Operátor

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Různé významy Operátor A^ je v matematice zobrazení, které každému prvku fprostoru X (například funkci) přiřazuje prvek g z jiného prostoru Y. Zápis:

A^:XY, fA^f=g,

kde fX, gY.

Operátor se obvykle značí stříškou (toto značení je typické zejména pro kvantovou mechaniku), například H^, p^ apod.

Prvek fX se nazývá vzor (nebo originál), zatímco prvek gY se označuje jako obraz. Množina prvků fX, pro něž je operátor A^ definován, se nazývá definiční obor operátoru a značí se 𝒟(A^). Množina obrazů gY všech prvků z definičního oboru operátoru se nazývá obor hodnot operátoru. Obvykle se značí (A^).

Koncept operátoru se výrazně překrývá s pojmem zobrazení, avšak v matematice se termín „operátor“ zpravidla používá v kontextu prostorů funkcí (které jsou samy zobrazeními). Pro přehlednost a odlišení této vyšší úrovně zobrazování je vhodné používat specifický termín „operátor“.

V matematice a informatice se jako operátor rovněž označuje symbol matematické operace, například značka + pro součet (viz Operátor (programování)).

Funkcionál

Pokud je Y množina reálných, případně komplexních čísel (tedy obraz g je reálné či komplexní číslo), pak se operátor A^ nazývá (reálný či komplexní) funkcionál. Příkladem funkcionálu je určitý integrál.

Základní druhy operátorů

Totožné operátory

Pokud pro dva operátory A^,B^ z X do Y platí A^f=B^f pro každé fX, pak jsou oba operátory totožné.

Operátor identity

Důležitým operátorem je operátor identity (jednotkový operátor) I^, pro který platí

I^f=f.

Působením operátoru identity I^ tedy nedochází k žádné změně.

Inverzní operátor

Operátor A^1 je inverzním operátorem k A^, pokud platí

A^A^1=A^1A^=I^,

kde I^ představuje operátor identity. Inverzní operátor k danému operátoru nemusí existovat.

Platí vztah (mají-li obě strany smysl):

(A^B^)1=B^1A^1.

Lineární operátor

Lineární operátor A^:XY je operátor mezi vektorovými prostory X a Y, který splňuje vztah:

A^(icifi)=ici(A^fi),

kde fi jsou libovolné prvky prostoru X a ci jsou libovolné skalární koeficienty.

Linearitu operátoru A^ lze ověřit pomocí následujících dvou podmínek:

  1. A^(f1+f2)=A^(f1)+A^(f2) pro libovolné f1,f2X,
  2. A^(cf1)=cA^(f1) pro libovolné c (nebo , pokud jde o komplexní prostory) a f1X.

Příkladem lineárního operátoru je limita, která působí na funkce nebo posloupnosti. Dále mezi lineární operátory patří derivace, která je definována pomocí limity, a neurčitý integrál, jenž je inverzním operátorem k derivaci (až na konstantu).

Nelineárním operátorem je například operátor A^=sin. Působením tohoto operátoru na libovolnou funkci f vyjde A^f=sinf.

Antilineární operátor

Operátor nazýváme antilineární, jestliže platí

A^icifi=ici*A^fi,

kde fi jsou libovolné funkce a ci* jsou koeficienty komplexně sdružené k ci.

Spojitý operátor

Šablona:Podrobně Operátor A^:XY mezi metrickými prostory X,Y je spojitý v bodě f0X, jestliže pro každou posloupnost prvků {fn}n=1X splňující fnf0, platí také A^fnA^f0, tzn. gng0 v prostoru Y.

Lineární operátor, který je spojitý v nějakém bodě f1X, je spojitý v každém bodě fX.

Omezený operátor

Operátor A^ je omezený (ohraničený), pokud existuje μ>0 takové, že pro každé fX platí

A^fYμfX,

kde fX je norma prvku f v prostoru X a A^fY je norma prvku A^f v prostoru Y.

Lineární operátor je spojitý právě když je omezený. Součin omezených operátorů představuje opět omezený operátor. Podobně platí, že součet omezených operátorů je opět omezeným operátorem.

Infimum čísel μ operátoru A^ představuje normu operátoru A^, tzn.

A^=infμ.

Normu lze také získat jako supremum množiny čísel A^fY pro všechny jednotkové prvky fX, tzn.

A^=supfX=1A^fY.

Operátory na Hilberových prostorech

Operátory na Hilbertových prostorech jsou klíčové v kvantové mechanice. Dále budeme využívat Diracovu notaci pro zápis skalárního součinu | na těchto prostorech.

Sdružený operátor

Šablona:Podrobně Ke každému lineárnímu operátoru A^ existuje sdružený operátor A^+, který splňuje vztah

f|A^+g=A^f|g.

Platí vztahy:

A^+=A^,
(A^+)+=A^,
(A^+B^)+=A^++B^+,
(A^B^)+=B^+A^+,
(λA^)+=λ*A^+,

navíc pokud existuje inverzní operátor, platí

(A^+)1=(A^1)+.

Symetrický operátor

Šablona:Podrobně Operátor A^ se označuje jako symetrický (někdy také hermitovský), jestliže platí

f|A^g=A^f|g

pro všechna f a g z definičního oboru A^.

Operátor A^ se označuje jako antihermitovský, je-li operátor iA^ hermitovský.

Samosdružený operátor

Šablona:Podrobně Operátor  se nazývá samosdružený, jestliže platí

A^+=A^,

přičemž požadujeme i rovnost definičních oborů. Pro omezené operátory jsou pojmy samosdružený, hermitovský a symetrický ekvivalentní.

Samosdružený operátor A^ je pozitivní, když pro každé |u platí

u|A^|u0

Operátor se označuje jako normální, když platí

[A^,A^+]=0,

kde [,] označuje komutátor.

Unitární operátor

Šablona:Podrobně Operátor A^ je unitární, pokud platí

A^+=A^1.

Pro libovolný unitární operátor A^ platí

A^u|A^v=u|v.

Jestliže operátor M^ splňuje vztah

M^u|M^v=u|v,

pak operátor M^ označujeme jako izometrický. Izometrický operátor sice splňuje vztah M^+M^=I^, avšak na rozdíl od operátoru unitárního může být M^M^+I^.

Projekční operátor

Šablona:Podrobně Omezený lineární operátor E^ se označuje jako projekční, splňuje-li podmínku

E^=E^2.

Pokud navíc E^=E^+, jde o ortogonální projekci.

Je-li E^ projekční operátor, pak je projekčním operátorem také

E^'=I^E^,

kde I^ představuje operátor identity. Platí přitom vztahy

E^+E^=I^,
E^E^=0.

Je-li |ψk vektor normalizovaný k jednotce, pak projekční operátor do jednorozměrného podprostoru tvořeného všemi vektory lineárně závislými na |ψk lze vyjádřit jako

E^k=|ψkψk|

Jestliže množina vektorů {|ψk} tvoří ortonormální bázi podprostoru H1, pak projekční operátor do H1H vyjádříme jako

kE^k=k|ψkψk|.

Pokud je H1=H, pak je projekční operátor operátorem identity, takže

k|ψkψk|=I^.

Tento vztah představuje tzv. relaci úplnosti (uzavřenosti).

Operace s operátory

Součtem dvou operátorů A^,B^ vznikne operátor C^=A^+B^, pro který platí

C^u=(A^+B^)u=A^u+B^u.

Operátor C^ označíme jako součin operátorů A^ a B^, tzn. C^=A^B^, pokud pro každé u platí

C^u=A^(B^u).

Pomocí předchozího vztahu lze definovat mocninu operátoru, například A^2=A^A^.

Násobení operátorů není komutativní, tedy v obecném případě pro dva operátory A^B^B^A^. Abychom vystihli vzájemnou nekomutativnost dvou operátorů A^,B^, zavádíme tzv. komutátor operátorů

[A^,B^]=[A^,B^]=A^B^B^A^.

Dva komutativní operátory A^,B^ splňují pro libovolné u vztah

[A^,B^]=0.

Jsou-li hermitovské operátory A^,B^ komutativní, pak mají společné vlastní funkce.

Jestliže operátory A^,B^ komutují, tedy [A^,B^]=0, pak pro libovolné funkce f, g platí

[f(A^),g(B^)]=0.

Kromě komutátoru se zavádí také antikomutátor operátorů

{A^,B^}=[A^,B^]+=A^B^+B^A^.

Z definice komutátoru a antikomutátoru vzniknou následující vztahy:

[A^,B^]=[B^,A^],
[A^,B^+C^]=[A^,B^]+[A^,C^],
[A^,B^C^]=[A^,B^]C^+B^[A^,C^]={A^,B^}C^B^{A^,C^},
[A^B^,C^]=A^[B^,C^]+[A^,C^]B^=A^{B^,C^}{A^,C^}B^,
{A^,B^}={B^,A^}
{A^,B^+C^}={A^,B^}+{A^,C^},
{A^,B^C^}={A^,B^}C^B^[A^,C^]=B^{C^,A^}[B^,A^]C^,
{A^B^,C^}=A^{B^,C^}[A^,C^]B^={C^,A^}B^A^[C^,B^].

Platí také Jacobiho identita

[A^,[B^,C^]]+[B^,[C^,A^]]+[C^,[A^,B^]]=0.

Použití

Operátory jsou nepostradatelné jak v diferenciálním počtu v matematice (například operátor nabla), tak při použití v kvantové mechanice a při zjednodušování zápisu identit (rovnic) jinde ve fyzice.

Související články

Šablona:Autoritní data