Redukce řádu

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Redukce řádu je v matematice technika pro řešení lineárních obyčejných diferenciálních rovnic druhého řádu. Používá se, když známe jedno řešení y1(x), a potřebujeme najít druhé lineárně nezávislé řešení y2(x). Metodu lze použít i pro rovnice n-tého řádu. V tomto případě lze kvalifikovaným odhadem získat rovnici (n-1)-ho řádu pro v.

Obyčejné lineární diferenciální rovnice druhého řádu

Příklad

Uvažujme obecnou homogenní lineární obyčejnou diferenciální rovnici druhého řádu s konstantními koeficienty

ay(x)+by(x)+cy(x)=0,

kde a,b,c jsou reálné nenulové koeficienty, Navíc budeme předpokládat, že její charakteristická rovnice

aλ2+bλ+c=0

má vícenásobný kořen (tj., že diskriminant b24ac se rovná 0). Z toho plyne

λ1=λ2=b2a.

Tedy jedno řešení původní diferenciální rovnice je

y1(x)=eb2ax.

Budeme hledat druhé řešení ve tvaru

y2(x)=v(x)y1(x)

kde v(x) je hledaná funkce. Protože y2(x) musí vyhovovat původní obyčejné diferenciální rovnici, dosadíme řešení do rovnice a dostaneme

a(vy1+2vy1+vy1)+b(vy1+vy1)+cvy1=0.

Přeskládáním členů podle řádu derivace v(x) dostaneme

(ay1)v+(2ay1+by1)v+(ay1+by1+cy1)v=0.

Protože víme, že y1(x) je řešením původní úlohy, koeficient posledního termu se rovná nule. Navíc substitucí y1(x) do koeficientu druhého termu dostaneme (pro tento koeficient)

2a(b2aeb2ax)+beb2ax=(b+b)eb2ax=0.

Takže dostáváme

ay1v=0.

Protože a je nenulové (aby původní rovnice byla druhého řádu) a y1(x) je exponenciální funkce, která nikdy nenabývá hodnoty nula, jednoduše dostáváme

v=0.

Dvojí integrací dostaneme

v(x)=c1x+c2

kde c1,c2 jsou integrační konstanty. Nyní můžeme druhé řešení zapsat jako

y2(x)=(c1x+c2)y1(x)=c1xy1(x)+c2y1(x).

Protože druhý term v y2(x) je skalárním násobkem prvního řešení (a je tedy lineárně závislý), můžeme tento term zahodit, což dává výsledné řešení

y2(x)=xy1(x)=xeb2ax.

Navíc můžeme dokázat, že druhé řešení y2(x) nalezené touto metodou je lineárně nezávislé na prvním řešení výpočtem Wronskiánu

W(y1,y2)(x)=|y1xy1y1y1+xy1|=y1(y1+xy1)xy1y1=y12+xy1y1xy1y1=y12=ebax0.

Tedy y2(x) je druhé lineárně nezávislé řešení, které jsme hledali.

Obecná metoda

Je-li dána obecná nehomogenní lineární diferenciální rovnice

y+p(t)y+q(t)y=r(t)

a jedno řešení y1(t) homogenní rovnice [r(t)=0], zkusíme hledat řešení plné nehomogenní rovnice ve tvaru:

y2=v(t)y1(t)

kde v(t) je libovolná funkce. Tedy

y2=v(t)y1(t)+v(t)y1(t)

a

y2=v(t)y1(t)+2v(t)y1(t)+v(t)y1(t).

Jestliže tyto jsou dosadíme za y, y a y v diferenciální rovnici, pak

y1(t)v+(2y1(t)+p(t)y1(t))v+(y1(t)+p(t)y1(t)+q(t)y1(t))v=r(t).

Protože y1(t) je řešení původní homogenní diferenciální rovnice, y1(t)+p(t)y1(t)+q(t)y1(t)=0, můžeme se omezit na

y1(t)v+(2y1(t)+p(t)y1(t))v=r(t)

což je diferenciální rovnice prvního řádu pro v(t) (redukce řádu). Vydělením výrazem y1(t) dostaneme

v+(2y1(t)y1(t)+p(t))v=r(t)y1(t).

Integrační faktor: μ(t)=e(2y1(t)y1(t)+p(t))dt=y12(t)ep(t)dt.

Znásobením diferenciální rovnice integračním faktorem μ(t) lze rovnici pro v(t) redukovat na

ddt(v(t)y12(t)ep(t)dt)=y1(t)r(t)ep(t)dt.

Zintegrováním poslední rovnice dostaneme v(t) obsahující jednu integrační konstantu. Dalším zintegrováním v(t) dostaneme obecné řešení původní nehomogenní rovnice druhého řádu, které obsahuje dvě integrační konstanty, jak je očekáváno:

y2(t)=v(t)y1(t).

Související články

Reference

Šablona:Překlad

Šablona:Autoritní data