Rozšířená reálná čísla

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rozšířená reálná čísla (značení *) je název používaný v matematické analýze pro množinu {+,}, tedy pro reálná čísla rozšířené o dva symboly pro kladné a záporné nekonečno.

Jejich hlavní přínos spočívá v tom, že je možné pomocí nich definovat některé matematické pojmy pro několik situací zároveň, což definici zkrátí a zpřehlední. Například v definici pro limitu funkce y=limxx0f(x) je potřeba ošetřit celkem devět možností: x0 i y může být reálné číslo, nebo +; pomocí rozšířených reálných čísel je možno těchto devět možností vyjádřit jednou formulí.

Aritmetické operace a uspořádání

Aritmetické operace

Sčítání a odčítání

Definovat zde budeme pouze sčítání. Všimneme si, že odčítání je v něm již zahrnuto, např. +(4)=4 .

  • x*{}:(+x)=(x+)=
  • x*{}:(+x)=(x+())=
  • ()=
  • ()=

Definice je poměrně přirozená, jelikož zachovává zvyklosti z reálných čísel a „s nekonečnem operuje nekonečně“. První dva body říkají, že když k nekonečnu cokoli přičteme, dostaneme opět nekonečno (vyjma nekonečna s opačným znaménkem). To dává smysl i nematematicky: když přidáme nebo ubereme z něčeho nekonečného, pořád toho bude nekonečně. Druhé dva body přesně kopírují chování reálných čísel, např. (4)=4 a také (π)=π.

Násobení a dělení

  • x*,x>0:(±)*x=x*(±)=±
  • x*,x<0:(±)*x=x*(±)=
  • x:(x±)=0

I v tomto případě dává definice dobrý smysl. První dva body opět kopírují vlastnosti násobení reálných čísel, např. 4*(8)=32 nebo (7)*(2)=14 , neboli násobení s nekonečnem nakládá stejně, jako by to bylo obyčejné reálné číslo. Poslední bod si můžeme představit následovně. Zvolme si x = 1 (pro jednoduchost). Místo nekonečna si postupně dosazujme větší a větší čísla 10, 100, -1000, 1010 , 101000 atd. Zlomek se tím více přibližuje nule, čím větší číslo do jmenovatele dosadíme (čím větší číslo v absolutní hodnotě). Proto když do jmenovatele dosadíme nekonečně velké číslo, celý zlomek bude roven nule.

Absolutní hodnota

  • |±|=

Stejně tak absolutní hodnota se k nekonečnu chová jako k reálnému číslu.

Nedefinované aritmetické operace

Výše nebyly definovány některé operace, jelikož neumíme říci, čemu by se měly rovnat, např.

  • +()
  • ()+
  • ±*0
  • 0*±
  • (±±)
  • (x0),x*

Zvažme například, proč si neumíme poradit s posledním bodem. Pokusme se definovat (x0) obdobně, jak jsme definovali, že x:(x±)=0. Dosadíme x = 1 (pro jednoduchost) a místo nuly uvažujme malá čísla – 0,1 ; 0,0001; – 0,00000001; 0,0000000000001. Narážíme zde na problém – zlomek se sice neustále zvětšuje, ale když dosazujeme kladná a záporná čísla, zvětšuje se "jinam", totiž směrem k a . A bohužel nelze říci, zdali by výsledek (x0) měl být spíše jedno, či druhé.

Uspořádání

Množina reálných čísel je uspořádaná, tj. pro každá dvě čísla umíme říct, které z nich je větší, nebo že se rovnají, např. 4>3 ; e<π ; (3125625)=(6513) . Nyní chceme definovat, jak jsou vůči těmto prvkům uspořádané nové dva prvky +,

  • x:<x
  • x:>x
  • <

ε-okolí

Pojem „ε okolí bodu x“ je označován Uε(x) a má tuto definici:

Pro každé x* a ε+ je

  • Uε(x)=(xε,x+ε) pokud xR
  • Uε(x)=,1ε) pokud x=
  • Uε(x)=(1ε,+ pokud x=+

Prstencové okolí je pak ve všech případech definováno jako Pε(x)=Uε(x){x}.

Okolí vs. ε-okolí

Množina A* se nazývá okolím bodu x*, pokud obsahuje ε-okolí bodu x pro nějaké ε>0. A se nazývá prstencovým okolím x, pokud neobsahuje x, ale pro nějaké ε>0 obsahuje jako podmnožinu nějaké prstencové ε-okolí bodu x.

Tyto definice jsou ekvivalentní s topologickými definicemi pojmu okolí a ε-okolí při níže uvedené topologii.

Topologie

Na * lze zavést strukturu topologického prostoru tak, že množina je otevřená, právě když s každým svým prvkem obsahuje nějaké jeho okolí.

Tato topologie je sice metrizovatelná, ale žádná z metrik, která ji indukuje, není na reálných číslech (tj. na *) totožná s obvyklou metrikou. Příkladem metriky, která tuto topologii indukuje, je zobrazení d(x,y)=|arctan(x)arctan(y)|, pokud funkci arctan dodefinujeme (pouze pro účely této definice) tak, že arctan(+)=π2,arctan()=π2.

Limita posloupnosti

Rozšířená reálná čísla umožňují jedním vzorcem definovat limitu posloupnosti a=limn+an pro konečné i nekonečné a .

Budiž an posloupnost reálných čísel a a*. Řekneme, že a=limn+an, pokud

(ϵ*)(n0)(n>n0)anUϵ(a)

Tato definice konvergence posloupnosti je ekvivalentní s konvergencí v topologickém prostoru při výše uvedené topologii.

Limita funkce

Rozšířená reálná čísla umožňují definovat limitu funkce jedním vzorcem pro konečné i nekonečné x0 a y:

Je-li f:Df funkce, yR* a x0R* takové, že x0 leží v uzávěru Df ( definiční obor Df sice obsahuje jen konečná čísla, ale v jeho uzávěru – viz topologie na R* – může ležet i nekonečno), pak říkáme, že

y=limxx0f(x)ϵ+δ+:f[Pδ(x0)]Pϵ(f(x0))

Tato podmínka je ekvivalentní s tvrzením, že pro každé okolí U1 bodu y existuje prstencové okolí P2 bodu x0 takové, že obraz P2 leží v U1 (tj. f[P2]U1).

Důkaz ekvivalence: Pokud je y je limitou v prvním smyslu a chceme ověřit druhou formulaci, pak ε zvolíme tak, aby Uϵ(x)U1. Definice v prvním smyslu nám zaručuje existenci δ s příslušnou vlastností; poté P2 zvolme jako Pδ(x). Naopak pokud y je limitou v druhém smyslu a máme dokázat spojitost pro nějaké ε>0, pak zvolíme U1=Uϵ(x) a δ zvolíme tak, aby Pδ(x)P2. Šablona:Autoritní data