Rungeova–Kuttova metoda

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Porovnání přibližných řešení pomocí různých verzí Rugeovy-Kuttovy metody

Rungeova–Kuttova metoda je metoda pro numerické řešení obyčejných diferenciálních rovnic, kterou kolem roku 1900 vytvořili němečtí matematici Carl Runge a Wilhelm Kutta, případně některá z podobných metod (společně jsou zvané Rungeovy–Kuttovy metody).

Rungeova–Kuttova metoda hledá přibližné řešení rovnice y˙=f(t,y) s okrajovou podmínkou y(t0)=y0. Přitom y=y(t) je neznámá skalární nebo vektorová funkce času t, kterou chceme aproximovat. Známe funkci f, propojující časovou derivaci y˙ s hodnotou y a časem t, a známe také počáteční čas t0 a odpovídající hodnotu y v tomto čase, která je y0.

K odhadu y klasickou Rungeovou–Kuttovou metodou (též označovanou RK4) je nejprve potřeba zvolit vhodný krok h > 0. Na jeho základě definujeme

yn+1=yn+16(k1+2k2+2k3+k4),tn+1=tn+h

pro n = 0, 1, 2, 3, ..., přičemž

k1=h f(tn,yn),k2=h f(tn+h2,yn+k12),k3=h f(tn+h2,yn+k22),k4=h f(tn+h,yn+k3).

Číslo yn je aproximace hodnoty y(tn). Aproximace se počítají jako vážené průměry čtyř jednodušších odhadů k1k4. Zdůvodnění tohoto postupu vychází ze Simpsonova pravidla pro integrál rovnice za předpokladu, že f nezávisí na y.

Popsaná metoda dosahuje v jednom kroku chyby v řádu O(h5) a celkově akumulované chyby v řádu O(h4).[1] Neuvažujeme-li vliv zaokrouhlovacích chyb, tak menší krok obvykle vede k přesnějšímu odhadu, avšak za cenu více počítání.

Reference

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data