Kvadraturně zrcadlový filtr

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jako kvadraturně zrcadlové filtry (Šablona:Cizojazyčně, QMF) se při zpracování signálu označují dva filtry s frekvenčními charakteristikami zrcadlově symetrickými kolem čtvrtiny vzorkovací frekvence (tzn. π/2). Své užití mají zejména při výpočtu diskrétní vlnkové transformace.

Zrcadlový filtr k původnímu filtru H0(z) (typicky dolní propust) vytvoříme nahrazením z za z v jeho přenosové charakteristice.[1]

H1(z)=H0(z)

Tím se charakteristika filtru H1 posune vůči H0 o π.

|H1(ejω)|=|H0(ej(πω))|

Impulzní charakteristiku vytvoříme tedy jako:

h1[n]=(1)nh0[n] pro 0n<N

Ortogonální banky filtrů

Pro ortogonální v čase diskrétní vlnkovou transformaci je při konstrukci zrcadlových filtrů nutné splnit další podmínky.

Budeme potřebovat dva rozkladové filtry H0 a H1 a dva rekonstrukční filtry G0 a G1.

banka kvadraturně zrcadlových filtrů

Šablona:Clear

Rozkladové filtry musejí být vzájemně komplementární (pouze jinak zapsaná podmínka perfektní rekonstrukce).

|H0(z)|2+|H1(z)|2=konstanta, za konstantu je dosazována 2[2]

Mějme opět původní dolní propust H0. Zrcadlovou horní propust H1 (tzv. konjugovaný kvadraturní filtr, Šablona:Cizojazyčně, CQF) musíme vytvořit následovně (variant je ve skutečnosti více).[3]

H1(z)=zH0(z1)

Impulzní charakteristika je tedy:

h1[n]=(1)nh0[N1n] pro 0n<N

Rekonstrukční filtry:

G0(z)=H0(z1)
G1(z)=H1(z1)

Impulzní charakteristiky jsou tedy pouze časově obrácené vzorky příslušných rozkladových filtrů.

Výstupy rozkladových filtrů je nyní možné podvzorkovat dvěma (zahodit každý lichý nebo každý sudý vzorek), protože filtry propustí polovinu frekvenčního pásma a podle Shannonova teorému je nyní potřeba pouze poloviční množství vzorků. Před rekonstrukcí se chybějící vzorky doplní nulami.[4] Výstupy větví s dolní a horní propustí se sečtou. Výsledný signál by měl být zpožděným vstupním signálem.

Perfektní rekonstrukce

Jako perfektní rekonstrukci označujeme situaci, kdy se (zpožděný) vstupní signál rovná výstupnímu x[nl]=x^[n].[5]

V z-doméně:

G0(z)H0(z)+G1(z)H1(z)=2zl
G0(z)H0(z)+G1(z)H1(z)=0, kde zl je zpoždění

Reference

Šablona:Autoritní data