Nápověda:Matematické vzorce

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pro spoustu údajů je potřeba napsat nějaký ten vzoreček nebo vztah. Někdy stačí napsat vztah normálním textem, ale jakmile je trochu složitější, je třeba to udělat trochu jinak. Vzorec se zapisuje ve formátu programu TeX mezi značky <math> a </math>, např. <math>x = y^2</math> vytvoří zápis x=y2.

U každého vzorce musí být popis toho, co jednotlivé proměnné, případně další netriviální, nebo nějak zvláštně užité symboly, znamenají. Zrovna tak je dobré se trošku rozepsat o významu jednotlivých částí vzorce, pokud je složitější. To, že je vzorec samozřejmý pro Vás, neznamená, že je srozumitelný pro všechny. Encyklopedie se píše pro neodborníky a i když se předpokládá nějaká úroveň základních znalostí (většinou středoškolské úrovně), nelze spoléhat na to, že čtenáři znají to, co Vy.

Při zápisu vzorců je dobré držet se typografických rad Wikipedie a normy ISO/IEC 80000.

Matematické prostředí

Nejjednodušší matematické prostředí se vyvolává pomocí značek <math>...</math>.

V případě, že je potřeba zmenšit vertikálně zabrané místo (například ve větě), je možné použít: <math display="inline">...</math>

Pro zábor méně místa v horizontálním směru pak: <math display="block">...</math>

Parametry block a inline není nutné dávat do uvozovek.[1]

Speciální znaky

Všechny běžné znaky (písmena, čísla) se nemění až na speciální znaky # $ % _ \ { }, které mají význam při vytváření vzorců. Pokud je potřebujete, stačí před ně napsat zpětné lomítko (to se samo o sobě zapíše jako \backslash).

Indexy

Pro horní index je znak ^ pro dolní index _.

ds2=dx12+dx22+dx32c2dt2

zápis: ds^2 = dx_1^2 + dx_2^2 + dx_3^2 - c^2 dt^2


Rijkl=gjmRimkl=gjmRmikl=Rjikl

zápis: R_i{}^j{}_{kl} = g^{jm} R_{imkl} = - g^{jm} R_{mikl} = - R^j{}_{ikl}\,\!

Řecká a další písmena

Jako řecká písmena slouží znak \ následovaný názvem písmene v angličtině, např. \alpha, \beta, atd. u epsilon, kapa, fí a pí existuje i variantní podoba, např. \varepsilon, \varphi

Malá řecká písmena se přitom zobrazují kurzívou (italika, ležaté písmo):

αβγϵεκϰϕφτω

zápis: \alpha \beta \gamma \epsilon \varepsilon \kappa \varkappa \phi \varphi \tau \omega

Velká řecká písmena se zobrazují antikvou (stojaté, kolmé písmo)

ΓΛΞΦΨΩ

zápis: \Gamma \Lambda \Xi \Phi \Psi \Omega

Pro zápis značek veličin v souladu s normou, tedy kurzívou (italika, ležaté písmo), je pro velká řecká písmena nutno použít zápis s předsazeným \mathit nebo s variantním zápisem:

Γ𝛬Π𝛺

zápis: \mathit\Gamma \varLambda \mathit\Pi \varOmega

Pro značky vektorových veličin tučnou kurzívou je nutno předřadit \boldsymbol:

ωε𝛱𝛺

zápis: \boldsymbol\omega \boldsymbol\varepsilon \boldsymbol\varPi \boldsymbol\varOmega


Příklady pro množiny, švabach a hebrejštinu následují.

x

zápis: x\in\mathbb{R}\sub\mathbb{C}

𝐱𝐲=0

zápis: \mathbf{x}\cdot\mathbf{y} = 0

zápis: \aleph \beth \gimel \daleth

𝒜𝒞

zápis: \mathcal{ABC}

𝔞𝔄𝔅

zápis: \mathfrak{a} \mathfrak{A} \mathfrak{B}

Diakritika

Vložíte-li do <math> ne-ASCII znak, objeví se ve výstupu červená chybová hláška, např. Nelze pochopit (syntaktická chyba): {\displaystyle á} .

Diakritiku je však možné vložit pomocí TeXových příkazů:

a´aˇa`a˘a~a^

zápis: \acute{a} \quad \check{a} \quad \grave{a} \quad \breve{a} \quad \tilde{a} \hat{a}

Matematické symboly

Číselné a jiné relace

<>=˙≢≄≉

zápis: \leq < \ll \gg > \geq \nleq \ngeq \dot= \equiv {\not \equiv} \ne \sim \nsim \simeq {\not \simeq} \approx {\not \approx}

Množinové vztahy

∉

zápis: \subset \subseteq \supset \supseteq \in {\not \in} \ni

Logické spojky

¬

zápis: \land (nebo \and) \lor \lnot (nebo \neg) \Leftarrow \Rightarrow \Leftrightarrow \nLeftrightarrow \Uparrow

Geometrie a další

zápis: \parallel \nparallel \perp \angle \nabla \backslash \forall \exists ^{\circ}

