Laplaceův–Rungeův–Lenzův vektor

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Upravit Laplaceův-Rungeův-Lenzův vektor, někdy též LRL vektor, je vektor popisující tvar a směr orbity jednoho tělesa kolem jiného. Je konstantním vektorem v případě pohybu v Newtonově potenciálu. Máme-li systém popsaný hamiltoniánem

H=p22mkr,

pak je LRL vektor definován jako:

𝐀=𝐩×𝐋mk𝐫r

LRL vektor společně s energií a momentem hybnosti představuje integrál pohybu pro pohyb v Newtonově potenciálu.

Velikosti všech těchto integrálů pohybu jednoznačně určují trajektorii. Protože je 𝐀 vždy kolmý na 𝐋, jsou velikosti těchto integrálů určeny 6 nezávislými čísly. Trajektorii stejně tak určuje poloha a hybnost v určitém čase, což je taktéž 6 nezávislých hodnot.

Důkaz toho, že LRL vektor je integrálem pohybu

Vypočtěme

d𝐀dt=d𝐩dt×Lmkddt𝐫r

Ovšem d𝐩dt odpovídá síle, tedy

d𝐀dt=k𝐫r3×𝐋mk𝐯r+mk𝐫vrr2

d𝐀dt=k𝐫r3×(𝐫×𝐩)k𝐩r+mk𝐫(𝐯𝐫)r3

d𝐀dt=k1r3(𝐫(𝐫𝐩)𝐩r2)k𝐩r+k𝐫(𝐩𝐫)r3

d𝐀dt=0

Vektor se nemění s časem, proto je integrálem pohybu.

Rozptyl na Newtonově potenciálu

Uvažujme částici, která přilétá z nekonečna tak, že by bez přítomnosti pole minula rozptylové centrum ve vzdálenosti a (impaktní parametr). Jeli pole přítomno, je částice odchýlena. Víme přitom, že velikost a směr LRL vektoru zůstává konstantní, tedy

𝐩𝟏×𝐋mk𝐫𝟏r1=𝐩𝟐×𝐋mk𝐫𝟐r2

Kde levá strana je velikost vektoru daleko před tím, než došlo k interakci, zatímco pravá naopak daleko po ní. Označíme-li

𝐞1=𝐫1r1𝐞2=𝐫2r2,

pak vzhledem k tomu že daleko od místa interakce letí částice v podstatě ve směru jejího polohového vektoru, lze psát:

p𝐞1×𝐋mk𝐞1=p𝐞2×𝐋mk𝐞2

Kde p je velikost hybnosti v nekonečnu. Nebo po úpravě

p(𝐞1+𝐞2)×𝐋=mk(𝐞2𝐞1)

Tuto vektorovou rovnici umocníme (vektory 𝐞1 a 𝐞2 jsou kolmé na 𝐋):

p2L2(2+2cosα)=m2k2(22cosα)

Kde α je úhel mezi vektorama e1 a e2, Nás ovšem spíše zajímá vychýlení částice, tedy úhel ϕ=πα. Dostáváme pak:

p2L2(22cosϕ)=m2k2(2+2cosϕ)

Po úpravě:

tanϕ2=1cosϕ1+cosϕ=mkpL


Což po dosazení za velikost momentu hybnosti L=pa dává vztah

tanϕ2=mkap2=k2aE

Známe tedy závislost odchýlení částice na impaktním parametru a. Nyní již snadno vypočítáme diferenciální účinný průřez:

dσdΩ=2πada2πsinϕdϕ=asina|dadϕ|

Přitom dle odvozeného vztahu pro odchýlení částice platí

dadϕ=k4E1sin2ϕ2

Po dosazení získáváme Rutherfordovu formuli pro rozptyl.

dσdΩ=k216E21sin4ϕ2

Odvození trajektorie pohybu v Newtonově potenciálu

Uvažujme, že při tomto pohybu je v určitém místě hybnost kolmá na průvodič. V tomto bodě má pak průvodič částice stejný směr jako LRL vektor. Protože je LRL vektor konstantní v čase, je zřejmé, že má vždy tento směr.

Dále promítněme LRL vektor do směru průvodiče, tedy:

Ar=𝐀𝐫r=𝐫r(𝐩×𝐋)mk𝐫r𝐫r=1r𝐋(𝐫×𝐩)mk=L2rmk

Označme dále úhlovou odchylku průvodiče od směru LRL vektoru jako ϕ, potom platí také:

Ar=Acosϕ

Porovnáním těchto dvou výrazů dostaneme

r=L2mk+Acosϕ=L2mk1+Amkcosϕ.

Což je samozřejmě rovnice kuželosečky v polárních souřadnicích. Velikost LRL vektoru je tedy úměrná numerické excentricitě, speciálně, pokud je 𝐀=0, pak je pohyb kruhový.

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data