Kuratowského axiomy uzávěru

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kuratowského axiomy uzávěru je sada axiomů v topologii a příbuzných oblastech matematiky, které lze použít pro definici topologického prostoru na množině. Jsou ekvivalentní s častěji používanou definicí otevřené množiny. Axiomy formalizoval Kazimierz Kuratowski,Šablona:Sfn a myšlenku dále rozvinuli další matematici, mimo jiné Wacław Sierpiński a António Monteiro.Šablona:Sfn

Pro definici topologické struktury lze použít i podobnou množinu axiomů, která používá duální pojem operátoru vnitřku množiny.Šablona:Sfn

Definice

Kuratowského operátory uzávěru a jejich zeslabení

Nechť X je libovolná množina a (X) její potenční množina. Kuratowského operátor uzávěru je unární operace 𝐜:(X)(X) s následujícími vlastnostmi:

Šablona:Citát v rámečku

Důsledkem toho, že 𝐜 zachovává binární sjednocení, jeŠablona:Sfn Šablona:Citát v rámečku Pokud rovnost v [K4] nahradíme inkluzí, dostaneme slabší axiom [K4''] (subaditivity): Šablona:Citát v rámečku pak je dobře vidět, že splnění axiomů [K4'] a [K4''] je ekvivalentní s [K4] (viz předposlední odstavec důkazu 2 níže).

Šablona:Harvnb uvádí pátý (volitelný) axiom, který vyžaduje, aby jednoprvkové množiny byly stabilní vůči operaci uzávěru: pro všechny xX, 𝐜({x})={x}. Topologické prostory, které vyhovují všem pěti axiomům, nazývá T1-prostory, v protikladu k obecnějším prostorům, které vyhovují pouze prvním čtyřem axiomům. Skutečně, tyto prostory odpovídají přesně topologickým T1-prostorům díky obvyklé korespondenci (viz níže).Šablona:Sfn

Pokud vynecháme požadavek [K3], pak axiomy definují Čechův uzávěrový operátor.Šablona:Sfn Pokud vynecháme [K1], pak operátor vyhovující [K2], [K3] a [K4'] se nazývá Mooreho uzávěrový operátor.[1] Dvojici (X,𝐜) nazýváme Kuratowského, Čechův nebo Mooreův prostor uzávěrů podle toho, které axiomy 𝐜 splňuje.

Alternativní axiomatizace

Čtyři Kuratowského axiomy uzávěru lze nahradit jedinou podmínkou, kterou popsal Pervin:Šablona:Sfn Šablona:Citát v rámečku

Lze dokázat, že axiomy [K1][K4] vyplývají z této podmínky:

  1. Zvolme A=B=. Pak 𝐜()𝐜(𝐜())=𝐜()𝐜()=nebo 𝐜()𝐜(𝐜())=. Z toho okamžitě plyne [K1].
  2. Zvolme libovolné AX a B=. Pak použitím axiomu [K1], A𝐜(A)=𝐜(A), z čehož plyne [K2].
  3. Zvolme A= a libovolné BX. Pak použitím axiomu [K1], 𝐜(𝐜(B))=𝐜(B), což je [K3].
  4. Zvolme libovolné A,BX. Použitím axiomů [K1][K3] odvodíme [K4].

Šablona:Harvnb alternativně navrhl slabší axiom, ze kterého vyplývají pouze axiomy [K2][K4]:Šablona:Sfn Šablona:Citát v rámečku Axiom [K1] je nezávislý na [M] : skutečně, pokud X, operátor 𝐜:(X)(X) definovaný přiřazením konstanty A𝐜(A):=X splňuje [M] ale nezachovává prázdnou množinu, protože 𝐜()=X. Všimněte si, že z definice plyne, že jakýkoli operátor vyhovující [M] je Mooreho uzávěrový operátor.

