Subdeterminant

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Subdeterminanty matice: zeleně je vyznačena podmatice odpovídající (druhému) minoru řádu 3 a hodnoty 16, žlutě podmatice k hlavnímu minoru řádu 2 hodnoty -7 a purpurově podmatice k vedoucímu hlavnímu minoru hodnoty 4.

V lineární algebře je subdeterminant nebo též minor matice 𝑨 determinantem podmatice, která byla z matice 𝑨 získána odstraněním některých řádků a sloupců. Počet řádků podmatice je řádem subdeterminantu. Subdeterminanty získané odstraněním právě jednoho řádku a jednoho sloupce ze čtvercové matice umožňují redukovat řád determinantu pomocí rozvoje podle řádku nebo sloupce. Prostřednictvím adjungované matice také souvisejí s inverzní maticí.

Definice

Pro matici 𝑨 typu m×n a 0kmin{m,n} se subdeterminantem nebo minorem řádu k, nazývá determinant čtvercové matice řádu k získané z matice 𝑨 odebráním mk řádků a nk sloupců. Někdy se používá slovo „stupeň“ pro „řád“ subdeterminantu či minoru. Termín „minor“ se také nesprávně používá k označení čtvercové matice řádu k získané uvedeným způsobem, ale tato matice by měla být označována jako (čtvercová) podmatice matice 𝑨, přičemž výraz „minor“ by měl být užíván pouze pro determinant této matice.

Matice 𝑨 typu m×n má celkem (mk)(nk) subdeterminantů řádu k. Subdeterminant řádu nula je definován jako 1.

Operace odebrání formálně spočívá ve výběru posloupnosti indexů řádků 1i1<i2<<ikm a posloupnosti indexů sloupců 1j1<j2<<jkn. Tyto vybrané množiny indexů I={i1,,ik} a J={j1,,jk} se použijí k výpočtu determinantu podmatice 𝑨[I×J], čili výrazu:

det(𝑨[I×J])=|ai1,j1ai1,j2ai1,jkai2,j1ai2,j2ai2,jkaik,j1aik,j2aik,jk|

Je-li 𝑨 čtvercová matice řádu n, potom její první minor je každý subdeterminant řádu n1, a jako takový vzniká odebráním jednoho řádku a sloupce. Podobně pro druhé a další minory. Za nultý minor čtvercové matice lze považovat její determinant.

První minor, který je determinantem podmatice vytvořené z čtvercové matice 𝑨 odstraněním i-tého řádku a j-tého sloupce se nazývá subdeterminant (minor) příslušný k prvku aij matice 𝑨.

Pokud I=J, čili pokud z matice bylo ponecháno k řádků a sloupců se stejnými indexy, nazývá se odpovídající subdeterminant hlavním minorem stupně k (platí i pro obdélníkové matice). Hlavní minor stupně k, vzniklý odebráním posledních mk řádků a nk sloupců, neboli daný množinami I=J={1,2,,k}, se nazývá vedoucí hlavní minor řádu k. U čtvercových matic řádu n se nazývá též (nk)-tý vedoucí (hlavní) minor.

Někdy jsou vedoucí hlavní minory nazývány hlavními minory, zatímco první zmíněné nejsou nijak zvlášť pojmenovány.

Ukázka

U reálné matice

𝑨=(134203117134)

typu 3×4 vznikne odebráním druhého řádku a také druhého a třetího sloupce, neboli ponecháním prvků s řádkovými indexy z množiny I={1,3} a sloupcovými indexy z množiny J={1,4} subdeterminant hodnoty:

|1274|=|1274|=1427=414=10.

Tento minor není hlavní, protože IJ. Hlavní minor matice 𝑨 je například subdeterminant

|3113|=8

odvozený z množin I=J={2,3}.

Vedoucí hlavní minory matice 𝑨 jsou:

řádu 1: |1|=1, řádu 2: |1303|=3, řádu 3: |134031713|=55.

Subdeterminant příslušný k prvku a23 reálné čtvercové matice

𝑨=(1473051911)

je roven:

|1419|=|1419|=9(4)=13

Použití subdeterminantů

Algebraický doplněk

Šablona:Podrobně Algebraickým doplňkem nebo také kofaktorem prvku aij čtvercové matice 𝑨 nazýváme číslo

a~ij=(1)i+jdet𝑨ij=|a1,1a1,j10a1,j+1a1,nai1,1ai1,j10ai1,j+1ai1,n00100ai+1,1ai+1,j10ai+1,j+1ai+1,nan,1an,j10an,j+1an,n|,

kde det𝑨ij je subdeterminant příslušný k prvku aij matice 𝑨. Transponovaná matice z algebraických doplňků se nazývá adjungovaná matice. Adjungovaná matice k regulární matici je |𝑨|-násobkem její inverzní matice.

Laplaceův rozvoj determinantu

Šablona:Podrobně

Algebraický doplněk lze použít k výpočtu determinantu. Pro libovolný (pevně daný) řádkový index i lze determinant matice 𝑨 řádu n vyjádřit pomocí součtu součinů všech prvků tohoto řádku a jejich algebraických doplňků:

det𝑨=j=1naija~ij=j=1naij(1)i+jdet𝑨ij.

Tento vzorec se nazývá (Laplaceův) rozvoj (rozklad) determinantu podle i-tého řádku. Vzhledem k tomu, že se determinant nezmění transpozicí matice, lze jej vyjádřit teké rozvojem (rozkladem) podle j-tého sloupce:

det𝑨=i=1naija~ij=i=1naij(1)i+jdet𝑨ij.

Pomocí těchto vzorců lze výpočet determinantu převést na výpočet několika subdeterminantů, jejichž řád je o jedna menší. Opakováním tohoto procesu lze dospět až k subdeterminantům prvního řádu, jejichž hodnota je odpovídá jednotlivým prvkům matice. Uvedený postup vede na rekurentní algoritmus pro výpočet determinantu. Navzdory jednoduché implementaci roste jeho výpočetní složitost exponenciálně rychle s řádem determinantu, proto je vhodnější determínant počítat např. Gaussovou eliminační metodou.

Rozvoj determinantu je možné zobecnit[1] i na rozvoj podle víceprvkové množiny vybraných řádků s využitím všech možných subdeterminantů sestavených z těchto řádků.

Další aplikace

Každá reálná matice typu m×n hodnosti r (platí i pro matice nad libovolným tělesem) má alespoň jeden nenulový subdeterminant řádu r, zatímco všechny subdeterminanty řádu alespoň r+1 jsou nulové.

U hermitovských matic mohou být vedoucí hlavní minory použity k testu pozitivní definitnosti podle Sylvesterova kritéria a hlavní minory mohou být podobně použity k testu pozitivní semidefinitnosti.

Jak vzorec pro obyčejný součin matic, tak i Cauchyho–Binetův vzorec pro determinant součinu matic jsou speciálními případy následujícího obecného tvrzení o subdeterminantech součinu matic. Jsou-li matice 𝑨 typu m×n, matice 𝑩 typu n×p a jsou-li I a J dvě k-prvkové podmnožiny množin{1,,m} a {1,,p}, potom platí:

(𝑨𝑩)[I×J]=K𝐀[I×K]𝐁[K×J],

kde součet prochází přes všechny k-prvkové podmnožiny K množiny {1,,n}. Uvedený vztah je přímým rozšířením Cauchyho–Binetova vzorce.

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

Literatura

Související články

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály