Momentová vytvořující funkce

Z testwiki
Verze z 7. 1. 2024, 03:00, kterou vytvořil 88.146.114.84 (diskuse) (Překlep u charakteristické funkce spojitého rovnoměrného rozdělení. Ve jmenovateli bylo "to" a opravil jsem na "it", aby navíc odpovídalo pořadí v exponentech v čitateli.)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Momentová vytvořující funkce (Šablona:Vjazyce2) náhodné veličiny je v teorii pravděpodobnosti a statistice alternativní popis rozdělení pravděpodobnosti, založený na vytvořující funkci posloupnosti momentů daného rozdělení. Momentová vytvořující funkce umožňuje dostat se k analytickým výsledkům jinou cestou než přímým používáním hustot pravděpodobnosti nebo distribučních funkcí. Velmi jednoduché je použití momentové vytvořující funkce definované váženými součty náhodné proměnné.

Momentovou vytvořující funkci lze definovat nejen pro jednorozměrná rozdělení, ale i pro vektorové nebo maticové náhodné proměnné a lze ji dokonce rozšířit i na obecnější případy.

Na rozdíl od charakteristické funkce nemusí ani pro reálné argumenty momentová vytvořující funkce vždy existovat. Existují vztahy mezi chováním momentové vytvořující funkce rozdělení a vlastnostmi rozdělení, jako například existence momentů.

Definice

V teorii pravděpodobnosti a statistice se momentová vytvořující funkce náhodné proměnné X definuje jako

MX(t):=𝔼[etX],t,

kdekoli tato střední hodnota existuje. Jinak řečeno, momentovou vytvořující funkci lze interpretovat jako střední hodnotu náhodné proměnné etX.

MX(0) vždy existuje a rovná se 1.

Klíčový problém s momentovou vytvořující funkcí je, že momenty a momentová vytvořující funkce nemusí existovat, protože potřebné integrály nekonvergují absolutně. Charakteristická funkce naproti tomu existuje vždy (protože je integrálem omezené funkce na prostoru konečné míry) a proto může být používána místo ní.

Pokud 𝐗=(X1,,Xn)T je n-rozměrný náhodný vektor, pak používáme 𝐭𝐗=𝐭T𝐗 místo tX:

M𝐗(𝐭):=𝔼(e𝐭T𝐗).

Důvodem pro definování této funkce je, že ji lze použít pro nalezení všech momentů rozdělení[1]. Rozvinutí řady etX je:

etX=1+tX+t2X22!+t3X33!++tnXnn!+.

Odtud:

MX(t)=𝔼(etX)=1+t𝔼(X)+t2𝔼(X2)2!+t3𝔼(X3)3!++tn𝔼(Xn)n!+=1+tm1+t2m22!+t3m33!++tnmnn!+,

kde mn je n-tý moment.

Derivováním MX(t) i krát podle t a položením t = 0 dostaneme i-tý moment o počátek, mi, viz kapitola Výpočet momentů níže.

Příklady

Následující tabulka obsahuje příklady momentová vytvořující funkce a charakteristická funkce pro porovnání. Je vidět, že charakteristická funkce je Wickovou rotací momentové vytvořující funkce Mx(t), pokud tato existuje.

Distribuce Momentová vytvořující funkce MX(t) Charakteristická funkce φ(t)
Alternativní P(X=1)=p   1p+pet   1p+peit
Geometrické (1p)k1p   pet1(1p)et
 t<ln(1p)
  peit1(1p)eit
Binomické B(n, p)   (1p+pet)n   (1p+peit)n
Poissonovo Pois(λ)   eλ(et1)   eλ(eit1)
Rovnoměrné (spojité) U(a, b)   etbetat(ba)   eitbeitait(ba)
Rovnoměrné (diskrétní) U(a, b)   eate(b+1)t(ba+1)(1et)   eiatei(b+1)t(ba+1)(1eit)
Normální N(μ, σ2)   etμ+12σ2t2   eitμ12σ2t2
Chí kvadrát χ2k   (12t)k/2   (12it)k/2
Gamma Γ(k, θ)   (1tθ)k   (1itθ)k
Exponenciální Exp(λ)   (1tλ1)1,(t<λ)   (1itλ1)1
Vícerozměrné normální N(μ, Σ)   etTμ+12tTΣt   eitTμ12tTΣt
Degenerované δa   eta   eita
Laplaceovo L(μ, b)   etμ1b2t2   eitμ1+b2t2
Negativně binomické NB(r, p)   (1p)r(1pet)r   (1p)r(1peit)r
Cauchyho Cauchy(μ, θ) neexistuje   eiμtθ|t|

