Gloriola (meteorologie)

Gloriola nebo glórie^[1] je v meteorologii fotometeorický optický úkaz sestávající z bílého středu a koncentricky uspořádaných duhovitých prstenců z nichž ty nejvnitřnější jsou barevně posunuty směrem k modré a fialové části barevného spektra. Vzniká odrazem, lomem a difrakcí světla kvůli které připomíná svatozář.^[2]^[3]

Tento druh ohybu světla připomínající kruhovou difrakci popisuje rozptylová funkce (resp. Mieův rozptyl) kde střed a barevné prstence glorioly tvoří ve vzestupném pořadí Airyho disky $n$ -tého řádu.^[4]

Samotná tato skutečnost však neobjasňuje jakým způsobem tento vzor u glorioly vzniká – pro přesné modelování se proto používají Maxwellovy rovnice a Einsteinovy-Debyovy rovnice pro rozptyl světla.^[5]

Termín kruhová duha není synonymem pro gloriolu - od tohoto jinak podobně vypadajícího jevu se gloriola liší jiným způsobem vzniku a také tím, že není halovým jevem.

Podmínky vzniku závisí na přítomnosti zdroje bílého světla a také prostředí se stejnoměrně velkými kapkami, které jsou schopné rozložit světlo ze zdroje na jednotlivé spektrální barvy. Gloriola má stejně jako duha svůj střed v antisolárním bodě. Z toho plyne, že aby byla gloriola vidět, musí být médium umožňující vznik tohoto jevu buď přímo před pozorovatelem nebo blízko pod ním. Proto lze tento jev často pozorovat v mlze ve vysokých horách nebo například při letu letadlem na svrchních částech mraků (nejčastěji u středně velkých typů jako je altostratus a altocumulus) – kvůli stejnému důvodu lze také vidět v centru glorioly stín pozorovatele.^[6]^[7]

Výskyt glórií není omezený jen na pozemskou atmosféru – například v roce 2011 byla ve výšce 70 km nad povrchem Venuše evropskou sondou Venus Express zaznamenána a pořízena fotografie glorioly (v UV, near-infrared a viditelném světle) vyvolané stejnoměrně velkými kapkami kyseliny sírové ze kterých jsou utvořeny tamější mraky.^[8]

Data získaná družicemi CHEOPS a TESS zase podle studie astronomů z roku 2024 nasvědčují o pozorování tohoto jevu v atmosféře exoplanety WASP-76b. Pokud by se tato hypotéza ukázala jako pravdivá, byl by to první doložený případ výskytu glorioly mimo Sluneční soustavu.^[9]

Galerie

Gloriola pozorovaná z klesajícího letadla
Gloriola a vidmo pozorované na Crib Gochu
Bílá duha, gloriola a vidmo pozorované u Golden Gate Bridge v San Franciscu
Gloriola pozorovaná z vesmíru. Protáhlý tvar glorioly je způsobený kompozitní povahou snímku a tudíž neodpovídá reálnému pozorování.
Historická kresba glorioly z 19. století pozorované z vodíkového balónu.^[10]
Gloriola pozorovaná z ISS