Normální rozdělení

Z testwiki
Verze z 24. 8. 2023, 13:38, kterou vytvořil imported>Draceane (des. čárka na obrázku)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hustota normálního rozdělení pravděpodobnosti

Normální rozdělení neboli Gaussovo rozdělení (podle Carla Friedricha Gausse) je jedno z nejdůležitějších rozdělení pravděpodobnosti spojité náhodné veličiny. (Slovo „normální“ zde není použito v nejběžnějším smyslu „obyčejné, běžné“, ale znamená „řídící se zákonem, předpisem nebo modelem“.) Jeho důležitost ukazuje centrální limitní věta (CLV), jež zhruba řečeno tvrdí, že součet či aritmetický průměr velkého počtu libovolných vzájemně nezávislých a nepříliš „divokých“ náhodných veličin se vždy podobá normálně rozdělené náhodné veličině. Normální rozdělení proto za určitých podmínek dobře aproximuje řadu jiných pravděpodobnostních rozdělení (spojitých i diskrétních),[1] i když v praxi málokteré rozdělení je přesně normální.[2]

Náhodné chyby, např. chyby měření, způsobené velkým počtem malých, neznámých a vzájemně nezávislých příčin, jsou v důsledku CLV rovněž rozděleny přibližně normálně. Proto bývá normální rozdělení také označováno jako zákon chyb. Podle tohoto zákona se také teoreticky řídí rozdělení některých fyzikálních a technických veličin.[1]

Rozdělení pravděpodobnosti

Normální rozdělení pravděpodobnosti s parametry μ a σ2, pro <μ< a σ2>0, je pro <x< definováno hustotou pravděpodobnosti ve tvaru Gaussovy funkce

f(x)=1σ2πe(xμ)22σ2.

Normální rozdělení se většinou značí N(μ,σ2). Rozdělení N(0,1) bývá označováno jako normované (nebo standardizované) normální rozdělení. Normované normální rozdělení má tedy hustotu pravděpodobnosti

f(x)=12πex22.

Charakteristiky rozdělení

Grafy hustot normálního rozdělení s různými charakteristikami…
…a grafy odpovídajících distribučních funkcí.

Střední hodnota normálního rozdělení je

E(X)=μ

Normální rozdělení má rozptyl

D(X)=σ2

Pro medián dostaneme

x0,5=μ

Koeficient šikmosti i koeficient špičatosti normálního rozdělení jsou nulové, tj.

γ1=0
γ2=0

Momentovou vytvořující funkci normálního rozdělení lze zapsat ve tvaru

m(z)=ezμ+z2σ22


Pro přirozená čísla k lze centrální momenty psát jako

μ2k1=0
μ2k=(2k)!k!2kσ2k

Distribuční funkce

Distribuční funkcí normálního rozdělení je

F(x)=x1σ2πe(tμ)22σ2dt.

Distribuční funkci normálního rozdělení nelze vyjádřit elementárními funkcemi. Její hodnoty lze stanovit numericky (viz numerická integrace) nebo po transformaci xμσ na rozdělení s μ=0 a σ=1 hodnotu odečíst z tabulek (viz například [1]).

Vícerozměrné rozdělení

Máme-li s-rozměrný náhodný vektor X, jehož sdružená hustota pravděpodobnosti má tvar

f(x1,x2,...,xs)=1(2π)s|𝐂|e12(𝐱μ)T𝐂1(𝐱μ)

pro <xi<, i=1,2,...,s, kde 𝐂 je symetrická, pozitivně definitní matice a 𝐱=(x1,x2,...,xs)T a μ=(μ1,μ2,...,μs)T jsou sloupcové vektory. V takovém případě hovoříme o s-rozměrném normálním rozdělení, které představuje zobecnění normálního rozdělení pro vícerozměrnou náhodnou veličinu.

Charakteristiky vícerozměrného rozdělení

Momentovou vytvořující funkci lze vyjádřit jako

m(z1,z2,...,zs)=e(𝐳Tμ+𝐳T𝐂𝐳2).

Z předchozího vztahu lze odvodit, že μ představuje vektor středních hodnot a 𝐂 kovarianční matici.

Marginální rozdělení

Marginálním rozdělením veličiny Xi je jednorozměrné normální rozdělení N(μi,σi2), marginálním rozdělením veličin Xi,Xj pro ij je dvourozměrné normální rozdělení, atd.

Generování vícerozměrného rozdělení z jednorozměrného rozdělení

Vektor X náhodných hodnot podle vícerozměrného normálního rozdělení můžeme generovat podle vztahu

𝐗=𝐋𝐙+μ.

Výpočet na počítači

Různé matematické programy obvykle umožňují výpočet hustoty pravděpodobnosti i distribuční funkce. V následujícím textu jsou uvedeny dva často používané programy: tabulkový kalkulátor Microsoft Excel a matematický software Matlab (respektive open-source klon GNU Octave).

Excel Matlab
Hustota pravděpodobnosti f(x) = NORMDIST(x; μ; σ; NEPRAVDA) [2] normpdf(x, μ, σ) [3]
Distribuční funkce F(x) = NORMDIST(x; μ; σ; PRAVDA) [4] normcdf(x, μ, σ) [5]
Inverzní distribuční funkce F1(x) = NORMINV(x; μ; σ)
0<x<1 [6]
norminv(x, μ, σ)
0x1 [7]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 P. Hebák – J. Kahounová: Počet pravděpodobnosti v příkladech, 3. vydání, SNTL 1988, s. 176
  2. Šablona:Citace elektronického periodika

Související články

Externí odkazy

Šablona:Pahýl Šablona:Autoritní data Šablona:Portály