(E)-stilben
Šablona:Infobox - chemická sloučenina
(E)-Stilben, také nazývaný trans-stilben, je organická sloučenina se vzorcem C6H5CH=CHC6H5. Z hlediska struktury obsahuje její molekula dvojici fenylových skupin napojených na ethen-1,2-diylovou skupinu na opačných stranách dvojné vazby; vzniká tak (E) geometrický izomer, čímž se sloučenina liší od cis-stilbenu, který má oba fenyly na stejné straně a vykazuje tak (Z) stereochemii. trans-Stilben je za pokojové teploty bílou krystalickou látkou, roztpustnou v organických rozpouštědlech. Dá se fotochemicky přeměnit na cis-stilben, z něhož je poté možné vytvořit fenanthren. Stilben objevil francouzský chemik Auguste Laurent v roce 1843.[1]
Izomery

Stilben má dva stereoizomery; trans-1,2-difenylethen, neboli (E)-stilben či trans-stilben, a cis-1,2-difenylethen, neboli (Z)-stilben či cis-stilben. Druhý z nich vykazuje výrazné sterické efekty mezi aromatickými kruhy, které brání konjugaci, v důsledku čehož je tento izomer méně stabilní.[2]
cis-Stilben je za pokojové teploty kapalný, s teplotou tání 5–6 °C, zatímco trans-stilben je krystalickou pevnou látkou, tající až při 125 °C.[3][4]
Tlaky páry u stilbenů[5]
| Izomer | Teplota (°C) | Tlak páry (kPa) |
|---|---|---|
| cis-stilben | 100 | 0,199 |
| cis-stilben | 125 | 0,765 |
| cis-stilben | 150 | 2,51 |
| trans-stilben | 150 | 0,784 |
Příprava a reakce
Je známa řada syntéz trans-stilbenu. Jednou z nich je redukce benzoinu zinkovým amalgámem.[4]
- C6H5–CH(OH)–C(=O)–C6H5 trans-C6H5–CH=CH–C6H5
Oba izomery lze získat dekarboxylací kyseliny alfa-fenylskořicové, trans-stilben vzniká ze (Z)-izomeru kyseliny.[3]
Richard F. Heck[6] a Cutomu Mizoroki[7] nezávisle na sobě popsali tvorbu trans-stilbenu reakcí jodbenzenu se styrenem za přítomnosti palladnatého katalyzátoru, později nazvanou Mizorokiova-Heckova reakce.[8][9]
Stilben vstupuje do reakcí obvyklých u alkenů. Trans-stilben lze epoxidovat kyselinou peroxymonofosforečnou, H3PO5, kdy v dioxanu vzniká stilbenoxid se 74% výtěžností;[10] produktem je racemická směs obou enantiomerů 1,2-difenyloxiranu. Z cis-stilbenu se vytváří nechirální mezo-sloučenina (1R,2S)-1,2-difenyloxiran, ale epoxidace cis-izomeru peroxidy vytváří i cis- a trans-produkty; například při použití terc-butylhydroperoxidu vzniká z cis-stilbenu 0,8 % cis-stilbenoxidu, 13,5 % trans-stilbenoxidu a 6,1 % benzaldehydu.[11][12]
Enantiomerně čistý stilbenoxid připravil Karl Barry Sharpless.[13]
Stilben lze převést na benzaldehyd prostřednictvím ozonolýzy[14] nebo Lemieuxovy–Johnsonovy oxidace; silnější oxidační činidla, jako například okyselený manganistan draselný, oxidují dále, až na kyselinu benzoovou. Vicinální dioly lze získat Upjohnovou dihydroxylací nebo, enantioselektivně, Sharplessovou asymetrickou dihydroxylací,[15][16] jejíž enantiomerní přebytek může být až 100 %.[17][18][19]
Bromací trans-stilbenu vzniká převážně meso-1,2-dibrom-1,2-difenylethan (také nazývaný meso-stilbendibromid); mechanismus zahrnuje jako meziprodukt bromoniový ion, jak lze očekávat u elektrofilní adice halogenu;[20] z cis-stilbenu v nepolárních rozpouštědlech, jako je tetrachlormethan, se tvoří racemická směs obou enantiomerů 1,2-dibrom-1,2-difenylethanu, s rostoucí polaritou rozpouštědla se ale zvyšuje tvorba meso sloučeniny, která například u nitromethanu tvoří 90 % směsi produktů.[21]
Tvorba malých množství obou enantiomerů stilbendibromidu z trans-izomeru naznačuje, že bromoniový meziprodukt vytváří rovnováhu s karbokationtem PhCHBr–C+(H)Ph, který má prázdný orbital p náchylný k nukleofilním atakům z obou stran.[20] Adice bromidů a tribromidů jsou výrazně stereospecifické i v rozpouštědlech s relativní permitivitou nad 35.[22]
Působením ultrafialového záření se trans-stilben mění na cis-stilben, přičemž reakce může pokračovat dále k fenanthrenu.[23]
Deriváty a jejich použití
Syntetické
Samotný (E)-stilben nemá mnoho využití, ale používá se na výrobu dalších sloučenin, používaných jako barviva, optické zjasňovače, fosforescenční látky a scintilátory.[24]
Stilben je jednou z látek používaných jako aktivní média v barvivových laserech.[25]


4,4'-dinitrostilben-2,2'-disulfonát disodný se získává sulfonací 4-nitrotoluenu za vzniku kyseliny 4-nitrotoluen-2-sulfonové, který se poté může za přítomnosti chlornanu sodného přeměnit na derivát (E)-stilbenu.[26][27]
Byly nalezeny podobné reakce s vyššími výtěžnostmi, využívající oxidaci v kapalném amoniaku za přítomnosti vzduchu.[28] Produkt může reagovat s deriváty anilinu za vzniku azobarviv.[25]
Přírodní stilbeny
Přírodní deriváty stilbenů se nazývají stilbenoidy; do této skupiny patří například resveratrol a pterostilben. Stilbestroly, které jsou strukturně, ovšem nikoliv synteticky, podobné (E)-stilbenu, mají estrogenní účinky; do této skupiny patří látky jako diethylstilbestrol, fosfestrol a dienestrol. Některé sloučeniny z této skupiny vznikají kondenzacemi derivátů koenzymu A a kyseliny skořicové nebo 4-hydroxyskořicové s kyselinou malonovou.
Odkazy
Reference
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ 3,0 3,1 Šablona:OrgSynth
- ↑ 4,0 4,1 Šablona:OrgSynth
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:OrgSynth
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ 20,0 20,1 Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ 25,0 25,1 Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace patentu