Formální derivace

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V matematice, formální derivace označuje operaci nad prvky okruhu polynomů či okruhu mocninných řad, která se chová jako derivace z diferenciálního počtu. Ačkoli vypadají obdobně, výhodou formální derivace je, že nevyžaduje k definici limitní přechod, který v některých okruzích není možno použít. Mnoho vlastností derivací z diferenciálního počtu platí i pro formální derivace, některé naopak ani nedávají smysl. Základním použitím formálních derivací je oddělení kořenů polynomu různé násobnosti.

Definice

Pro daný komutativní okruh R nechť A = R[x] je okruh polynomů nad R. Pak formální derivace je operace nad prvky okruhu A, kde pro

f(x)=i=0naixi

je formální derivace

f(x)=i=1nj=1iaixi1,

což přesně odpovídá vztahům pro polynomy nad reálnými či komplexními čísly.

(Běžně značíme součet i konstantních sčítanců s výrazem is, v tomto případě uvádíme součet abychom předešli záměně s násobením v okruhu R.)

Vlastnosti

Není těžké ověřit, že:

  • Formální derivace je lineární: pro libovolné dva polynomy f(x), g(x) a prvky r, s okruhu R, platí
(rf+sg)(x)=rf(x)+sg(x).
  • Formální derivace splňuje pravidlo derivace součinu:
(fg)(x)=f(x)g(x)+f(x)g(x).

Důkazy

(rf+sg)(x)=(rifixi+sigixi)=(i(rfi+sgi)xi)= =(ij=1i(rfi+sgi)xi1)=rifixi1+sigixi1=rf(x)+sg(x).

(fg)(x)=(ijfigjxi+j)=ijk=1i+jfigjxi+j1= =ij(k=1ifigjx(i1)+j+k=1jfigjxi+(j1))=f(x)g(x)+f(x)g(x).

Vztah k derivaci z diferenciálního počtu

Pokud je okruh R komutativní, existuje alternativní ekvivalentní definice formální derivace, která mnohem víc připomíná definici z diferenciálního počtu. Prvek Y-X okruhu R[X,Y] dělí Yn – Xn pro libovolné nezáporné celé n, a proto dělí f(Y) – f(X) pro libovolný polynom f s jednou proměnnou. Pokud označíme výsledný podíl (v R[X,Y]) pomocí g:

g(X,Y)=f(Y)f(X)YX,

pak není těžké ověřit, že g(X,X) (v R[X]) dává stejnou definici jako formální derivace f definovaná výše.

Tato formulace formální derivace je použitelná i pro mocninné řady, (za předpokladu, že okruh R skalárů je komutativní).

Definice použitelná i pro nekomutativní okruhy

Nechť pro rR je r=0, nechť x=1. Dodefinujme derivaci pro výrazy tak, aby (a+b)=a+b a (ab)=ab+ab.

Je potřeba dokázat, že takto definovaná derivace dává stejné výsledky nezávisle na tom, jak spočteme daný výraz, tedy, že je kompatibilní se všemi axiomy rovnosti.

  • (a+b)=a+b=b+a=(b+a),
  • ((a+b)+c)=(a+b)+c=(a+b)+c=a+(b+c)=a+(b+c)=(a+(b+c)),
  • (a(bc))=a(bc)+a(bc)=abc+a(bc+bc)=abc+abc+abc=
=(ab+ab)c+(ab)c=(ab)c+(ab)c=((ab)c),
  • ((a+b)c)=(a+b)c+(a+b)c=(a+b)c+(a+b)c=(ac+bc)+(ac+bc)=
==(ac+(bc+ac))+bc=(ac+(ac+bc))+bc==(ac+ac)+(bc+bc)=
=(ac)+(bc)=(ac+bc)

a distributivita z druhé strany symetricky.

Linearita je při tomto přístupu samozřejmostí.

Vztah pro derivaci polynomu (ve standardním tvaru pro komutativní okruhy) je přímým důsledkem: (iaixi)=i(aixi)=i((ai)xi+ai(xi))=i(0xi+ai(j=1ixj1(x)xij))=ij=1iaixi1.

Aplikace pro separaci podpolynomů různých násobností

Je-li polynom p(x) možno napsat ve tvaru p(x)=i=1k(pi(x))i, kde polynomy pi jsou nesoudělné. Pak je možno polynomy pi postupně od posledního najít vícenásobným použitím největšího společného dělitele polynomu s jeho formální derivací (není potřeba aby polynomy byly nad reálnými či komplexními čísly). Šablona:Autoritní data