Singletonova mez

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Singletonova mez pojmenovaná po Richardu Collomovi Singletonovi je v teorii kódování relativně hrubá horní mez velikosti libovolného blokového kódu C s délkou bloku n, velikostí M a minimální vzdáleností d. Je také známa jako Joshiho mez.[1] Její existenci dokázal Šablona:Harvnb a ještě dříve Šablona:Harvnb.

Tvrzení o minimální vzdálenosti a Singletonově mezi

Znění

Minimální vzdálenost množiny C kódových slov délky n je definována jako d=min{x,yC:xy}d(x,y), kde d(x,y), je Hammingova vzdálenost mezi x a y. Výraz Aq(n,d) reprezentuje maximální počet možných kódových slov v q-árním blokovém kódu délky n a minimální vzdálenosti d.

Singletonova mez pak říká, že Aq(n,d)qnd+1.

Důkaz

Nejdříve je třeba si uvědomit, že počet q-árních slov délky n je qn, protože každé písmeno v takovém slově může nabývat jedné z q různých hodnot nezávisle na zbývajících písmenech.

Nechť nyní C je libovolný q-ární blokový kód minimální vzdálenosti d. Zřejmě všechna kódová slova cC jsou různá. Pokud zúžíme kód vymazáním prvních d1 písmen každého kódového slova, pak všechna výsledná kódová slova musí stále být po dvou různá, protože všechna původní kódová slova v C mají Hammingovu vzdálenost alespoň d. Velikost upraveného kódu je tedy stejná jako velikost původního kódu.

Nově získaná kódová slova budou mít všechna délku n(d1)=nd+1, a tedy jich může existovat nejvýše qnd+1. Protože kód C byl libovolný, tato mez musí platit i pro největší možný kód s těmito parametry, tedy:Šablona:Sfn |C|Aq(n,d)qnd+1.

Lineární kódy

Pokud C je lineární kód s délkou bloku n, velikostí k a minimální vzdáleností d nad konečným tělesem s q prvky, pak maximální počet kódových slov je qk a ze Singletonovy meze plyne: qkqnd+1, , takže knd+1, což se obvykle píšeŠablona:Sfn dnk+1.

V případě lineárního kódu lze použít jiný důkaz Singletonovy meze pozorováním, že hodnost kontrolní matice je nk.Šablona:Sfn Jiný jednoduchý důkaz vyplývá z pozorování, že řádky jakékoli vytvořující matice ve standardním tvaru mají váhu nejvýše nk+1.

Historie

Obvyklou citací pro tento výsledek je Šablona:Harvnb, ale důkaz podal již Šablona:Harvnb. Podle Šablona:Harvnb lze výsledek nalézt v článku Šablona:Harvnb.

MDS kódy

Lineární blokové kódy, pro které je v Singletonově mezi dosažena rovnost, se nazývají MDS kódy (kódy separabilní s maximální vzdáleností, Šablona:Vjazyce2). K takovým kódům patří kódy, které mají pouze dvě kódová slova (slovo tvořené samými nulami a slovo tvořené samými jedničkami, která mají minimální vzdálenost n), kódy, které používá všech (𝔽q)n (minimální vzdálenost 1), kódy s jediným paritním symbolem (s minimální vzdáleností 2) a jejich duální kódy. Tyto kódy se často nazývají triviální MDS kódy.

Pro binární abecedu existují pouze triviální MDS kódy.Šablona:SfnŠablona:Sfn

K netriviálním MDS kódům patří Reedovy–Solomonovy kódy a jejich rozšířená verze.Šablona:SfnŠablona:Sfn

MDS kódy jsou důležitou třídou blokových kódů, protože pro pevné n a k mají největší funkcionalitu opravy a detekce chyb. Existuje několik způsobů jak charakterizovat MDS kódy, které popisuje následující věta.Šablona:Sfn

Ekvivalentní tvrzení o MDS kódech

Nechť C je lineární [n,k,d] kód nad 𝔽q. Pak následující tvrzení jsou ekvivalentní:

  • C je MDS kód.
  • Každých k sloupců generující matice C je lineárně nezávislých.
  • Každých nk sloupců kontrolní matice C je lineárně nezávislých.
  • C je MDS kód.
  • Jestliže G=(I|A) je generátorová matice C ve standardním tvaru, pak každá čtvercová podmatice A je regulární.
  • Je-li dáno d souřadnicových pozic, existuje kódové slovo (s minimální váhou), jehož nosičem jsou právě tyto pozice.

Z posledního z těchto tvrzení vyplývá díky MacWilliamsově identitě explicitní vzorec pro úplné rozdělení vah MDS kódu, který popisuje následující věta.Šablona:Sfn

Věta o rozdělení vah kódových slov v MDS kódu

Nechť C je lineární [n,k,d] MDS kód over 𝔽q. Jestliže Aw označuje počet kódových slov v C váhy w, pak Aw=(nw)j=0wd(1)j(wj)(qwd+1j1)=(nw)(q1)j=0wd(1)j(w1j)qwdj.

Hrany v projektivní geometrii

Lineární nezávislosti sloupců vytvořující matice MDS kódu připouští konstrukci MDS kódů z objektů v konečné projektivní geometrii. Nechť PG(N,q) je konečný projektivní prostor (geometrické) dimenze N nad konečným tělesem 𝔽q. Nechť K={P1,P2,,Pm} je množina bodů v tomto projektivním prostoru reprezentovaných homogenními souřadnicemi. Vytvoříme matici G velikosti (N+1)×m, jejíž sloupce jsou homogenními souřadnicemi těchto bodů. Pak<platí následující věta.[2]

Věta o m-hraně a generátorové matici MDS kódu

K je (prostorová) m-hrana právě tehdy, když G je generátorová matice m,N+1,mN MDS kódu nad 𝔽q.

Odkazy

Poznámky

Reference

Šablona:Překlad

Literatura

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály