Regulární matice

Z testwiki
Verze z 6. 4. 2024, 23:53, kterou vytvořil imported>Jirka Fiala (opravy nadpisů)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Regulární[1], též invertibilní nebo nesingulární matice je v matematice čtvercová matice, která má inverzi. Regulární matice lze charakterizovat několika rovnocennými způsoby. Regulární matice jsou například charakterizovány tím, že lineární zobrazení, které popisují, jsou bijektivní. Proto má soustava lineárních rovnic s regulární maticí soustavy vždy jednoznačné řešení. Množina regulárních matic pevné velikosti nad okruhem nebo nad tělesem, spolu s maticovým součinem jako binární operace, tvoří obecnou lineární grupu.

Ne každá čtvercová matice má inverzi. Čtvercová matice, která nemá inverzní matici, se nazývá singulární matice.[1]

Definice

Čtvercová matice 𝑨Rn×n s prvky z okruhu R s jednotkovým prvkem (v praxi většinou obor reálných čísel ) se nazývá regulární, pokud existuje matice 𝑩Rn×n taková, že

𝑨𝑩=𝑩𝑨=𝐈,

kde I označuje jednotkovou matici . Matice 𝑩 je zde jednoznačně určena a nazývá se inverzní matice k matici 𝑨. Inverzní matice 𝑨 se obvykle značí 𝑨1. Pro singulární matici žádná taková matice 𝑩 neexistuje.

Je R komutativní okruh nebo těleso, jsou obě podmínky 𝑨𝑩=𝐈 a 𝑩𝑨=𝐈 ekvivalentní, tj., matice inverzní zleva je inverzní i zprava a naopak. V tomto případě lze podmínku oslabit na 𝑩𝑨=𝐈 nebo 𝑨𝑩=𝐈.

Ukázky

Reálné matice

Matice

𝑨=(2312)

je regulární, protože má inverzní matici

𝑩=(2312) ,

neboť

𝑨𝑩=(2312)(2312)=(1001)=𝐈 .

Na druhou stranu, matice

𝑨=(2300)

je singulární, protože pro jakoukoli matici

𝑩=(abcd)

platí

𝑨𝑩=(2300)(abcd)=(2a+3c2b+3d00)𝐈 .

Matice nad okruhy

Matice

𝑨=(3x3x213x2+3x)

s prvky z polynomiálního okruhu R=[x]determinant:

det𝑨=3x3x(x21)(3x2+3)=3

Protože prvek 3 je invertovatelný v okruhu R, je i matice 𝑨 regulární v R2×2. S pomocí adjungované matice lze určit její inverzní matici:

𝑩=13(x1x23x233x3)=(x313(1x2)x21x3) .

Matice

𝑨=([3]12[7]12[1]12[4]12)

s prvky z okruhu zbytkových tříd R=/12 má determinant:

det𝑨=[3]12[4]12[7]12[1]12=[5]12

Protože prvek [5]12 je invertovatelný v R , je matice 𝑨 regulární v R2×2. Její inverzní matice je

𝑩=1[5]12([4]12[7]12[1]12[3]12)=[5]12([4]12[5]12[11]12[3]12)=([8]12[1]12[7]12[3]12) .

Naopak matice

𝑨=([3]12[7]12[1]12[9]12)

s prvky z téhož okruhu zbytkových tříd R=/12 má determinant:

det𝑨=[3]12[9]12[7]12[1]12=[20]12=[8]12

Čísla 8 a 12 jsou soudělná, a proto det𝑨=[8]12 v /12 nemá inverzní prvek, a proto je matice 𝑨 singulární.

Alternativní definice

Regulární matice nad tělesem

Pro čtvercovou matici 𝑨 řádu n nad tělesem K, například nad reálnými nebo komplexními čísly, jsou následující podmínky ekvivalentní

(tj. buď jsou všechna pravdivá, nebo všechna nepravdivá pro danou matici):

  • Matice 𝑨 je regulární, čili existuje matice 𝑩 taková, že 𝑨𝑩=𝐈.
  • Existuje matice 𝑩 taková, že 𝑩𝑨=𝐈.
  • Determinant matice 𝑨 je nenulový: det𝑨0.
  • Nula není vlastní číslo matice 𝑨.
  • Soustava lineárních rovnic 𝑨𝒙=𝟎 má pouze triviální řešení 𝒙=𝟎.
  • Pro každé bKn existuje alespoň jedno řešení xKn soustavy lineárních rovnic 𝑨𝒙=𝒃.
  • Pro každé bKn existuje nejvýše jedno řešení xKn soustavy lineárních rovnic 𝑨𝒙=𝒃.
  • Řádkové vektory jsou lineárně nezávislé.
  • Řádkové vektory generují Kn.
  • Sloupcové vektory jsou lineárně nezávislé.
  • Sloupcové vektory generují Kn.
  • Lineární zobrazení KnKn dané předpisem 𝒙𝑨𝒙 je prosté (injektivní).
  • Lineární zobrazení KnKndané předpisem 𝒙𝑨𝒙 je surjektivní.
  • Transponovaná matice 𝑨T je regulární.
  • 𝑨 má plnou hodnost, neboli rank𝑨=n.
  • Matici 𝑨 lze převést ekvivalentními řádkovými úpravami na jednotkovou matici 𝐈.
  • Matici 𝑨 lze převést ekvivalentními řádkovými úpravami do odstupňovaného tvaru s n pivoty.
  • Matici 𝑨 lze vyjádřit jako konečný součin elementárních matic.

Regulární matice nad jednotkovým komutativním okruhem

Obecněji řečeno, pro čtvercovou matici 𝑨 řádu n s prvky z komutativního okruhu s jedničkou R jsou následující podmínky ekvivalentní:

  • Matice 𝑨 je regulární, čili existuje matice 𝑩 taková, že 𝑨𝑩=𝐈=𝑩𝑨.
  • Determinant matice 𝑨 má v okruhu R inverzní prvek.
  • Pro všechny bRn existuje právě jedno řešení xRn soustavy lineárních rovnic 𝑨𝒙=𝒃.
  • Pro všechny bRn existuje alespoň jedno řešení xRn soustavy lineárních rovnic 𝑨𝒙=𝒃.
  • Řádkové vektory tvoří bázi Rn.
  • Řádkové vektory generují Rn.
  • Sloupcové vektory tvoří bázi Rn.
  • Sloupcové vektory generují Rn.
  • Lineární zobrazení RnRn dané předpisem 𝒙𝑨𝒙, je surjektivní.
  • Transponovaná matice 𝑨T je inverzní.

Podstatný rozdíl oproti tělesu spočívá v tom, že obecně surjektivita (a tedy i bijektivita) nevyplývá z injektivity lineárního zobrazení - například u zobrazení , daného předpisem x2x.

Pro singulární matici 𝑨 není splněna žádná z výše uvedených podmínek.

Vlastnosti

Hustota

Množina singulárních reálných matic řádu n je nulová množina, neboli má Lebesgueovu míru nula. To plyne z toho, že singulární matice jsou kořeny funkce determinantu a ta je spojitá, neboť se jedná o polynom v prvcích matice. V jazyce teorie míry jsou proto téměř všechny matice řádu n regulární.

Kromě toho tvoří regulární matice řádu n hustou otevřenou množinou v topologickém prostoru všech matic řádu n. Množina singulárních matic je naopak uzavřená a řídká.

V praxi se však můžeme setkat se singulárními maticemi. V numerických výpočtech se mohou vyskytnout problematické matice, které jsou sice regulární, ale blízké singulární matici. Takové matrice se nazývají špatně podmíněné.

Počet regulárních matic nad tělesem zbytkových tříd

Matice s prvky z tělesa zbytkových tříd p s prvočíslem p je regulární právě tehdy, když jsou řádkové vektory lineárně nezávislé.

Pro těleso 2 lze počet regulárních matic řádu n vypočítat takto:

  • Každý z n prvků 1. řádku může nezávisle nabývat dvou hodnot. Nulový vektor je vyloučen. Pro 1. řádek proto existuje 2n1 možností.
  • Pro 2. řádek jsou vyloučeny všechny vektory, které jsou lineární kombinací 1. řádku, takže 2 vektory. Pro 2. řádek existuje 2n2 možností.
  • Pro 3. řádek jsou vyloučeny všechny vektory, které jsou lineární kombinací 1. a 2. řádku, takže 22 vektorů. Pro 3. řádek existuje 2n22 možností.
  • Obecně tedy pro řádek s indexem k existuje 2n2k1 možných hodnot. Pro všechny řádky matice tedy existuje celkem (2n20)(2n21)(2n22)(2n2n1) možností.

Z uvedeného lze odvodit i podíl regulárních matic mezi všemi maticemi řádu n. Různých matic řádu n je celkem 2nn=2n2 , protože každý z nn=n2 prvků může nezávisle nabývat dvou hodnot. Podíl regulárních matic je

(2n20)(2n21)(2n22)(2n2n1)/2nn=2n202n2n212n2n222n2n2n12n=(112n)(112n1)(112n2)(1121)=k=1n(1(12)k)

Pro n jdoucí k nekonečnu tento součin konverguje podle věty o pětiúhelníkových číslech |12|<1 ke konečné limitě, přibližné hodnoty 0,289.

Uvedený výpočet lze zobecnit pro těleso p s libovolným prvočíslem p. Různých matic řádu n je pnn=pn2, z nichž (pnp0)(pnp1)(pnp2)(pnpn1) je regulárních. Podíl regulárních matic je k=1n(1(1p)k).[2]

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

Literatura

Související články

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály