S’-ma Čchien

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šablona:Infobox - osoba Šablona:Čínské jméno S’-ma Čchien (Šablona:Čínsky, 145 př. n. l. nebo 135 př. n. l.Šablona:Nejisté datum – 86 př. n. l.Šablona:Nejisté datum), zdvořilostním jménem C’-čchang (Šablona:Čínsky), byl čínský historik a spisovatel. Je považován za zakladatele čínské historiografie. Spolu s Hérodotem, s nímž je často srovnáván, bývá dokonce nazýván otcem dějepisu jako takového.[1][2] Jeho zásadní dílo, Zápisky historika (Š’-ťi), neboli Kniha vrchních písařů, popisuje dějiny Číny od mytických počátků kolem roku 2600 př. n. l. i okolních národů. S’-ma Čchien se v něm pokusil uspořádat historické údaje, zevšeobecnit je a dobrat se pochopení zákonitostí dějin, „cesty Nebes“. Dílo mimořádné svým rozsahem i literární úrovní se stalo vzorem pro pozdější historiky, počínaje Kronikou Chanů z 1. století n. l., i spisovatele.

Pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii, jeho otec S’-ma Tchan vykonával u dvora Wu-tiho, císaře říše Chan, funkci dvorského písaře, se zodpovědností za kalendář, císařský archív a knihovnu. Už S’-ma Tchan začal shromažďovat materiály a sepisovat dějiny Číny, roku 110 př. n. l. však nad rozdělanou prací zemřel. S’-ma Čchien slíbil otci, že dílo sestaví. Po smrti otce převzal jeho úřad, roku 104 př. n. l. dokončil sbírání materiálů a začal psát Zápisky.

Roku 99 př. n. l. se zapletl do případu generála Li Linga, potrestaného za neúspěch tažení proti Siungnuům. S’-ma Čchien se Li Linga zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, uvěznění a odsouzení k smrti. Neměl prostředky na vykoupení se z trestu, proto náhradou za popravu přivolil k neméně potupné kastraci. Po propuštění z vězení ho císař jmenoval vrchním tajemníkem ve vnitřním sekretariátu čung-šu. V letech 93/91 př. n. l. dokončil své dílo a o několik let později zemřel.

Život

Předkové, raná léta

S’-ma Čchien pocházel z rodu tradičně se věnujícího historii a vědám. Ve své autobiografii uvedl, že hodnost dvorského historika zaujímal jeden jeho předek už za vlády čouského Süan-wanga (vládl 827–782 př. n. l.).[3] Je proto možné, že mezi historiky s příjmením S’-ma připomínanými v nápisech na bronzových obřadních nádobách 8. a 7. století př. n. l. jsou i předci S’-ma Čchiena. V 7. století př. n. l. S’-ma Čchienovi předkové přesídlili do státu Ťin, k historii se vrátil až po několika staletích jeho otec S’-ma Tchan,[3] přední učenec své doby.[4] Roku 140 př. n. l.,[5] za vlády chanského císaře Wu-tiho, byl jmenován dvorským písařem (Šablona:Cizojazyčně, tchaj-š’ ling)[pozn. 1] V této funkci měl na starosti „záležitosti Nebes“, to jest stanovení kalendáře, určování příznivých a nepříznivých dnů pro obřady a státní úkony, vedení záznamů o znameních. Také vedl zkoušky úředníků, dozíral na výuku na dvorské akademii tchaj-süe a patrně vedl i císařskou knihovnu.[6]

S’-ma Tchanův syn S’-ma Čchien se narodil v místě Lung-men („Dračí vrata“) v okrese Sia-jang (dnešní okres Chan-čcheng v prefektuře Wej-nan v provincii Šen-si)[7][8] nejspíše roku 145 př. n. l.[pozn. 2] Už v deseti letech znal klasickou literaturu, později studoval u předních učenců Kchung An-kuoa a Tung Čung-šua.[11] Ve dvaceti letech se vypravil na cestu po Číně, při které poznal zemi od řeky Jang-c’-ťiang po Šan-tung. Vyrazil z Čchang-anu nejdříve do Luo-jangu, pak na horní tok řeky Siang-ťiang, kde na hoře Ťiou-i-šan měl být pohřben legendární vládce Šun. Odtud po řece dorazil do Čchang-ša, u vod řeky Mi-luo-ťiang vzpomenul smrti básníka Čchü Jüana. Poté v dnešním Če-ťiangu navštívil horu Kuej-ťi-šan. Pak vyrazil severním směrem do oblastí starých států Čchi a Lu, kde v Čchü-fu v Konfuciově chrámu uchovávali jeho oděv, vůz a obřadní náčiní. Zpět do metropole cestoval přes Pcheng-čcheng (dnes Sü-čou), rodiště Liou Panga, zakladatele dynastie Chan, kde vyzpovídal místní pamětníky. Délka cesty dosáhla 3–4 tisíc kilometrů a trvat mohla 3–4 roky.[12] Na cestách nasbíral množství materiálu pro připravované dějiny.

Po návratu byl jmenován členem císařské družiny (družiník lang-čung). Sloužil u dvora, byl vysílán na diplomatické mise do zahraničí i inspekční cesty do regionů. Například roku 115 př. n. l. vyjednával s panovníkem Jüe-č’uů spojenectví proti Siungnuům, roku 110 př. n. l. byl vyslán do oblastí Pa a Šu (dnešní S’-čchuan). Po návratu zastihl otce na smrtelné posteli.[13] Otec před smrtí zavázal S’-ma Čchiena k pokračování v jejich rozpracovaném historickém díle, budoucích Zápiscích historika. Po tříletém období smutku převzal roku 108 př. n. l. otcův úřad.[14]

Vrchní písař

Společně se svým učitelem a astronomem Tchang Tuem (Šablona:Cizojazyčně) a desítkami dalších učenců[pozn. 3] sestavil nový kalendář, nazvaný „kalendář [éry] tchaj-čchu“ (Šablona:Cizojazyčně, tchaj-čchu-li). S vyhlášením nového kalendáře byla totiž vyhlášena i nová éra vlády, éra Nového počátku (tchaj-čchu).[15] Nový kalendář založený na starším lunárním kalendáři (Čuan-sü-li, Šablona:Cizojazyčně; kalendář Čuan-süa) převzatém od dynastie Čchin, znamenal výrazný pokrok v měření času v Číně.[16] Učenci jej vytvořili s vysokou přesností na základě pečlivých astronomických pozorování. V kalendáři tchaj-čchu rok trval 365,25 dní (přesněji 3653851539 dní) a sestával z 12 lunárních měsíců, každý z nich trval 29,52 dní (294381 dní).[17]

Ve své funkci relativně snadno shromažďoval podklady pro připravované dějiny – měl přístup do vládních archívů, doprovázel císaře při cestách po zemi. Sběr materiálu dokončil roku 104 př. n. l. a začal sepisovat Zápisky.[18]

Eunuch

Roku 99 př. n. l. se S’-ma Čchien zapletl do případu generála Li Linga, obviněného ze zodpovědnosti za neúspěch tažení proti Siungnuům.[11][19] Generála se zastal, což mu vyneslo hněv panovníka, a následující rok[20] i uvěznění a obvinění ze zločinu pomluvy císaře, který byl trestán smrtí.[21] Podle tehdejších zákonů se mohl z nejvyššího trestu vykoupit, nebo se nechat vykastrovat. Na výkup neměl prostředky, a muž jeho postavení proto zpravidla v takové situaci volil sebevraždu, ale tím by zmařil přání otce (i vlastní) dokončit Zápisky, proto si vybral kastraci.[21] Trest byl vykonán roku 97 př. n. l.[14] Z vězení ho propustili nejspíše při všeobecné amnestii roku 96 př. n. l.[22] Poté se zařadil mezi palácové eunuchy ve funkci vrchního tajemníka (čung-šu-ling) ve vnitřním sekretariátu čung-šu.[14][pozn. 4] Upnul se na dokončení Zápisků, k cíli, jenž mu umožnil vyrovnat se s ponížením, kterého se mu dostalo. Své dílo dopsal do roku 93 nebo 91 př. n. l.[14] Kromě Zápisků zmiňují Chan-šu, dějiny dynastie Chan sepsané počátkem 2. století, také osm S’-ma Čchienových popisných básní fu (Šablona:Cizojazyčně).[21] Za základní kámen čínské prózy je dnes považován jeho Dopis Ren Anovi, který pojednává o jeho utrpení během aféry Li Ling i o psaní Zápisků. Obsahuje často citovanou větu „Je jen jedna smrt. Pro některé je těžká jako hora Tchaj-šan, pro jiné je lehká jako husí peří. Rozdíl je jen v tom, k čemu smrt používají.“ Tento citát se stal jedním z nejznámějších v celé čínské literatuře.[23][24]

