Kalorimetrická rovnice

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kalorimetrická rovnice popisuje tepelnou výměnu těles tvořících izolovanou soustavu, pro kterou platí zákon zachování energie – tedy veškeré teplo, které při výměně jedno těleso odevzdá, druhé těleso přijme. Navíc se předpokládá, že nedochází ke změně druhu energie, tzn. tepelná energie se nemůže změnit např. v mechanickou energii, a také, že látky jsou chemicky netečné, takže nevzniká žádné teplo z chemických reakcí.

Kalorimetrická rovnice je základní rovnicí kalorimetrie.

Matematická formulace

Matematicky lze kalorimetrickou rovnici formulovat na základě předpokladu, že teplo Q2 odevzdané teplejším tělesem chladnějšímu tělesu se rovná teplu Q1, které přijme chladnější těleso od teplejšího tělesa, tzn.

Q1=Q2

Jestliže těleso 1 o hmotnosti m1 s měrnou tepelnou kapacitou c1 má počáteční teplotu t1, těleso 2 o hmotnosti m2 s měrnou tepelnou kapacitou c2 má počáteční teplotu t2 a po vyrovnání teplot mají obě tělesa stejnou teplotu t, přičemž t1<t<t2, pak po dosazení za Q1 a Q2 dostaneme

m1c1(tt1)=m2c2(t2t)

Pokud je neznámou veličinou c nebo m, za teploty se musí dosadit termodynamická teplota nebo teplota v jednotkách Celsia.

Kompenzace měření kalorimetrem

K experimentálnímu měření veličin kalorimetrické rovnice se používá kalorimetr, zejména pak směšovací kalorimetr. Aby byla zachována přesnost měření, musí se do rovnice zahrnout i samotný kalorimetr. Pakliže je v kalorimetru chladnější kapalina a přidáme teplejší těleso, platí:

m1c1(t1t)=m2c2(tt2)+Ck(tt2),

kde se započte i teplo přijaté kalorimetrem Ck(tt2) , Ck představuje tepelnou kapacitu kalorimetru a tt2 přírůstek teploty. V opačné situaci kalorimetr teplo odevzdává, a proto platí:

m1c1(t1t)=m2c2(tt2)Ck(t1t),

kde t1t představuje úbytek teploty.

Šablona:Portály