Laplaceova metoda

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Laplaceova metoda je technika pro asymptotické aproximace Laplaceových integrálů, tedy přibližný výpočet integrálů ve tvaru

abf(t)eng(t)dt.

Meze a a b mohou nabývat hodnot ±.

Čím větší je n, tím je aproximace přesnější. Speciálním případem těchto integrálů je Laplaceova transformace. Metoda je pojmenována podle francouzského matematika Pierra-Simona Laplaceho, který ji publikoval v roce 1774.[1]

Zobecněním metody na komplexní čísla je metoda největšího spádu.

Tvrzení

Nechť gC2(a,b) a existuje ostré minimum t0(a,b) (tedy g(t0)=0 a g(t0)>0). Dále platí f(t0)0. Pak platí

lim\limits nabf(t)eng(t)dteng(t0)f(t0)2πng(t0)=1

nebo v terminologii asymptotické analýzy

abf(t)eng(t)dteng(t0)f(t0)2πng(t0)pro n.

Odvození

Základní myšlenka je následující:[2]

Největší příspěvek k hodnotě integrálu pochází z bodů v okolí Uε(t0).

Za předpokladu, že n je velmi velké, můžeme integrál vyjádřit takto:

abf(t)eng(t)dt=eng(t0)abf(t)en[g(t)g(t0)]dteng(t0)f(t0)t0εt0+εen[g(t)g(t0)]dt

Funkci g v bodě t0 vyjádříme pomocí Taylorova rozvoje:

g(t)=g(t0)+g(t0)(tt0)+12g(t0)(tt0)2+𝒪((tt0)3)

Tedy můžeme aproximovat

g(t)g(t0)g(t0)(tt0)+12g(t0)(tt0)2=12g(t0)(tt0)2

Odtud plyne

abf(t)eng(t)dteng(t0)f(t0)t0εt0+εen2g(t0)(tt0)2dt

Pokud by v integrálu na pravé straně byly integrační meze , šlo by o Gaussův integrál; díky tomu, že hodnota exponenciální funkce při odchýlení od t0 klesá velmi rychle, můžeme použít jeho hodnotu:

eng(t0)f(t0)t0εt0+εen2g(t0)(tt0)2dtf(t0)eng(t0)en2g(t0)(tt0)2dt=f(t0)eng(t0)en2g(t0)s2ds=f(t0)eng(t0)2πng(t0)

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

Literatura

Šablona:Autoritní data