Biotův–Savartův zákon

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Biotův–Savartův zákon (také někdy nazývaný Biotův–Savartův–Laplaceův zákon, v některých zdrojích uváděný také jako Savartův–Biotův zákon[1]) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji.

Pojmenován byl podle dvou francouzských matematikůJean-Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.

Formulace zákona

Zákon udává vztah pro magnetickou indukci, vyvolanou elektrickým proudem nebo pohybujícím se bodovým elektrickým nábojem.

Bodový náboj Q, který se v místě 𝐫Q pohybuje rychlostí 𝐯, přispívá do místa s polohovým vektorem 𝐫 magnetickou indukcí 𝐁(𝐫), což lze vyjádřit vztahem

𝐁(𝐫)=μQ4π𝐯×(𝐫𝐫Q)𝐫𝐫Q3,

kde μ je permeabilita. Pro hustotu elektrického proudu 𝐣 dostáváme objemový integrál:

𝐁(𝐫)=μ4πVQ𝐣(𝐫Q)×(𝐫𝐫Q)𝐫𝐫Q3dVQ.

Tento vztah je analogický ke vztahu, který elektrostatické pole popisuje jako funkci hustoty náboje.

Lineární vodič

Pro magnetickou indukci lineárního vodiče C, kterým protéká proud I, získáváme [křivkový integrál] přes křivku C, představující vodič (orientovanou ve směru proudu):

𝐁(𝐫)=μI4πCd𝐫Q×(𝐫𝐫Q)𝐫𝐫Q3,

kde d𝐫Q je nekonečně malý úsek vodiče ve směru proudu, což můžeme také v diferenciálním tvaru jednoduše psát:

d𝐵(𝑟)=μ04πd𝐼×𝑟r3

kde d𝐼=Id𝑙.

Reference

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data