Standardní funkce

Standardní funkce je potřeba uvádět jako

sinx+cos90+lny+sgnz

zápis: \sin x + \cos 90^{\circ} + \ln y +\operatorname{sgn}\,z

nikoliv pouze

sinx+lny+sgnz

zápis: sin x + ln y + sgn z

Zlomky a odmocniny

f(x)=2x+x7x2+4

zápis: f(x) = 2x + \frac{x - 7}{x^2 + 4}

b±b24ac2a

zápis: \frac{-b \pm \sqrt{b^2 - 4ac}}{2a}

q+q2p33+qq2p33

zápis: \sqrt[3]{q + \sqrt{ q^2 - p^3 }} + \sqrt[3]{q - \sqrt{ q^2 - p^3 }}

Závorky a absolutní hodnota

f=inf{K0,+):|f(x)|Kx pro každé xX}

zápis: \|f\| = \inf \{ K \in \langle 0,+\infty) : |f(x)| \leq K \|x\| \mbox{ pro každé } x \in X \}

f(x,y,z)=3y2z(3+7x+51+y2)

zápis: f(x,y,z) = 3y^2 z \left( 3 + \frac{7x+5}{1 + y^2} \right)

|4x3+(x+421+x4)|

zápis: \left| 4 x^3 + \left( x + \frac{42}{1+x^4} \right) \right|

Matice a pole

(abcdefghi) |λabcdλefghλi| První číslox8Druhé čísloy15Součetx+y23Rozdílxy7Součinxy120

zápis: \begin{pmatrix}a & b & c \\d & e & f \\g & h & i \end{pmatrix}
       \begin{vmatrix}\lambda - a & -b & -c \\-d & \lambda - e & -f \\-g & -h & 
         \lambda - i \end{vmatrix}
       \begin{matrix}\mbox{První číslo} & x & 8 \\\mbox{Druhé číslo} & y & 15 \\
         \mbox{Součet} & x + y & 23 \\\mbox{Rozdíl} & x - y & -7 \\
         \mbox{Součin} & xy & 120 \end{matrix}

f(n)={n/2,pokud n je liché3n+1,pokud n je sudé

zápis: f(n)=\left\{\begin{matrix} n/2, & \mbox{pokud }n\mbox{ je liché} \\ 3n+1, & 
         \mbox{pokud   }n\mbox{ je sudé}\end{matrix}\right.

Suma

Pro sumu je příkaz \sum, pro produkt součinů je příkaz \prod, jako horní a dolní meze se používají horní a dolní indexy.

k=1Nk2

zápis: \sum_{k=1}^N k^2

i=1Nxi

zápis: \prod_{i=1}^N x_i

Pokud je vzorec v textu, lze použít menší odsazení horních a dolních mezí pomocí \nolimits.

k=1Nk2

zápis: \sum\nolimits_{k=1}^N k^2

Limity

Pro limity je příkaz \lim s dolním indexem, příkaz \to slouží jako šipka.

limnxn

zápis: \lim_{n \to \infty}x_n

Derivace

V české notaci bývá zvykem psát diferenciály „rovné“ pomocí \mathrm{} jako

dx
zápis: \mathrm{d}x,

tedy např pro derivaci f podle x

dfdx
zápis: \frac{\mathrm{d}f}{\mathrm{d}x}

Parciální defivace f podle x

fx
zápis: \frac{\part f}{\part x}

Derivace podle času se často značívá tečkou

q˙=qt, q¨=2qt2
zápis: \dot{q}=\frac{\partial q}{\partial t}, \ddot{q}=\frac{\partial^2 q}{\partial t^2}

Integrály

Pro integrál je příkaz \int, popř. \iint, \iiint pro vícerozměrné integrály, pro uzavřený integrál je \oint, pro horní a dolní mez se používá horní a dolní index. Další speciální znak \, se používá pro vynucení mezery.

NNexdx

zápis: \int_{-N}^{N} e^x\, \mathrm{d}x

Ωf(x,y)dxdy

zápis: \iint_{\Omega} f(x,y)\, \mathrm{d}x\mathrm{d}y

Cx3dx+4y2dy

zápis: \oint_{C} x^3\, \mathrm{d}x + 4y^2\, \mathrm{d}y

V české notaci rovněž bývá zvykem psát diferenciály „rovné“ pomocí \mathrm{} (viz výše)

Sazba vzorce pod libovolný symbol

Chceme-li vysázet nějaký vzorec nebo text pod znak operátoru (např. max, nebo Res), potom můžeme použít následující

Resz=cf=0

zápis: \underset{z = c}{\operatorname{Res}}f = 0

Renderování vzorce

Některé vzorce jsou vygenerovány jako text, některé jako obrázek PNG. Pokud si chcete vynutit obrázek, připište na konec vzorce

\,\!

Rijkl=gjmRimkl=gjmRmikl=Rjikl

Rijkl=gjmRimkl=gjmRmikl=Rjikl

Poznámka: MediaWiki pravděpodobně podporuje ještě variantu zobrazení pomocí MathML (viz nastavení), podle všeho je ale v takové případně nutné, aby server posílal správný mime (application/xhtml+xml nebo application/xml). Wikipedia ovšem používá mime text/html. Je to dáno neschopností IE zpracovat XML dokument, tudíž při posílaní správné hlavičky by jeho uživatelům wiki fungovala špatně nebo vůbec.

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy