Eulerova rovnice

Z testwiki
Verze z 13. 9. 2023, 17:19, kterou vytvořil imported>David V. (typografie)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Různé významy Eulerova rovnice (Šablona:Vjazyce2) je obyčejná diferenciální rovnice n-tého řádu tvaru

xny(n)+an1xn1y(n1)+an2xn2y(n2)+...+a2x2y+a1xy+a0y=0,

kde a0,a1,...,an1 jsou konstanty.

Eulerova diferenciální rovnice je speciálním případem rovnice s proměnnými koeficienty, kterou lze substitucí x=et převést na lineární diferenciální rovnici s konstantními koeficienty řešitelnou explicitně. Alternativně lze zkoušet řešení tvaru y=xm[1].

Rovnice druhého řádu

Typické křivky řešení pro Eulerovu rovnici druhého řádu pro případ dvou reálných kořenů
Typické křivky řešení pro Eulerovu rovnici druhého řádu pro dvojnásobný kořen
Typické křivky řešení pro Eulerovu rovnici druhého řádu pro vícenásobné kořeny

Nejobvyklejší Eulerovou rovnicí je rovnice druhého řádu, která se objevuje v několika aplikacích ve fyzice a strojírenství, například při řešení Laplaceovy rovnice v polární souřadnicích. Je dána rovnice:[1]

x2d2ydx2+axdydx+by=0.

Řešení pomocí zkušebních řešení

Zkoušíme řešení tvaru[1]

y=xm.

Zderivováním dostaneme:

dydx=mxm1

a

d2ydx2=m(m1)xm2.

Dosadíme do původní rovnice:

x2(m(m1)xm2)+ax(mxm1)+b(xm)=0

A upravíme na:

m2+(a1)m+b=0.

Tuto rovnici řešíme pro proměnnou m. Existují tři odlišné zajímavé případy:

  • Případ 1: Dva různé reálné kořeny m1 a m2
  • Případ 2: Jeden reálný vícenásobný kořen m
  • Případ 3: Komplexní kořeny α ± βi

V případě 1 má Eulerova rovnice řešení

y=c1xm1+c2xm2

V případě 2 má Eulerova rovnice řešení

y=c1xmln(x)+c2xm

Pro získání tohoto řešení je nutné po nalezení jednoho řešení y = xm použít metodu redukce řádu.

V případě 3 má Eulerova rovnice řešení

y=c1xαcos(βln(x))+c2xαsin(βln(x))
α=Re(m)
β=Im(m)

Pro c1 a c2 v reálné rovině

Tento tvar řešení odvodíme položením x = et a použitím Eulerova vzorce.

Řešení pomocí substituce

V rovnici

x2d2ydx2+axdydx+by=0

provedeme substituci proměnné definovanou vztahem

t=ln(x).
y(x)=ϕ(ln(x))=ϕ(t).

Po zderivování:

dydx=1xdϕdt
d2ydx2=1x2(d2ϕdt2dϕdt).

Substituce ϕ(t) dává

d2ϕdt2+(a1)dϕdt+bϕ=0.

Tato rovnice pro ϕ(t) může být snadno vyřešena pomocí svého charakteristického polynomu

λ2+(a1)λ+b=0.

Nyní jestliže λ1 a λ2 jsou kořeny tohoto polynomu, rozlišujeme dva hlavní případy: různé kořeny a dvojité kořeny:

Jestliže má rovnice různé kořeny, obecné řešení je dáno vztahem

ϕ(t)=c1eλ1t+c2eλ2t, kde exponenciální funkce mohou být komplexní.

Jestliže kořeny jsou si rovné, obecné řešení je dáno vztahem

ϕ(t)=c1eλ1t+c2teλ1t.

V obou případech lze řešení y(x) nalézt tak, že položíme t=ln(x), tedy ϕ(ln(x))=y(x).

To dává v prvním případě

y(x)=c1xλ1+c2xλ2,

ve druhém případě

y(x)=c1xλ1+c2ln(x)xλ1.

Příklad

Řešíme rovnici

x2u3xu+3u=0,

nahradíme jednoduché řešení xα:

x2(α(α1)xα2)3x(αxα1)+3xα=α(α1)xα3αxα+3xα=(α24α+3)xα=0.

Aby xα bylo řešení, platí buď x = 0, což dává triviální řešení, anebo koeficient u xα je nula. Řešením kvadratické rovnice dostaneme α = 1, 3. Obecné řešení je proto

u=c1x+c2x3.

Obdoba v diferenčních rovnicích

Eulerovy rovnice má obdobu v diferenčních rovnicích. Pro pevné m > 0, definujeme posloupnost ƒm(n) jako

fm(n):=n(n+1)(n+m1)=(n+m1)!(n1)!

Použitím diferenčního operátoru na fm dostaneme, že

Dfm(n)=fm(n+1)fm(n)=m(n+1)(n+2)(n+m1)=mnfm(n).

Jestliže tento postup opakujeme k-krát, dostaneme

fm(k)(n)=m(m1)(mk+1)n(n+1)(n+k1)fm(n)=m(m1)(mk+1)fm(n)fk(n),

kde horní index (k) znamená k-násobné použití diferenčního operátoru. Srovnání tohoto s faktem, že k-tá derivace xm se rovná

m(m1)(mk+1)xmxk

nabízí možnost řešit diferenční rovnice N-tého řádu

fN(n)y(N)(n)+aN1fN1(n)y(N1)(n)++a0y(n)=0,

podobným způsobem jako diferenciální rovnice. Skutečně substituce zkušebního řešení

y(n)=fm(n)

dává stejný výsledek jako diferenciální rovnice

m(m1)(mN+1)+aN1m(m1)(mN+2)++a1m+a0=0.

Nyní můžeme pokračovat jako v případě diferenciální rovnice, protože obecné řešení lineární diferenční rovnice N-tého řádu je také lineární kombinací N lineárně nezávislých řešení. Použitím redukce řádu v případě více kořenů m1 dostaneme výrazy obsahující diskrétní verzi funkce ln,

φ(n)=k=1n1km1.

(Srovnejte s: ln(xm1)=1+m1x1tm1dt.)

Pokud se vyskytnou zlomky, lze místo výše uvedeného použít funkci gama:

fm(n):=Γ(n+m)Γ(n)

což se shoduje s výše uvedenou definicí pro celočíselné m.

Reference

Šablona:Překlad

Bibliografie

Související články

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály