Landauova notace

Z testwiki
Verze z 26. 10. 2024, 07:26, kterou vytvořil imported>Liborvasa (Upřesnění, O-notace představuje omezení shora, ale lineární funkce také patří do množiny O(n^2).)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Landauova notace (též notace velké O nebo notace omikron) je notace používaná v matematice pro porovnávání asymptotického chování funkcí, tj. chování funkcí pro „velké“ hodnoty parametru. V matematické informatice se tato notace používá pro porovnání asymptotické časové nebo prostorové složitosti algoritmů, případně pro omezení složitosti algoritmu. Je-li nějaká funkce z množiny 𝒪(h2), znamená to, že rychlost jejího růstu je shora omezena rychlostí růstu kvadratické funkce (neroste rychleji). Při pohledu na chování v okolí počátku, funkční hodnoty funkce z množiny 𝒪(h2) se blíží k nule rychleji, než je tomu u lineární funkce.Šablona:Zdroj?

Formální definice

Nechť f(x) a g(x) jsou dvě funkce definované na nějaké podmnožině reálných čísel. Potom lze říci, že

f(x)𝒪(g(x))

právě tehdy když

(C>0),x0:(x>x0)|f(x)||Cg(x)|

Alternativně se zápis definuje pro reálné funkce, jejichž definiční obor je množina přirozených čísel.[1][2]

Definici je možné modifikovat pro popis asymptotického chování v nule namísto nekonečna.

Další používané notace

Notace Význam Definice
f(x)𝒪(g(x)) f je asymptoticky ohraničena funkcí g shora (až na konstantu) (C>0),x0:(x>x0)|f(x)||Cg(x)|
f(x)Ω(g(x)) f je asymptoticky ohraničena funkcí g zdola (až na konstantu) (C>0),x0:(x>x0)|Cg(x)||f(x)|
f(x)Θ(g(x)) f je asymptoticky ohraničena funkcí g z obou stran (až na konstantu) (C,C>0),x0:(x>x0)|Cg(x)|<|f(x)|<|Cg(x)|
f(x)o(g(x)) f je asymptoticky ohraničena funkcí g shora ostře (C>0),x0:(x>x0)|f(x)|<|Cg(x)|
f(x)ω(g(x)) f je asymptoticky ohraničena funkcí g zdola ostře (C>0),x0:(x>x0)|Cg(x)|<|f(x)|
f(x)g(x) asymptoticky rovné limxf(x)g(x)=1

Vztahy mezi množinami

Θ(g(x))=𝒪(g(x))Ω(g(x))

Příklad

Aproximace derivace pomocí centrální diference vzorcem dfdx=f(x)=f(x+h)f(xh)2h+𝒪(h2)ukazuje, že při nahrazení derivace f(x) podílem f(x+h)f(xh)2h je chyba srovnatelná s druhou mocninou hodnoty h. Tato aproximace je přesnější, než použití dopředné diference dfdx=f(x)=f(x+h)f(x)h+𝒪(h),kde je chyba srovnatelná "pouze" s první mocninou hodnoty h. V praxi totiž bývá hodnota h blízká k nule a tam druhá mocnina ubývá rychleji, například pro h=0.01 je h2=0.0001, což dává dvojnásobný počet desetinných míst.Šablona:Zdroj?

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data