M. O. Botelho a M. H. Teixeira popsali symetričtější alternativu [M], ze která vyplývají axiomy [K2][K4]:Šablona:Sfn Šablona:Citát v rámečku

Analogické struktury

Operátory vnitřku, vnějšku a hranice

Duálním pojmem ke Kuratowského operátorům uzávěru je Kuratowského operátor vnitřku, což je zobrazení 𝐢:(X)(X) vyhovující následujícím požadavkům:Šablona:Sfn

Šablona:Citát v rámečku

Tyto operátory splňují podobné podmínky, které byly odvozeny pro Kuratowského uzávěry. Například všechny Kuratowského operátory vnitřku jsou izotonní, tj. vyhovují [K4'], a díky intenzivitě [I2] je možné rovnost v [I3] oslabit na jednoduchou inkluzi.

Dualita mezi Kuratowského uzávěry a vnitřky vyplývá z přirozeného operátoru komplementu na (X), zobrazení 𝐧:(X)(X) zobrazující A𝐧(A):=XA. Toto zobrazení je ortokomplementem na svazu potenční množiny, což znamená, že vyhovuje De Morganovým zákonům: pokud je libovolná množina indexů a {Ai}i(X), pak 𝐧(iAi)=i𝐧(Ai),𝐧(iAi)=i𝐧(Ai).

Použitím těchto zákonů a definičních vlastností 𝐧 můžeme ukázat, že jakýkoli Kuratowského vnitřek zavádí Kuratowského uzávěr (a naopak) definováním relace 𝐜:=𝐧𝐢𝐧 (a 𝐢:=𝐧𝐜𝐧). Každý výsledek získaný pomocí 𝐜 lze použitím těchto relací ve spojení s vlastností ortokomplementace 𝐧 převést na výsledek používající 𝐢.

Šablona:Harvnb dále popisuje analogické axiomy pro Kuratowského operátory vnějškuŠablona:Sfn a Kuratowského operátory hranice,Šablona:Sfn který relací 𝐜:=𝐧𝐞 a 𝐜(A):=A𝐛(A) zavádějí také Kuratowského uzávěry.

Abstraktní operátory

Šablona:Podrobně Všimněte si, že axiomy [K1][K4] lze upravit, aby definovaly abstraktní unární operaci 𝐜:LL na obecném omezeném svazu (L,,,𝟎,𝟏), formální substitucí množinově teoretický inkluze částečným uspořádáním svazu, množinově-teoretického sjednocení operací spojení, a množinově-teoretické průniky operací průseku; podobně pro axiomy [I1][I4]. Pokud je svaz ortodoplňkový, tyto dvě abstraktní operace indukují obvyklým způsobem jedna druhou. Abstraktní operátory uzávěru nebo vnitřku lze použít pro definici zobecněné topologie na svazu.

Protože v podmínkách Mooreova uzávěrového operátoru se nevyskytují žádná sjednocení ani prázdné množiny, je možné definici upravit, aby definovala abstraktní unární operátor 𝐜:SS na libovolné uspořádané množině S.

Spojitost s jinými axiomatizacemi topologie

Indukce topologie z uzávěru

Uzávěrový operátor přirozeně zavádí topologii takto: Nechť X je libovolná množina. Říkáme, že podmnožina CX je uzavřená vůči Kuratowského operátoru uzávěru 𝐜:(X)(X) právě tehdy, když je pevným bodem uvedeného operátoru nebo jinými slovy když je stabilní při použití operátoru 𝐜, tj. 𝐜(C)=C. Tvrzení je, že rodina všech podmnožin celého prostoru, které jsou komplementy uzavřených množin, vyhovuje třem obvyklým požadavkům na topologii, nebo ekvivalentně, že rodina 𝔖[𝐜] všech uzavřených množin vyhovuje následujícím podmínkám: Šablona:Citát v rámečku

Všimněte si, že, díky idempotenci [K3], můžeme stručně psát 𝔖[𝐜]=im(𝐜).