O závěru jeho života není mnoho známo, zemřel snad roku 86 př. n. l.[10], zvažována jsou ale i jiná data: kolem roku 90 př. n. l.,[11] v letech 86/85 př. n. l. nebo až roku 78 př. n. l.[21] nejopatrnější historikové považují rok jeho smrti za nezjistitelný.[10]

Zápisky historika

Šablona:Podrobně

Stránka knihy se sloupci textu v čínských znacích
První stránka 2. kapitoly („Dynastie Sia“) Zápisků historika

Nejdůležitějším dílem S’-ma Čchiena jsou Zápisky historika, neboli Kniha vrchních písařů (pod tímto názvem roku 2012 vyšel v nakladatelství Karolinum obsáhlý výbor v překladu Olgy Lomové).[25] Jeho novátorská historická práce překonala úroveň tradičních čínských dynastických kronik. Kroniky ve stručných zápisech zachycovaly události u dvora toho kterého státu. S’-ma Čchien naproti tomu popisuje dějiny čínských států a říší i okolních národů po dobu dvou tisíciletí – od mytických dob po jeho současnost.[26] O posledním století, vládě dynastie Chan, měl nejvíce informací, a tak je mu věnována polovina Zápisků.[27]

Ve svém díle se S’-ma Čchien snažil se pochopit „cestu Nebes“, logiku vzestupu a úpadku států a dynastií a objasnit principy života v Podnebesí. Vzhledem ke svým neblahým zkušenostem s poměry u císařského dvora je v Zápiscích otevřený a kritický, především k císaři Wu-timu.[27]

Zápisky historika sestávají ze 130 kapitol, mají přes půl miliónu znaků čínského písma.[26] Kompozičně jsou složitým dílem, rozděleným na části uspořádané chronologicky i tematicky. Sestávají z pěti oddílů: nejdříve je ve 12 kapitolách „Kořenů a počátků“ podán přehled dvou a půl tisíciletí čínských dějin od Žlutého císaře po současnost autorů; klíčové události jsou znovu shrnuty v 10 kapitolách chronologicky uspořádaných „Tabulek“;[28] následuje 8 kapitol „Pojednání“ rozebírajících témata podle autorů významná pro správnou vládu – hudbu, obřady, kalendář, věštění a hospodářství; 30 kapitol „Dědičných rodů“ rekapituluje čínskou historii tentokrát z pohledu regionů, zahrnují i životopis Konfucia a některých významných císařských pomocníků a rádců; a konečně 70 kapitol „Příběhů“ obsahuje biografie významných osobností. Zpravidla se v kapitole autor věnuje jednomu či dvěma hrdinům, několik kapitol jsou však kolektivní životopisy několika osob spojených povoláním či postavením a mezi „Příběhy“ jsou zahrnuty jsou i historie nečínských států a národů sousedících s říší Chan. Poslední kapitola „Příběhů“ je věnována S’-ma Čchienovu rodu a samotným Zápiskům.[28][29]

