Kritéria konvergence řad

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kritéria konvergence jsou v matematice metody testování konvergence, podmíněné konvergence, absolutní konvergence, intervalové konvergence nebo divergence nekonečných řad n=1an.

Kritéria konvergence

Určení součtu řady a tedy rozhodnutí o konvergenci nebo divergenci bývá často poměrně složité. V mnoha případech je postačující nahradit součet nekonečné řady s jejím n-tým částečným součtem sn. U konvergentních řad se chyba |sns|, které se touto náhradou dopouštíme, s rostoucím n zmenšuje. U divergentních řad tomu tak ale není. Je tedy důležité umět rozhodnout o konvergenci nebo divergenci dané řady, aniž bychom získali součet řady.

K tomuto účelu můžeme použít buď přímo podmínky konvergence řad, nebo tzv. kritéria konvergence řad.

Kritéria konvergence řad ulehčují rozhodnutí o konvergenci (nebo divergenci) nekonečné řady. Kritérií pro určování konvergence existuje celá řada, přičemž každý řešený případ je nutno posuzovat zvlášť a zvolit vhodné kritérium.

Srovnávací kritérium

Při srovnávacím (porovnávacím) kritériu uvažujeme dvě řady s nezápornými členy an,bn, přičemž pro všechna n platí 0anbn. Řadu an označujeme jako minorantní řadu (minorantu) k řadě bn a řadu bn jako majorantní řadu (majorantu) k řadě an. Potom platí, že pokud konverguje majoranta, tzn. bn, konverguje také minoranta, tedy an. Diverguje-li minoranta an, diverguje také majoranta, tedy bn.

Podílové kritérium

Při podílovém kritériu konverguje řada s kladnými členy an tehdy, existuje-li reálné číslo 0<q<1 takové, že pro každé n platí an+1anq. Pokud je an+1an1, pak řada diverguje.

Limitní podílové kritérium

Šablona:Podrobně Zavedeme-li pro řadu s kladnými členy an veličinu L=limnan+1an, pak dostáváme tzv. limitní podílové kritérium konvergence, podle kterého je řada an konvergentní pro L<1, divergentní pro L>1 a pro L=1 může být konvergentní nebo divergentní.

Odmocninové kritérium

Při odmocninovém (Cauchyově) kritériu uvažujeme, že řada s kladnými členy an konverguje, pokud existuje reálné číslo 0q<1 a pro každé n platí annq. Pro případ ann>1 řada diverguje.

Limitní odmocninové kritérium

Šablona:Podrobně Pokud pro řadu s kladnými členy an zavedeme K=limnann, pak můžeme použít limitní odmocninové kritérium, podle kterého je řada konvergentní pro K<1, divergentní pro K>1 a pro K=1 může konvergovat nebo divergovat.

Raabeovo kritérium

Šablona:Podrobně Podle Raabeova kritéria je řada s kladnými členy an konvergentní tehdy, pokud existuje takové r,r>1 a takové přirozené číslo n0, že pro všechna nn0 platí n(1an+1an)r>1.

Jestliže existuje n0 takové, že pro všechna nn0 platí n(1an+1an)1, pak řada an diverguje.

Limitní Raabeovo kritérium

Šablona:Podrobně Jestliže pro řadu s kladnými členy an zavedeme M=limnn(1an+1an), pak na základě limitního Raabeova kritéria určíme, že řada konverguje pro M>1, diverguje pro M<1 a pro M=1 může konvergovat i divergovat.

Integrální kritérium

Nechť an je řada s kladnými členy, jejíž členy lze vyjádřit jako an=f(n). Pokud ve funkci f(n) nahradíme diskrétní proměnnou n spojitou proměnnou x, přičemž f(x) bude spojitou a klesající funkcí na intervalu 1,+), pak podle tzv. integrálního kritéria je řada an konvergentní tehdy, pokud konverguje integrál af(x)dx. Pokud integrál af(x)dx diverguje, pak diverguje také řada an.

Leibnizovo kritérium

Pro alternující řady, které zapíšeme jako n=1(1)nan, kde an0, lze použít Leibnizovo kritérium. Podle tohoto kritéria konverguje uvedená alternující řada tehdy, pokud existuje n0 takové, že an0>an0+1>an0+2>... (tj. od určitého indexu ryze monotónně klesá), a zároveň limnan=0.

Gaussovo kritérium

[1]Nechť (an) je kladná posloupnost, pro niž existují q,α, kladné ε a omezená posloupnost (cn) taková, že pro všechny n platí:

an+1an=qαn+cnn1+ε
  • Když q<1 nebo když q=1 a α>1, pak řada an konverguje.
  • Když q>1 nebo když q=1 a α1, pak řada an diverguje.

Dirichletovo kritérium

Nechť (an) je reálná posloupnost a (bn) komplexní posloupnost, pro které platí:

  • (an) je od jistého indexu monotonní a limnan=0;
  • (bn) má omezenou posloupnost částečných součtů.

Pak řada anbn konverguje.

Abelovo kritérium

Nechť (an) je reálná posloupnost a (bn) komplexní posloupnost, pro které platí:

  • (an) je monotonní a omezená;
  • bn je konvergentní řada.

Pak řada anbn konverguje.

Existuje také verze Abelova kritéria stejnoměrné konvergence pro řady funkcí.

Příklady

Uvažujme řadu

(*)n=11nα.

Z Cauchyova kondenzačního testu vyplývá, že (*) je konečně konvergentní, jestliže

(**)n=12n(12n)α

je konečně konvergentní. Protože

n=12n(12n)α=n=12nnα=n=12(1α)n

(**) je geometrická řada s kvocientem 2(1α). (**) je konečně konvergentní, jestliže její kvocient je menší než jedna (jmenovitě α>1). Tedy (*) je konečně konvergentní právě tehdy, když α>1.

Konvergence součinů

Většina testů sice zkoumá konvergenci nekonečných řad, ale mohou být také použity pro zjištění konvergence nebo divergence nekonečných součinů. Toho lze dosáhnout použitím následující věty: Nechť {an}n=1 je posloupnost kladných čísel. Pak nekonečný součin n=1(1+an) konverguje právě tehdy, když konverguje řada n=1an. Dále obdobně, jestliže 0<an<1 platí, pak n=1(1an) se blíží nenulové limitě právě tehdy, když konverguje řada n=1an.

Tvrzení lze dokázat aplikací funkce logaritmus na součin a použitím věty o porovnání limit.[2]

Odkazy

Reference

Šablona:Překlad

Související články

Literatura

Externí odkazy

Šablona:Pahýl Šablona:Autoritní data