Šablona:Skrýt-začátek [T1] díky extenzivitě [K2], X𝐜(X) a protože uzávěr převádí potenční množinu X na sebe samu (tj. obrazem jakékoli podmnožiny je podmnožina X), 𝐜(X)X máme X=𝐜(X). Tedy X𝔖[𝐜]. Zachování prázdné množiny [K1] vyplývá z 𝔖[𝐜].

[T2] nechť dále je libovolná množina indexů a nechť Ci je uzavřená pro každé i. Z extenzivity [K2], iCi𝐜(iCi). Také díky izotoničnosti [K4'], pokud iCiCipro všechny indexy i, pak 𝐜(iCi)𝐜(Ci)=Ci pro všechna i, z čehož plyne 𝐜(iCi)iCi. Proto, iCi=𝐜(iCi), význam iCi𝔖[𝐜].

[T3] Konečně nechť je konečná množina indexů a nechť Ci je uzavřená pro každé i. Ze zachování binárního sjednocení [K4] a použitím matematické indukce podle počtu podmnožin, z nichž vezmeme sjednocení, dostáváme iCi=𝐜(iCi). Tedy iCi𝔖[𝐜]. Šablona:Skrýt-konec

Indukce uzávěru z topologie

Opačně, je-li dána rodina κ vyhovující axiomům [T1][T3], je možné zkonstruovat Kuratowského operátor uzávěru tímto způsobem: pokud A(X) a A={B(X) | AB} je horní množinou A vůči inkluzi, pak 𝐜κ(A):=B(κA)B

definuje Kuratowského operátor uzávěru 𝐜κ na (X).

Šablona:Skrýt-začátek [K1] Protože =(X), 𝐜κ() omezuje na průnik všech množin v rodině κ; ale podle axiomu [T1] je κ, takže průnik se zcvrkne na prázdnou množinu a dostáváme [K1].

[K2] Z definice A plyne, že AB pro všechny B(κA), a tedy A musí být obsažena v průniku všech takových množin. Odtud dostáváme extenzivitu [K2].

[K3] Všimněte si, že pro všechny A(X), rodina 𝐜κ(A)κ obsahuje 𝐜κ(A) samotný jako minimální prvek vzhledem k inkluzi. Tedy 𝐜κ2(A)=B𝐜κ(A)κB=𝐜κ(A), což je idempotence [K3].

[K4’] Nechť ABX: pak BA, a tedy κBκA. Protože druhá rodina může obsahovat více prvků než první, najdeme 𝐜κ(A)𝐜κ(B), což je izotoničnost [K4']. Všimněte si, že z izotoničnost plyne 𝐜κ(A)𝐜κ(AB) a 𝐜κ(B)𝐜κ(AB), který současně znamená 𝐜κ(A)𝐜κ(B)𝐜κ(AB).

[K4] Nakonec vezmeme určité A,B(X). Z axiomu [T2] plyne 𝐜κ(A),𝐜κ(B)κ; navíc, axiom [T2] vyplývá, že 𝐜κ(A)𝐜κ(B)κ. Díky extenzivitě [K2] máme 𝐜κ(A)A a 𝐜κ(B)B, takže 𝐜κ(A)𝐜κ(B)(A)(B). Ale (A)(B)=(AB), tak, že všechno ve všech 𝐜κ(A)𝐜κ(B)κ(AB). Protože 𝐜κ(AB) je minimálním prvkem κ(AB) vzhledem k inkluzi, najdeme 𝐜κ(AB)𝐜κ(A)𝐜κ(B). Bod 4 zajišťuje aditivita [K4]. Šablona:Skrýt-konec

Přesná korespondence mezi strukturami

Ve skutečnosti jsou tyto dvě komplementární konstrukce navzájem inverzní: pokud ClsK(X) je kolekce všech Kuratowského operátorů uzávěru na X, a Atp(X) je kolekce všech rodin sestávající z komplementů všech množin v topologii, tj. kolekce všech rodin vyhovujících [T1][T3], pak 𝔖:ClsK(X)Atp(X) takový, že 𝐜𝔖[𝐜] je bijekci, jejíž inverzní popisuje vztah udělení :κ𝐜κ.

Šablona:Skrýt-začátek Nejdříve dokážeme, že 𝔖=1ClsK(X), operátor identity na ClsK(X). Pro daný Kuratowského uzávěr 𝐜ClsK(X), definuje 𝐜:=[𝔖[𝐜]]; pak, pokud A(X) jeho primed uzávěr 𝐜(A) je průnik všech 𝐜-stabilní množiny, které obsahuje A. Jeho neprimed uzávěr 𝐜(A) vyhovuje tento popis: díky extenzivitě [K2] máme A𝐜(A), a díky idempotenci [K3] máme 𝐜(𝐜(A))=𝐜(A), a tedy 𝐜(A)(A𝔖[𝐜]). Nyní nechť C(A𝔖[𝐜]) taková, že AC𝐜(A): z izotoničnosti [K4'] dostáváme 𝐜(A)𝐜(C), a protože 𝐜(C)=C docházíme k závěru, že C=𝐜(A). Tedy 𝐜(A) je minimálním prvkem A𝔖[𝐜] vzhledem k inkluzi, z čehož plyne 𝐜(A)=𝐜(A).

Nyní dokážeme, že 𝔖=1Atp(X). Pokud κAtp(X) a κ:=𝔖[[κ]] je rodina všech množin, které jsou stabilní vůči 𝐜κ, dostáváme, pokud oba κκ a κκ. Nechť Aκ: tedy 𝐜κ(A)=A. Protože 𝐜κ(A) je průnik libovolné podrodiny κ, a druhá je uzavřená vůči libovolným průnikům podle [T2], pak A=𝐜κ(A)κ. Opačně, pokud Aκ, pak 𝐜κ(A) je minimální nadmnožina A, která je obsažena v κ. Ale to je triviálně samotné A, z čehož plyne Aκ. Šablona:Skrýt-konec

Pozorujeme, že můžeme také rozšířit bijekci 𝔖 na kolekci ClsCˇ(X) všech Čechových uzávěrových operátorů, která striktně obsahuje ClsK(X); toto rozšíření 𝔖 je také surjektivní, což znamená, že všechny Čechovy uzávěrové operátory na X indukují také topologii na X.Šablona:Sfn To však znamená, že 𝔖 už není bijekcí.

Příklady

Šablona:Pahýl část

  • Jak je diskutováno výše, je-li dán topologický prostor X, můžeme definovat uzávěr jakékoli podmnožiny AX jako množinu 𝐜(A)={C uzavřená podmnožina X|AC}, tj. průnik všech uzavřených množin X které obsahují A. Množina 𝐜(A) je nejmenší uzavřenou množinou X obsahující A, a operátor 𝐜:(X)(X) je Kuratowského operátor uzávěru.
  • Pokud X je jakákoli množina, operátory 𝐜,𝐜:(X)(X) takové, že 𝐜(A)={A=,XA,𝐜(A)=AA(X),jsou Kuratowského uzávěry. První zavádí indiskrétní topologii {,X}, zatímco druhý zavádí diskrétní topologii (X).
  • Vezmeme libovolné SX, a nechť 𝐜S:(X)(X) je takové, že 𝐜S(A):=AS pro všechny A(X). Pak 𝐜S definuje Kuratowského uzávěr; odpovídající rodina uzavřených množin 𝔖[𝐜S] se shoduje s S, rodinou všech podmnožin, které obsahují S. Když S=, znovu získáme diskrétní topologii (X) (tj. 𝐜=𝐜, jak je vidět z definice).
  • Pokud λ je nekonečné kardinální číslo takové, že λcrd(X), pak operátor 𝐜λ:(X)(X) takový, že𝐜λ(A)={Acrd(A)<λ,Xcrd(A)λvyhovuje všem čtyřem Kuratowského axiomům.[2] Pokud λ=0, tento operátor zavádí kofinitní topologii na X; pokud λ=1, pak zavádí ko-spočetnou topologii.