Zápisky historika byly soukromým dílem, nikoliv oficiální prací, což autorovi umožnilo využít méně formální sloh. Pro výstižné charakteristiky postav, neochvějnou snahu o pravdivost díla, kritické hodnocení vlád a císařů, jednoduchý a současně živý jazyk, se dílo stalo literárním vzorem pro historiky i spisovatele následujících staletí. Autory pozdějších dějin dynastií byla kromě jazyka a stylu přejímána i jeho struktura.[30]

Kniha měla obrovský vliv na čínskou kulturu. Zavedla některé pojmy, jimiž Číňané začali strukturovat své dějiny a dějiny svého myšlení - například pojem taoismus, do té doby neznámý, který takto oddělil učení Lao-c' od hlavního proudu čínského myšlení. Dalším takovým pojmem je legismus, jímž byla jistá tradice rovněž vyňata z hlavního konfuciánského proudu a osamostatněna. Řadu těchto pojmů vymyslel již S’-ma Tchan.[31]

Překlady Zápisků historika

Zajímavost

S’-ma Čchienovo jméno nese planetka hlavního pásu 12620 Simaqian.[32]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Do evropských jazyků překládáno i jako dvorský astrolog, historik, archivář či vrchní úředník, v závislosti na tom, jakou stránku jeho povinností překladatelé zdůrazňují.[6]
  2. ↑ S’-ma Čchien datum svého narození nezmiňuje, raní komentátoři uvádějí roky 135 (S’-ma Čeng) a 145 (Čan Šou-ťie) př. n. l., diskuze se vede v zásadě o těchto dvou datech, byť japonští a čínští historikové navrhují i roky 129, 150 a 163 př. n. l. K roku 135 př. n. l. se v úvodní stati u Vjatkinova překladu Zápisků historika přiklání ruský historik Michail Krjukov;[9] nejběžněji je však uváděn rok 145 př. n. l., kterého se drží i Olga Lomová v úvodní studii svého výboru ze Zápisků.[10]
  3. ↑ Mimo jiné Teng Pchingem (Šablona:Cizojazyčně) a Luo Sia-chungem (Šablona:Cizojazyčně).
  4. ↑ Krjukov jeho úřad nazývá strážce císařské pečeti.[22]

Reference

Šablona:Překlad

  1. ↑ Šablona:Citace monografie
  2. ↑ Šablona:Citace periodika
  3. ↑ 3,0 3,1 Šablona:Citace sborníku
  4. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
  5. ↑ Krjukov, s. 17.
  6. ↑ 6,0 6,1 Šablona:Citace sborníku
  7. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
  8. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
  9. ↑ Krjukov, s. 18–19.
  10. ↑ 10,0 10,1 10,2 Lomová, s. 23.
  11. ↑ 11,0 11,1 11,2 Šablona:Citace monografie
  12. ↑ Krjukov, s. 20–21.
  13. ↑ Krjukov, s. 21–22.
  14. ↑ 14,0 14,1 14,2 14,3 Lomová, s. 41.
  15. ↑ Krjukov, s. 23.
  16. ↑ Ye, s. 326.
  17. ↑ Šablona:Citace monografie
  18. ↑ Krjukov, s. 24.
  19. ↑ Krjukov, s. 25.
  20. ↑ Šablona:Citace sborníku
  21. ↑ 21,0 21,1 21,2 21,3 Šablona:Citace sborníku
  22. ↑ 22,0 22,1 Krjukov, s. 27.
  23. ↑ Šablona:Citace periodika
  24. ↑ Šablona:Citace periodika
  25. ↑ Šablona:Citace monografie
  26. ↑ 26,0 26,1 Krjukov, s. 15.
  27. ↑ 27,0 27,1 Ye, s. 301.
  28. ↑ 28,0 28,1 Lomová, s. 64–66.
  29. ↑ Šablona:Citace periodika
  30. ↑ Ye, s. 306.
  31. ↑ Šablona:Citace periodika
  32. ↑ Šablona:Citace elektronické monografie

Literatura

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data Šablona:Portály Šablona:Dobrý článek Šablona:1000 nejdůležitějších článků

Citováno z „https://cs.wiki.beta.math.wmflabs.org/w/index.php?title=S’-ma_Čchien&oldid=2737“