Limita funkce

Z testwiki
Verze z 3. 9. 2023, 23:09, kterou vytvořil imported>Miloš Křivan (Limita zprava a zleva: oprava)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Limita funkce je matematická konstrukce vyjadřující, že se hodnoty zadané funkce blíží libovolně blízko k nějakému bodu. Právě tento bod je pak označován jako limita. Tato skutečnost se zapisuje limxaf(x)=A.

Hlavní motivací pro používání limit je možnost „opravit“ chování funkce. Pokud nelze hodnotu funkce v určitém bodě spočítat (např. kvůli dělení nulou), ale v jeho okolí se chová „rozumně“, funkci můžeme opravit tak, že její funkční hodnotu v problematickém bodě nahradíme limitou. Zda se funkce v okolí určitého bodu chová rozumně, lze poznat podle toho, že limita existuje.

Limita funkce je základní pojem v matematické analýze, v diferenciálním a integrálním počtu. Například definice spojitosti funkce používají limitu: funkce je spojitá, pokud se její funkční hodnota v každém bodě rovná její limitě v tomto bodě.

Definice

Definice podle Cauchyho

Funkce f zobrazuje prstencové okolí bodu a do okolí bodu A.

Číslo A je limitou funkce f: v bodě a, jestliže k libovolnému ε>0 existuje takové δ>0, že pro všechna xDf taková, že |xa|<δ (x leží v prstencovém okolí bodu a) platí |f(x)A|<ε.

Limitu má smysl zkoumat jen v definičním oboru funkce neobsahujícím bod a, tj. libovolně blízko k bodu a musí být funkce definována.

Definice podle Heineho

Číslo A je limitou funkce f: v hromadném bodě a definičním oboru funkce, jestliže pro každou posloupnost {xn}n=1, kde xnD(f){a} a xna platí f(xn)A.

Heineho a Cauchyova definice jsou ekvivalentní. Heineho se používá k výpočtu limit, Cauchyova častěji k důkazům.

Definice pomocí spojitosti

V definici spojitosti funkce obvykle figuruje limita. Přímým důsledkem takové definice je fakt, že v bodě, ve kterém je funkce spojitá, je limita rovna funkční hodnotě. Je však možné nadefinovat spojitost i nezávisle, například Cauchyho definice spojitosti. Potom je možné limitu zavést tak, že platí limxaf(x)=Aprávě tehdy, když je funkce g(x) definovaná předpisemg(x)={Ax=af(x)jinakspojitá v bodě a. Tato definice nejlépe vystihuje hlavní motivaci pro pojem limita funkce (možnost „opravit“ chování funkce, viz úvod).

Limita zprava a zleva

Limity x → x0+ ≠ x → x0. Proto limita pro x → x0 neexistuje.

Funkce f: má v bodě a jednostrannou limitu A zleva resp. zprava, jestliže k libovolnému číslu ε>0 existuje číslo δ>0 takové, že pro všechna xDf{a} splňující podmínku x(aδ,a) resp. x(a,a+δ), tj. pro všechna x z levého resp. pravého okolí bodu a, platí |f(x)A|<ε, tj.:

limxaf(x)=A - limita zleva
limxa+f(x)=A - limita zprava

Funkce f(x) má v bodě a limitu právě tehdy, pokud má v tomto bodě současně limitu zleva i zprava a tyto limity se rovnají, např. funkce f(x)=1x nemá v bodě nula limitu, ačkoliv má obě jednostranné limity:

limx01x=
limx0+1x=

Limita funkce více proměnných

Funkce n-proměnných f:𝕟 má v bodě A=[a1,a2,...,an] limitu B, jestliže k libovolnému číslu ε>0 existuje číslo δ>0 takové, že pro všechny body X=[x1,x2,...,xn] z δ-okolí bodu A s výjimkou samotného bodu A platí |f(X)B|<ε. Takovou limitu značíme některým z následujících způsobů:

  • limXAf(X)=B
  • lim[x1,x2,...,xn]Af(X)=B
  • lim[x1,x2,...,xn][a1,a2,...,an]f(X)=B
  • limx1a1x2a2xnanf(X)=B

U funkce n-proměnných je možné provádět limitní přechod nejen vůči všem proměnným, ale také vzhledem k pouze několika proměnným, např. limx1a1f(x1,x2,...,xn)=g(x2,x3,...,xn), kde g je funkcí n1 proměnných.

Limita komplexní funkce

Komplexní funkce f: definovaná v okolí bodu z0 má v bodě z0 limitu A, jestliže k libovolnému ε>0 existuje δ-okolí bodu z0 takové, že

|f(z)A|<ε.

Limitu v bodě z0 zapisujeme:

limzz0f(z)=A,

kde limita A může být komplexním číslem.

Nevlastní limita v nevlastním bodě

Pro limitu funkce f: rozlišujeme: vlastní limita v vlastním bodě, nevlastní limita v vlastním bodě, vlastní limita v nevlastním bodě a nevlastní limita v nevlastním bodě:

  • Limitu funkce limxaf(x)=A nazýváme vlastní limitou funkce f ve vlastním bodě a.
  • Limitu funkce limxaf(x)=± nazýváme nevlastní limitou funkce f ve vlastním bodě a.
  • Limitu funkce limx±f(x)=A nazýváme vlastní limitou funkce f v nevlastním bodě.
  • Limitu funkce limx±f(x)=± nazýváme nevlastní limitou funkce f v nevlastním bodě.

Nevlastní limitu ve vlastním bodě lze definovat také zprava nebo zleva, bereme-li pouze pravé nebo levé okolí bodu a.

Příklady

Příklad vlastní limity ve vlastním bodě:

limx32x=6

Příklad nevlastní limity ve vlastním bodě:

limx01x2=

Příklad vlastní limity v nevlastním bodě:

limx2x=0

Příklad nevlastní limity v nevlastním bodě:

limx2x=

Vlastnosti

  • Mějme funkci f, která má v bodě a limitu A a funkci g, která má ve stejném bodě limitu B, pak pro libovolné číslo c platí následující vztahy:
    • limxacf(x)=cA
    • limxa[f(x)±g(x)]=A±B
    • limxaf(x)g(x)=AB
    • limxaf(x)g(x)=AB, pokud B0
  • Mějme funkci f, která má v bodě a limitu A, tedy limxaf(x)=A, a funkci g, která má v bodě A limitu B, tedy limyAg(y)=B. Pokud existuje takové δ>0, že pro všechna x splňující podmínku 0<|xa|<δ platí f(x)A, pak:
limxag(f(x))=B
  • Máme-li funkce f a g, pro něž v okolí bodu a platí f(x)g(x), pak v případě, že obě funkce mají v bodě a limitu, bude platit:
limxaf(x)limxag(x)
  • Máme-li funkce f,g,h, pro něž v okolí bodu a platí f(x)h(x)g(x) a existují-li limity limxaf(x)=A a limxag(x)=A, pak existuje také limita:
limxah(x)=A

Příklad funkce bez limity

Příklad funkce bez limity v bodě x=1

Funkce

f(x)={sin5x1 pro x<10 pro x=10.1x1 pro x>1

nemá limitu v bodě x0=1.

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály