Ideální plyn

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Model ideálního plynu v nádobě s pevnými stěnami. Některé molekuly jsou barevně odlišeny pro snadnější sledování pohybu.

Ideální (dokonalý) plyn je plyn, který má na rozdíl od skutečného plynu tyto ideální vlastnosti: je dokonale stlačitelný a bez vnitřního tření.

Částice takového plynu musejí splňovat následující podmínky:[1][2][3]

  • rozměry částic jsou zanedbatelné vzhledem ke vzdálenostem mezi nimi (částice ideálního plynu lze tedy považovat za hmotné body, které se navzájem nedotýkají; pouze v okamžiku srážky),
  • kromě srážek na sebe částice jinak nepůsobí,
  • celková kinetická energie částic se při vzájemných srážkách nemění, tzn. srážky částic jsou dokonale pružné.

Důsledkem těchto podmínek je dokonalá stlačitelnost a dokonalá tekutost ideálního plynu.

Vlastnosti

Skutečné plyny téměř vyhovují podmínkám ideálního plynu v omezeném rozsahu kolem teploty 0 °C a tlaku 101 325 Pa (tzn. za normálních podmínek). Reálné plyny se vlastnostem ideálního plynu přibližují při dostatečně vysoké teplotě a nízkém tlaku.

Ideální plyn se používá ke zjednodušenému zkoumání vlastností a chování plynů při mechanických a termodynamických dějích. Pro termodynamické děje v plynech platí stavová rovnice ideálního plynu:

pV=NkT,

kde p je tlak plynu, V je objem, N celkový počet částic plynu, T termodynamická teplota a k Boltzmannova konstanta.

Průměrná kinetická energie jedné částice ideálního plynu je podle ekvipartičního principu přímo úměrná teplotě:

E0=32kT.

Tuto energii lze vyjádřit rovněž pomocí střední kvadratické rychlosti částic:

E0=12m0vk2,

kde m0 je hmotnost jedné částice.

Tlak ideálního plynu lze vyjádřit pomocí základní rovnice:

p=13NVm0vk2=13ϱvk2,

kde V je objem nádoby a ϱ je hustota plynu.

Z uvedených vztahů lze určit celkovou vnitřní energii ideálního plynu, která odpovídá úhrnné kinetické energii částic:

U=NE0=32pV,

Odkazy

Reference

Související články

Šablona:Autoritní data