Schwedlerova věta

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Schwedlerova věta udává vztah mezi ohybovým momentem a posouvající (smykovou, příčnou) silou, jež představují staticky ekvivalentní náhradu napětí působících v libovolném průřezu ohýbaného přímého nosníku. Věta je připisována německému stavebnímu inženýrovi Johannu Wilhelmu Schwedlerovi, který ji publikoval v roce 1851[1]. Schwedlerova věta se užívá při vyšetřování namáhání nosníků[2]. Schwedlerova věta se také někdy nazývá Schwedler-Žuravského věta[3].

Odvození

Zatížení elementu nosníku – znaménková konvence

Schwedlerova věta popisuje statickou momentovou rovnováhu části nosníku vymezené dvěma průřezy, jejichž vzdálenost se limitně blíží nule:

(M+dM)MQdx+qdx22=0,

kde M a Q představují velikost momentové a silové výslednice napětí působících po průřezu nosníku, q je velikost spojitého příčného zatížení nosníku, x označuje polohu průřezu nosníku po délce nosníku a d je označení diferenciálu. Protože člen qdx22 je zanedbatelně malý vzhledem ke zbývajícím členům rovnice momentové rovnováhy, lze psát

dMQdx=0,

respektive Šablona:Vzorec Poslední vztah se označuje jako Schwedlerova věta. Vyplývá z něj, že ohybový moment nabývá extrémních hodnot v místech, kde je posouvající síla Q nulová.

Na základě podmínky statické rovnováhy pro příčné zatížení nosníku

(Q+dQ)Q+qdx=0

pro posouvající sílu platí Šablona:Vzorec a Schwedlerovu větu pak lze vyjádřit ve tvaru Šablona:Vzorec


Osové zatížení elementu nosníku – znaménková konvence

Pojem Schwedlerova věta se někdy používá pro vztahy (Šablona:Odkaz na vzorec) – (Šablona:Odkaz na vzorec)[2], popřípadě ještě pro vztah mezi osovou silou N a spojitým osovým zatížením n[4], který lze odvodit z podmínky silové rovnováhy ve směru osy nosníku:

dNdx=n.

Odvození pro nosník na pružném podkladu

Odkaz na odvození Schwedlerových vět pro nosníky na pružném podkladu.

Historie

Schwedlerova kresba užitá při odvození vztahu (Šablona:Odkaz na vzorec).

Odvození vztahu lze najít v první části Schwedlerovy práce o teorii nosníkových mostních konstrukcí publikovaná v roce 1851, byť v odlišném tvaru [1]: Šablona:Vzorec kde Xi jsou normálové vnitřní síly působící po výšce průřezu, Yi jsou smykové vnitřní síly působící po výšce průřezu a yi jsou vzdálenosti působišť sil od spodní strany nosníku. Schwedler při odvození postupoval tak, že nejprve rozdělil nosník myšleným řezem na dvě části, potom sepsal podmínku rovnováhy jedné části nosníku a derivací této podmínky podle x dospěl k výše uvedenému vztahu (Šablona:Odkaz na vzorec).

Zmínku o tom, že Schwedler byl první, kdo poukázal na vztah mezi derivací ohybového momentu a posouvající silou, lze najít v knize Der Bau der Brückenträger z roku 1857[5]. Karl Pearson v knize A History of the Theory of Elasticity and of the Strength of Materials z roku 1893 toto tvrzení zpochybnil[6]. Pearson však neuvedl, kdo s tímto vztahem přišel před Schwedlerem. Stěpan Prokofjevič Timošenko, profesor inženýrské mechaniky na Stanfordově univerzitě [7], ve své knize History of Strength of Materials z roku 1953 tvrdí, že se nenašel dřívější zmínku o Schwedlerem odvozeném vztahu[8].

Reference