Výpočet

Momentová vytvořující funkce je střední hodnota funkce náhodné proměnné, což lze napsat:

Pokud X má spojitou hustotu pravděpodobnosti ƒ(x), pak MX(−t) je oboustrannou Laplaceovou transformací funkce ƒ(x).

MX(t)=etxf(x)dx=(1+tx+t2x22!++tnxnn!+)f(x)dx=1+tm1+t2m22!++tnmnn!+,

kde mn je n-tý moment.

Součet nezávislých náhodných proměnných

Pokud Sn=i=1naiXi, kde Xi jsou nezávislé náhodné proměnné a ai jsou konstanty, pak hustota pravděpodobnosti pro Sn je konvoluce hustoty pravděpodobnosti všech Xi, a momentová vytvořující funkce Sn je dána jako

MSn(t)=MX1(a1t)MX2(a2t)MXn(ant).

Vektorové náhodné proměnné

Pro vektorové náhodné proměnné X s reálnými složkami je momentová vytvořující funkce dána vzorcem

MX(t)=E(et,X)

kde t je vektor a , je skalární součin.

Důležité vlastnosti

Momentové vytvořující funkce jsou kladné a logaritmicky konvexní funkce s M(0) = 1.

Důležitou vlastností momentové vytvořující funkce je, že pokud dvě rozdělení mají stejné momentové vytvořující funkce, pak jsou rozdělení identická skoro všude.[2] Neboli pokud pro všechny hodnoty t,

MX(t)=MY(t),

pak

FX(x)=FY(x)

pro všechny hodnoty x (nebo ekvivalentně: X a Y mají stejné rozdělení). Toto tvrzení není ekvivalentní s tvrzením „jestliže dvě rozdělení mají stejné momenty, pak jsou identická ve všech bodech“. Důvodem je, že v některých případech momenty existují, ale momentová vytvořující funkce ne, protože limita

limni=0ntimii!

nemusí existovat. Příkladem je logaritmicko-normální rozdělení.

Výpočet momentů

Název momentová vytvořující funkce vyjadřuje, že pokud existuje na otevřeném intervalu v okolí t = 0, pak je exponenciální vytvořující funkcí momentů rozdělení:

mn=E(Xn)=MX(n)(0)=dnMXdtn(0).

Kde n je nezáporné celé číslo.

Jiné vlastnosti

Hoeffdingovo lemma dává omezení momentové vytvořující funkce pro omezenou náhodnou proměnnou s nulovým průměrem.

Vztah k jiným funkcím

Momentové vytvořující funkci se podobá několik dalších transformací, které se často používají v teorii pravděpodobnosti:

Charakteristická funkce
Charakteristická funkce φX(t) má souvislost s momentovou vytvořující funkcí danou vztahem φX(t)=MiX(t)=MX(to): charakteristická funkce je momentová vytvořující funkce iX nebo momentová vytvořující funkce X vyhodnocená na imaginární ose. Tuto funkci můžeme také považovat za Fourierovu transformaci hustoty pravděpodobnosti, která z ní může být odvozena inverzní Fourierovou transformací.
Kumulantová vytvořující funkce
Kumulantová vytvořující funkce je definována jako logaritmus momentové vytvořující funkce; někteří autoři definují kumulantovou vytvořující funkci jako logaritmus charakteristické funkce, jiní takto definovanou funkci nazývají druhou kumulantovou vytvořující funkcí.
Pravděpodobnostní vytvořující funkce
Pravděpodobnostní vytvořující funkce je definována jako G(z)=E[zX]. Odtud okamžitě vyplývá, že G(et)=E[etX]=MX(t).

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

  1. Bulmer, M.G., Principles of Statistics, Dover, 1979, stránky 75–79
  2. Šablona:Citace monografie

Externí odkazy

Šablona:Teorie rozdělení pravděpodobnosti Šablona:Autoritní data