Vlastnosti

  • Protože jakýkoli Kuratowského uzávěr je izotonní, a izotonní je zjevně i jakékoli vnoření, máme (izotonickou) Galoisova korespondenci 𝐜:(X)im(𝐜);ι:im(𝐜)(X), za předpokladu, že chápeme (X)jako množinu uspořádanou inkluzí, a im(𝐜) jako uspořádaná podmnožina (X). Skutečně lze snadno ověřit, že pro všechny A(X) a Cim(𝐜), 𝐜(A)C právě tehdy, když Aι(C).
  • Pokud {Ai}i je podrodina (X), pak i𝐜(Ai)𝐜(iAi),𝐜(iAi)i𝐜(Ai).
  • Pokud A,B(X), pak 𝐜(A)𝐜(B)𝐜(AB).

Topologické koncepty používající uzávěr

Zjemnění a podprostory

Dvojice Kuratowského uzávěrů 𝐜1,𝐜2:(X)(X) takových, že 𝐜2(A)𝐜1(A) pro všechny A(X) indukuje topologii τ1,τ2 takovou, že τ1τ2, a naopak. Jinými slovy 𝐜1 dominuje 𝐜2 právě tehdy, když topologie indukovaná druhým je zjemněním topologie indukované první nebo ekvivalentně 𝔖[𝐜1]𝔖[𝐜2].Šablona:Sfn Například 𝐜 jasně dominuje 𝐜( druhý pouze je identity na (X)). Protože ke stejnému závěr lze dojít substitucí τi s rodinou κi obsahující komplementy všech členů, pokud je na ClsK(X) definováno částečné uspořádání 𝐜𝐜𝐜(A)𝐜(A) pro všechny A(X) a Atp(X) je vybavená zjemněním pořadí, pak můžeme dojít k závěru, že 𝔖 je antitonní zobrazení mezi uspořádanými množinami.

V jakékoli indukované topologii (vzhledem k podmnožině A) uzavřené množiny indukují nový uzávěrový operátor, kterým je původní uzávěrový operátor omezený na A: 𝐜A(B)=A𝐜X(B), pro všechny BA.Šablona:Sfn

Spojitá zobrazení, uzavřená zobrazení a homeomorfismy

Funkce f:(X,𝐜)(Y,𝐜) je spojitá v bodě p právě tehdy, když p𝐜(A)f(p)𝐜(f(A)), a všude spojitá právě tehdy, když f(𝐜(A))𝐜(f(A)) pro všechny podmnožiny A(X).Šablona:Sfn Zobrazení f je uzavřené zobrazení právě tehdy, když platí opačná inkluze,Šablona:Sfn a je homeomorfismem právě tehdy, když je jak spojité tak uzavřené, tj. právě tehdy, když platí rovnost.Šablona:Sfn

Oddělovací axiomy

Nechť (X,𝐜) je Kuratowského prostor uzávěrů. Pak

  • X je T0-prostor právě tehdy, když z xy plyne 𝐜({x})𝐜({y});Šablona:Sfn
  • X je T1-prostor právě tehdy, když 𝐜({x})={x} pro všechny xX;Šablona:Sfn
  • X je T2-prostor právě tehdy, když z xy vyplývá, že existuje množina A(X) taková, že x𝐜(A) a zároveň y𝐜(𝐧(A)), kde 𝐧 je operátor množinového doplňku.[3]

Blízkost a oddělenost

Bod p je blízký k podmnožině A, pokud p𝐜(A). To lze použít pro definici relace proximity pro body a podmnožiny dané množiny.Šablona:Sfn

Dvě množiny A,B(X) jsou oddělené právě tehdy, když (A𝐜(B))(B𝐜(A))=. Prostor X je souvislý právě tehdy, když jej nelze zapsat jako sjednocení dvou oddělených podmnožin.Šablona:Sfn

Odkazy

Poznámky

Reference

Šablona:Překlad

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data