Aktivovaný komplex

Aktivovaný komplex je označení pro meziprodukt chemické reakce, který vzniká během štěpení vazeb a tvorby nových.[1] Nejde o jediný definovaný stav, nýbrž o rozmezí nestabilních stavů zahrnujících shluky atomů v průběhu přeměny reaktantů na produkty. Aktivované komplexy mají částečně vlastnosti reaktantů a částečně vlastnosti produktů, což může výrazně ovlivňovat jejich chování během reakcí.[2]
Pojmy aktivovaný komplex a přechodný stav se často navzájem zaměňují, i když označují odlišné objekty;[3] přechodným stavem je uspořádání vyskytující se během reakce, které má nejvyšší potenciální energii, zatímco aktivovaným komplexem může být kterékoliv uspořádání v okolí přechodného stavu. V reakčních koordinátách odpovídá přechodnému stavu maximum diagramu, aktivovanému komplexu může odpovídat libovolný bod blízko maxima.
Teorie přechodného stavu zkoumá kinetiku reakcí probíhajících skrz dané přechodné stavy pomocí Gibbsovy energie aktivace.[4]
Nejmenší množství energie potřebné k vytvoření aktivovaného komplexu a spuštění reakce se nazývá aktivační energie.[5]. Endotermní reakce pohlcují energii z okolí a exotermní energii uvolňují, přičemž některé reakce probíhají samovolně, zatímco jiné vyžadují vnější zdroj energie.
Aktivované komplexy poprvé popsali v roce 1935 Henry Eyring, Meredith Gwynne Evans, a Michael Polanyi v rámci teorie aktivovaného komplexu.[6]
Rychlost reakce
Podle teorie teorie přechodného stavu
Teorie přechodného stavu vysvětluje pozorovanou dynamiku reakcí. Založená je na předpokladu, že vzniká rovnováha mezi aktivovaným komplexem a molekulami reaktantů. Je do ní zahrnuta srážková teorie, která říká, že aby reakce proběhla, tak se musí příslušné molekuly srazit s dostatečnou energií a ve správné orientaci vůči sobě. Reaktanty se nejprve přemění na aktivovaný komplex, který se poté rozpadne na produkty.[7] Rychlostní konstanta dané reakce je: kde K je rovnovážná konstanta, Boltzmannova konstanta, T termodynamická teplota, a h Planckova konstanta.[8] Teorie přechodného stavu je založena na klasické mechanice; předpokládá, že se molekuly nevracejí do přechodných stavů.[9]
Symetrie
Aktivovaný komplex s vysokou symetrií může snížit přesnost určení rychlostní konstanty.[10] Odchylka může být způsobena zavedením řádů symetrie do rotačních rozdělovacích funkcí reaktantů a aktivovaných komplexů. Vliv těchto chyb lze omezit vypuštěním řádů symetrie vynásobením rychlostní rovnice statistickým faktorem:
kde statistický faktor je počet ekvivalentních aktivovaných komplexů, které se mohou vytvořit, a Q jsou rozdělovací funkce z vypuštěných řádů symetrie.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Peter Atkins and Julio de Paula, Physical Chemistry (8th ed., W. H. Freeman 2006), p.809 Šablona:ISBN
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace monografie
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ Šablona:Citace periodika
- ↑ 10,0 10,1 Šablona:Citace periodika