Besselova funkce

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Besselovy funkce jsou řešení Besselovy rovnice

z2d2w(z)dz2+zdw(z)dz+(z2ν2)w(z)=0

pro libovolné reálné číslo ν, které je označováno jako řád Besselovy funkce. Funkce jsou pojmenovány na počest německého matematika a fyzika Friedricha Wilhelma Bessela, který je poprvé popsal.

Cylindrické funkce

Cylindrickou funkcí se nazývá libovolné řešení Besselovy rovnice

Besselova funkce

Není-li ν celé číslo, pak lze obecné řešení Besselovy rovnice zapsat jako

w(z)=c1Jν(z)+c2Jν(z),

kde Jν(z) a Jν(z) jsou lineárně nezávislé Besselovy funkce a c1,c2 jsou libovolné konstanty.

Besselovy funkce bývají také nazývány Besselovými funkcemi prvního druhu.

Besselova funkce řádu ν je definována vztahem

Jν(z)=(z2)νk=0(1)kk!Γ(ν+k+1)(z2)2k,

kde Γ(x) je gama funkce.

Je-li ν=n celé číslo, pak platí

Jn(z)=(1)nJn(z),

výše uvedená řešení tedy nejsou v tomto případě nezávislá.

Pro n=0,1,2,... lze Besselovu funkci vyjádřit v integrálním tvaru

Jn(z)=1π0πcos(zsinθnθ)dθ

Platí následující rekurentní vztahy

2νJν(z)=zJν1(z)+zJν+1(z)
2Jν(z)=Jν1(z)Jν+1(z)
zJν(z)=νJν(z)zJν+1(z)
zJν(z)=νJν(z)+zJν1(z)

Neumannova funkce

Je-li ν=n celé číslo, pak Jn(z) a Jn(z) nejsou lineárně nezávislé. V takovém případě má obecný integrál tvar

w(z)=c1Jn(z)+c2Nn(z),

kde Nn(z) je tzv. Neumannova funkce (někdy též Weberova funkce), které jsou také řešením Besselovy rovnice.

Pro Neumannovy funkce se používá označení Besselovy funkce druhého druhu.

Neumannovy funkce jsou pro celočíselná ν=n definovány vztahem

Nn(z)=limνnJν(z)cosνπJν(z)sinνπ

Pro ν různé od celého čísla je pak Neumannova funkce definována vztahem

Nν(z)=Jν(z)cosνπJν(z)sinνπ

Je-li ν=n celé číslo, pak platí

Nn(z)=(1)nNn(z)

Mezi Besselovými a Neumannovými funkcemi platí vztah

Jν(z)Nν+1(z)Jν+1(z)Nν(z)=2πz

Platí následující rekurentní vztahy

2νNν(z)=zNν1(z)+zNν+1(z)
2Nν(z)=Nν1(z)Nν+1(z)
zNν(z)=νNν(z)zNν+1(z)
zNν(z)=νNν(z)+zNν1(z)

Hankelova funkce

Důležitými cylindrickými funkcemi jsou tzv. Hankelovy funkce Hν(1)(z) a Hν(2)(z), které jsou definovány jako

Hν(1)(z)=Jν(z)+iNν(z)
Hν(2)(z)=Jν(z)iNν(z)

Hankelova funkce bývá také označována jako Besselova funkce třetího druhu.

Sférické cylindrické funkce

Sférickou cylindrickou funkcí nazveme každé řešení rovnice

z2d2w(z)dz2+2zdw(z)dz+[z2l(l+1)]w(z)=0

pro celá nezáporná l.

Za dvě nezávislá řešení lze zvolit sférickou Besselovu funkci

jl(z)=π2zJl+12(z)

a sférickou Neumannovu funkci

nl(z)=π2zNl+12(z)=(1)l+1π2zJl12(z),

kde Jn jsou Besselovy funkce a Nn jsou Neumannovy funkce.

Mezi sférickými Besselovými a sférickými Neumannovými funkcemi platí vztah

jl(z)nl+1(z)jl+1(z)nl(z)=z2

Jinou dvojicí nezávislých řešení jsou sférické Hankelovy funkce

hl(1)(z)=jl(z)+inl(z)
hl(2)(z)=jl(z)inl(z)

Sférické cylindrické funkce lze vyjádřit následujícími vztahy

jl(z)=(z)l(dzdz)lsinzz
nl(z)=(z)l(dzdz)lcoszz
hl(1)(z)=i(z)l(dzdz)leizz

Lze ukázat, že platí

jl(z)=(1)ljl(z)
nl(z)=(1)l+1nl(z)
hl(1)(z)=(1)lhl(2)(z)
hl(2)(z)=(1)lhl(1)(z)

Modifikovaná Besselova funkce

Modifikované Besselovy funkce jsou řešením modifikované Besselovy rovnice

z2d2w(z)dz2+zdw(z)dz(z2+ν2)w(z)=0

Modifikovaná Besselova funkce prvního druhu

Není-li ν celé číslo, pak má řešení modifikované Besselovy rovnice tvar

w(z)=c1Iν(z)+c2Iν(z),

kde Iν(z) je modifikovaná Besselova funkce prvního druhu, která je definována vztahem

Iν(z)=(z2)νk=01K!Γ(ν+k+1)(z2)2k

Modifikovanou Besselovu funkci lze vyjádřit pomocí Besselovy funkce jako

Iν(z)=iνJν(iz)

Modifikovaná Besselova funkce druhého druhu

Pro celá ν=n platí

In(z)=In(z)

Pro celá n tedy nejsou In(z) a In(z) lineárně nezávislé funkce a obecné řešení modifikované Besselovy rovnice je nutné vyjádřit ve tvaru

w(z)=c1In(z)+c2Kn(z),

kde Kn(z) je modifikovaná Besselova funkce druhého druhu (označovaná též jako MacDonaldova funkce).

Pro necelé ν je definováno

Kν(z)=π2Iν(z)Iν(z)sinνπ

Pro celá ν=n pak platí

Kn(z)=limνnπ2Iν(z)Iν(z)sinνπ

Fresnelův ohyb světla na hraně

Důležitým příkladem použití Besselových funkcí je Fresnelův ohyb světla na hraně.

Ohyb světla na přímé hraně.
V případě osvětlení monochromatickým světlem dochází při ohybu na hraně ke vzniku ohybových proužků, které jsou rovnoběžné s přímou hranou.
V horní části je zobrazen pozorovaný jev, a ve spodní části je rozdělení intenzity světla.

Související články

Externí odkazy

Literatura

Šablona:Pahýl Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály