Difúzní napětí

Difúzní (kontaktní) napětí je elektrické napětí vznikající vyrovnáním Fermiho energetických hladin při PN přechodu.
Vznik
Pokud dojde ke „kontaktu“ polovodiče typu P a typu N, elektrony a díry začnou difundovat z míst, kde mají vyšší energii do míst s nižší energií (elektrony difundují z N do P, díry z P do N). Tím se polovodič P nabíjí záporně, zatímco polovodič N kladně. Tak vzniká napětí, které se ustálí na hodnotě Ud.
Jeho hodnota je tím vyšší, čím vyšší je difúze majoritních nosičů a je dáno poměrem koncentrací majoritních a minoritních nosičů na odpovídající hranici OPN(oblasti prostorového náboje). Je teplotně závislé (s teplotou klesá, protože intrinsická koncentrace se zvyšuje).
U běžné polovodičové diody je jeho hodnota za běžných podmínek cca 0,6V.[1]
Výpočet
Difúzní napětí je dáno vzorcem:[1]
, kde:
- NA , ND – koncentrace donorů a akceptorů
- ni – vlastní (intrinsická) koncentrace
- UT – teplotní napětí
- Pro 25 °C je cca UT ≈ 25 mV[2]
- ,[3] kde
- n – emisní koeficient
- k – Boltzmannova konstanta (= 1,380 649×10−23 J·K−1)
- T – absolutní teplota (v Kelvinech)
- q – elementární náboj (= 1,602 176 634×10−19 C)