R136

R136 (Radcliffe 136, formálně označována jako RMC 136 podle katalogu Magellanových oblak Radcliffovy observatoře[1]) je nakupení tisíců horkých modrých hvězd[2] ležících v centrální oblasti otevřené hvězdokupy NGC 2070, která se nachází ve středu mlhoviny Tarantule severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku. Jedná se o nejhmotnější a nejvíce horké známé hvězdy ve vesmíru, rodící se z prachu a plynového kokonu, jehož složení sestává dominantně z ionizovaného vodíku.[2]
V rámci původní klasifikace hvězdokupa nepředstavovala definitivně zařazený stelární objekt a byla katalogizována pod označením HD 38268 a jako Wolfova–Rayetova hvězda Brey 82. Následně došlo ve spektrální klasifikaci k jejímu začlenění do třídy O.[3] Předpokládá se, že vzhledem k vysoké hustotě mladých hvězd dojde v průběhu miliard let k její transformaci v kulovou hvězdokupu o nízké hmotnosti.[4]
Charakteristika
R136 emituje většinu energie, která činí Mlhovinu Tarantule viditelnou. Odhadovaná hmotnost hvězdokupy je 450 000 M☉.[5] R136 má přibližně 200krát vyšší hvězdnou hustotu než typická asociace Cygnus OB2.[6] Průměr centrálního nahromadění hvězd dosahuje okolo 2 pc, ačkoli celá hvězdokupa NGC 2070 je mnohem větší.[6]
Předpokládá se, že stáří R136 činí méně než dva miliony roků.[6][7] Žádná z hvězd není výrazně vyvinutá a o žádné se neuvažuje, že vybuchla jako supernova. Nejjasnější zástupci patří mezi WNh hvězdy a modré obry spektrálního typu O. V nakupení naopak chybí červení veleobři, či modří hyperobři. Na periferii byl zaznamenán malý počet hvězd třídy B, ovšem méně hmotných a s menším zářivým výkonem.[3]
2001: Objev nejhmotnější hvězdy
R136a je jasné jádro ve středu R136.[8]
V září roku 2001 astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová objevili v R136 hvězdu k danému datu považovanou za nejhmotnější známou ve vesmíru. Patří do spektrální třídy O3 jako jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M☉, její průměr pak na cca devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota činila 50 000 K. Slabší složkou dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba činí tři dny a devět hodin.[9][10]
Součásti
| Základní data hvězd RMC 136 a/b/c | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Název | rektascenze[3] | deklinace[3] | V[8] (F555W) | spektrální třída[8] | MV[8] (F555W) | teplota (K)[8] | zářivost ()[8] |
hmotnost (M☉)[8] |
| R136a1 | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 02,91″ | 12,28 | WN5h | −8,09 | 53 000 | 8 710 000 | 315 |
| R136a2 | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 02,88″ | 12,80 | WN5h | −7,52 | 53 000 | 4 266 000 | 195 |
| R136a3 | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 03,27″ | 12,97 | WN5h | −7,39 | 53 000 | 3 802 000 | 180 |
| R136a4 | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 02,60″ | 13¨,96 | O2–3V | −6,51 | 51 000 | 2 884 000 | 124 |
| R136a5 | Šablona:Nowrap | Šablona:Nowrap | 13,71 | O2If* | −6,65 | 50 000 | 2 089 000 | 101 |
| R136a6 | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 03,37″ | 13,35 | O2If | −6,96 | 46 000 | 3 311 000 | 150 |
| R136a7 | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 02,57″ | 13,97 | O3III(f*) | −6,10 | 46 000 | 977 000 | 69 |
| R136a8 | Šablona:Nowrap | Šablona:Nowrap | 14,42 | O2–3V | −6,05 | 51 000 | 1 905 000 | 96 |
| R136b | Šablona:Nowrap | −69° 06′ 03,78″ | 13,24 | O4If/WN8 | −7,31 | 41 000 | 1 995 000 | 93 |
| R136c | Šablona:Nowrap | Šablona:Nowrap | 12,86 | WN5h | −7,9[3] | 51 000 | 5 623 000 | 230 |
Galerie
-
Shluk hvězd v R136 (HST)
-
R136 v infračerveném světle (HST)
-
Střed mlhoviny Tarantule, mladé modré hvězdy R136 v pravém dolním kvadrantu (HST)
Odkazy
Reference
- ↑ Šablona:Cite journal
- ↑ 2,0 2,1 Šablona:Citace elektronické monografie
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 Šablona:Cite journal
- ↑ Šablona:Cite journal
- ↑ Šablona:Cite journal
- ↑ 6,0 6,1 6,2 Šablona:Cite journal
- ↑ Šablona:Cite journal
- ↑ 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 Šablona:Cite journal
- ↑ Šablona:Citace elektronické monografie
- ↑ Šablona:Citace elektronické monografieŠablona:Nedostupný zdroj
- ↑ Šablona:Cite web