Rezistivita

Rezistivita (též měrný elektrický odpor nebo také specifický elektrický odpor) je fyzikální veličina charakterizující lokální (diferenciální) vodivostní či odporové vlastnosti látek vedoucích elektrický proud. Jde o materiálovou konstantu. Rezistivita je převrácená hodnota konduktivity (měrné vodivosti). Čím větší je rezistivita, tím menší je lokální vodivost dané látky a tím větší je lokální elektrický odpor.

Rezistivita látek závisí na teplotě. U kovových vodičů s teplotou roste, u polovodičů klesá.

Definice, značení a jednotky

Rezistivita je číselně rovna velikosti elektrického odporu homogenního vodiče s jednotkovým obsahem kolmého průřezu na jednotku délky.

• Značka veličiny:

ρ (doporučena normou) nebo ζ

• Jednotka SI:

ohm metr, značka Ω·m

• Technická jednotka: ohm milimetr čtvereční / metr, Ω·(mm)²·m⁻¹, uváděná jako mikroohmmetr, μΩ·m

1 Ω·(mm)²·m⁻¹ = 10⁻⁶ Ω·m²·m⁻¹ = 10⁻⁶ Ω·m = 1 μΩ·m

Základní vztahy

Měrný odpor homogenního vodiče stálého průřezu lze určit ze vztahu

$\rho =\frac{RS}{l}$,

kde R je odpor vodiče, S je obsah kolmého průřezu a l je délka vodiče.

Vztah ke konduktivitě

$\rho =\frac{1}{\sigma }$,

kde σ je konduktivita.

Z něj plyne diferenciální definiční vztah (pro izotropní látky):

$𝐣=\frac{1}{\rho }𝐄$

kde j je hustota elektrického proudu, E intenzita elektrického pole.

Závislost na teplotě

Kovy

Závislost rezistivity na teplotě lze v technicky běžném rozsahu teplot přibližně vyjádřit lineární závislostí:

$\rho ={\rho }_0(1+\alpha \mathrm{\Delta }t)$,

kde ρ₀ je počáteční rezistivita, Δt je rozdíl teplot a α je teplotní součinitel elektrického odporu.

U některých látek při poklesu teploty do blízkosti absolutní nuly rezistivita prudce klesá k nulové hodnotě, nastává supravodivost.

Polovodiče

Rezistivita polovodičů klesá s teplotou přibližně podle exponenciální závislosti:

$\rho \propto {\mathrm{e}}^{\frac{konst.}{T}}$

Použití

Měrný odpor lze použít pro výpočet odporu R vodiče z látky o rezistivitě ρ, délky l a obsahu průřezu S.

$R=\rho \cdot \frac{l}{S}$

Používá se také pro výpočet charakteristické hloubky vniku δ proudu do vodiče protékaného střídavým proudem o frekvenci f (vizte článek Skin efekt), kde ρ je rezistivita, $\epsilon$ je permitivita a μ je permeabilita materiálu:

• pro nižší frekvence $f\ll 1/\rho \epsilon$

  $\delta \approx \sqrt{\frac{\rho }{\pi \cdot f\cdot \mu }}$;

• pro vyšší frekvence (nebo špatné vodiče), kdy $f\gg 1/\rho \epsilon$

  $\delta \approx 2\rho \sqrt{\frac{\epsilon }{\mu }}$.

Příklady hodnot

Hodnoty rezistivity (při teplotě 20 °C). Údaje v různých tabulkách se mohou mírně lišit - záleží na konkrétním zpracování měřeného vzorku materiálu.

Látka	Složení	ρ [nΩ·m] (při 20 °C)
Stříbro	Ag	17
Měď	Cu	18
Zlato	Au	23,5
Hliník	Al	28
Wolfram	W	50
Mosaz	50 - 99 % Cu, Zn	75
Železo	Fe	98
Platina	Pt	110
Cín	Sn	115
Tantal	Ta	155
Olovo	Pb	207
Nikelin	67 % Cu, 30 % Ni, 3 % Mn	400
Konstantan	54 % Cu, 45 % Ni, 1 % Mn	490
Nichrom	78 % Ni, 20 % Cr, 2 % Mn	1080
Uhlík (grafit)	C	330 - 1850

Odkazy

Literatura

• Elektrotechnické tabulky pro průmyslové školy, SPN, Praha 1959
• Štěpán Berka; Elektrotechnická schémata a zapojení 2; BEN - technická literatura, Praha 2010, Šablona:ISBN, str. 228 (Měrný odpor kovů - Rezistivita)

Související články

• Elektřina
• Elektrický odpor
• Elektrický izolant

Externí odkazy

• Šablona:Commonscat