Magnetická susceptibilita

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Magnetická susceptibilita je fyzikální veličina, která popisuje chování materiálu ve vnějším magnetickém poli.

Jednotky a značení

Definice

Magnetická susceptibilita je definována vztahem platným pro lineární magnetikum:[1]

𝑴=χm𝑯, kde M je magnetizace a H intenzita magnetického pole

a je obecně tenzorem druhého řádu. U většiny běžných materiálů je vektor magnetizace stejného směru jako vektor intenzity magnetického pole a magnetická susceptibilita je pak veličinou skalární.

V obecném magnetiku je třeba uvažovat i nelineární efekty a disperzi; magnetizace proto závisí nejen na intenzitě magnetického pole, ale i na předchozí historii okolního elektromagnetického pole, a zobecněná magnetická susceptibilita χ^m je pak obecně operátorem, daným vztahem:

𝑴(𝒓,t)=Vtχ^m(𝒓,𝒓,tt,𝑬,𝑯)𝑯(𝒓,t)dtd3𝒓, kde E značí intenzitu elektrického pole, r a t polohový vektor resp. čas.

Výpočet

Skalární susceptibilita lineárního magnetika: χm=MH, kde magnetizace M i intenzita magnetického pole H se dosazují ve stejných jednotkách (v SI se udávají v ampérech na metr).

Pomocí susceptibility lze v lineárním magnetiku vyjádřit magnetickou indukci B jako:

𝐁=μ0(𝐇+𝐌)=μ0(1+χm)𝐇=μ𝐇, kde μ0 je permeabilita vakua a (1+χm)=μr relativní permeabilita daného materiálu.

Rozdělení látek podle magnetické susceptibility

Podle hodnoty magnetické susceptibility lze rozdělit materiály na:

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 ČSN EN 80000-6 Veličiny a jednotky - Část 6: Elektromagnetismus. Český normalizační institut, leden 2009. Platná od 1. 2. 2009.

Související články

Šablona:Pahýl Šablona:Autoritní data