Lineární aproximace

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lineární aproximace funkce. Modrá funkce je funkce, se kterou chceme pracovat, ale je komplikovaná. Červená je její lineární aproximace v nule. Je jednodušší, ale je blízko k modré funkci jenom v okolí počátku.

Lineární aproximace je metoda lokálního nahrazení funkčního předpisu funkce jeho přibližným vyjádřením pomocí lineární funkce. Účelem je snížení výpočetní náročnosti. Protože se jedná o aproximaci, je toto zjednodušení na úkor přesnosti. Používá se při numerických výpočtech i při analytickém řešení úloh.

Například kmity matematického kyvadla jsou popsány diferenciální rovnicí φ¨+glsinφ=0, jejíž řešení nelze vyjádřit v analytickém tvaru. Při použití lineární aproximace pro malé výchylky se rovnice redukuje na φ¨+glφ=0, jejíž řešení je možno napsat pomocí goniometrických funkcí a je tak možné pracovat s analytickým tvarem řešení, toto řešení je však platné pouze pro malé výchylky.

Vzorce pro lineární aproximaci

Aby bylo možné následující aproximace použít, musí být funkce dostatečně hladká v bodě, v jehož okolí je aproximována. Matematicky medota vychází z Taylorova polynomu, který je možné použít i pro odhad chyby aproximace.

  • Funkce f(x) jedné proměnné má v bodě x0 lineární aproximaci f(x)f(x0)+f(x0)(xx0),kde f(x0) je derivace funkce f(x) vypočtená v bodě x0.
  • Funkce f(x,y) dvou proměnných má v bodě (x0,y0) lineární aproximaci f(x,y)f(x0,y0)+f'x(x0,y0)(xx0)+f'y(x0,y0)(yy0),kde f'x(x0,y0) a f'y(x0,y0) jsou parciální derivace funkce f(x,y) vypočtené v bodě (x0,y0). Toto je možné zapsat pomocí gradientu f(x0,y0) a skalárního součinu ve dvoučlenném tvaru

f(x,y)f(x0,y0)+f(x0,y0)(xx0,yy0).

  • Vektorová funkce F(x,y)=(P(x,y),Q(x,y)) dvou proměnných má v bodě (x0,y0) lineární aproximaci F(x,y)F(x0,y0)+J(x0,y0)(xx0yy0),kde J(x0,y0)=(Px(x0,y0)Py(x0,y0)Qx(x0,y0)Qx(x0,y0)) je Jacobiho matice funkce F(x,y) vypočtená v bodě (x0,y0) a součin Jacobiho matice s sloupcovým vektorem na pravé straně chápeme jako maticový součin.

Analogicky je možno napsat aproximaci funkce libovolného počtu proměnných.

Nejběžnější lineární aproximace

Všechny následující aproximace platí v okolí nuly a jsou přímými důsledky vzorce pro lineární aproximaci funkce jedné proměnné.

sinxxcosx11±x1±12x11±x112x(1±x)n1±nx

Využití lineární aproximace

  • Lineární aproximace umožňuje redukovat přesný (ale komplikovaný a nelineární) relativistický vzorec pro kinetickou energii na jednoduchou kvadratickou závislost kinetické energie na rychlosti podle Newtonovské fyziky. V tomto případě používáme lineární aproximaci pro Lorentzův faktor. Ten má s využitím přibližného vzorce 11x1+12x pro x=v2c2 aproximaci γ=11v2c21+12v2c2.Graficky je tato aproximace zachycena v úvodním obrázku pro Lorentzův faktor snížený o jedničku, což dává při použití přímo člen vyjařující kinetickou energii.
  • Pokud je funkční hodnota v bodě aproximace nulová, redukuje se lineární aproximace na přímou úměrnost. Proto jsou konstitutivní zákony vyjadřovány pomocí přímé úměrnosti. V případě konstitutivního zákona mezi dvěma vektorovými veličinami je úměrnost vyjádřena Jacobiho maticí, tj. tenzorem druhého řádu. V tomto kontextu se matice z lineární aproximace často nazývá difuzní matice.

Odkazy

Související články

Literatura

  • Rektorys Karel a kol.: Přehled užité matematiky I.. Prometheus, Praha, 2003, 7. vydání. Šablona:ISBN

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data