptotický rozvoj.

Pokud φn je posloupnost spojitých funkcí na nějaké doméně a L je limitní bod definičního oboru, pak posloupnost vytváří asymptotickou škálu, pokud pro každé n platí

φn+1(x)=o(φn(x)) (xL).

(L může být nekonečno.) Jinými slovy, posloupnost funkcí tvoří asymptotickou škálu, pokud každá funkce v posloupnosti roste striktně pomaleji (v limitě xL) než předchozí funkce.

Pokud f je spojitá funkce na doméně asymptotické škály, pak f má asymptotický rozvoj řádu N podle škály jako formální řada

n=0Nanφn(x)

pokud

f(x)n=0N1anφn(x)=O(φN(x)) (xL)

nebo

f(x)n=0N1anφn(x)=o(φN1(x)) (xL).

Pokud platí jedno nebo druhé pro všechna N, pak zapisujemeŠablona:Doplňte zdroj

f(x)n=0anφn(x) (xL).

V protikladu ke konvergentní řadě pro f, kde pro jakékoli pevné x řada konverguje v limitě N, můžeme asymptotickou řadu považovat za konvergující pro pevné N v limitě xL (kde L může být nekonečné).

Příklady

Grafické znázornění absolutní hodnoty chyby v asymptotickém rozvoji funkce Gama (vlevo). Vodorovná osa je počet členů asymptotického rozvoje. Modré body jsou pro Šablona:Nowrap a červené body jsou pro Šablona:Nowrap. Je vidět, že nejmenší chyba nastává u 14 členů pro Šablona:Nowrap, a u 20 členů pro Šablona:Nowrap, u více členů chyba diverguje.
exxx2πxΓ(x+1)1+112x+1288x213951840x3 (x)
xexE1(x)n=0(1)nn!xn (x)
li(x)xlnxk=0k!(lnx)k
ζ(s)n=1NnsN1ss1Ns2+Nsm=1B2ms2m1(2m)!N2m1kde B2m jsou Bernoulliho čísla a s2m1 je rostoucí faktoriál. Tento rozvoj je platný pro všechna komplexní s a často se používá pro výpočet zeta funkce použitím dostatečně velké hodnoty N, například N>|s|.
πxex2erfc(x)1+n=1(1)n(2n1)!!(2x2)n (x) kde Šablona:Math je dvojitý faktoriál.

Vypracovaný příklad

Asymptotické rozvoje se často objevují, když se obyčejná řada použije ve formálním výrazu, který způsobí, že je použita pro hodnoty mimo svůj poloměr konvergence. Můžeme například začít s obyčejnou řadou

11w=n=0wn.

Výraz vlevo má smysl na celé komplexní rovině, až na w=1, zatímco pravá strana konverguje pouze pro |w|<1. Znásobení výrazem ew/t a zintegrování obou stran dává

0ewt1wdw=n=0tn+10euundu,

po substituci u=w/t na pravé straně. Integrál na levé straně, chápaný jako hlavní hodnota integrálu, lze vyjádřit pomocí exponenciálního integrálu. V integrálu na pravé straně rozpoznáváme Gama funkci. Vyhodnocením obou stran obdržíme asymptotický rozvoj

e1tEi(1t)=n=0n!tn+1.

Jeho pravá strana jasně není konvergentní pro jakoukoli nenulovou hodnotu t. Zkrácením řady vpravo na konečný počet členů však můžeme obdržet docela dobrou aproximaci hodnoty Ei(1t) pro dostatečně malé t. Provedeme substituci x=1t a všimneme si, že Ei(x)=E1(x) vede k asymptotickému rozvoji uvedenému výše v tomto článku.

Vlastnosti

Jednoznačnost pro danou asymptotickou škálu

Pro danou asymptotickou škálu {φn(x)} je asymptotický rozvoj funkce f(x) jednoznačný.[2] To znamená, že koeficienty {an} jsou jednoznačně určené následujícím způsobem: a0=limxLf(x)φ0(x)a1=limxLf(x)a0φ0(x)φ1(x)aN=limxLf(x)n=0N1anφn(x)φN(x) kde L je limitní bod tohoto asymptotického rozvoje (může být ±).

Nejednoznačnost pro danou funkci

Daná funkce f(x) může mít mnoho asymptotických rozvojů (každý s jinou asymptotickou škálou).[2]

Subdominance

Asymptotický rozvoj může být asymptotickým rozvojem pro více než jednu funkci.[2]

Odkazy

Poznámky

Reference

Šablona:Překlad

Související články

Příbuzné obory

Asymptotické metody

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data