Bernoulliho–Navierova hypotéza

Z testwiki
Verze z 2. 5. 2024, 17:02, kterou vytvořil imported>JAnDbot (odstranění odkazu na neexistující kategorii na Commons)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Znázornění Bernoulliho–Navierovy hypotézy – všechny průřezy prutu zachovávají kolmost ke střednici

Bernoulliho–Navierova hypotéza (také Navierova–Bernoulliho hypotéza či Eulerova–Bernoulliho hypotéza) je v mechanice pružnosti a pevnosti předpoklad pro ohýbaný prvek. Tato hypotéza předpokládá, že průřez, který je před deformací rovinný, zůstává rovinný i po deformaci, resp. průřezy po deformaci zůstávají kolmé na deformovanou střednici prutu. Hypotéza je pojmenována po Jacobu Bernoullim, Danielu Bernoullim a Claude-Louisi Navierovi, případně po Leonhardu Eulerovi.

Platnost

Hypotéza obecně platí pro dostatečně štíhlé pruty, naopak pro prvky, u nichž je výška průřezu řádově podobně velká jako délka, je nutno použít pokročilejší teorie deformace (Mindlin, Timošenko). Platnost je dále omezena na izotropní (či ortotropní) materiály, které jsou lineárně pružné; zároveň musejí být pruty v daném průřezu homogenní (a po délce příliš neměnit svůj průřez). Vzniklá přetvoření na prutu taktéž musejí být malá.

Pokud jsou předešlé podmínky splněny, pro průhyb w(x) platí:

d2w(x)dx2=M(x)E(x)I(x)

Druhá derivace průběhu průhybu prutu podle délky x, vyjádřená jako křivost prutu, je rovna zlomku, kde E je Youngův modul pružnosti, I je moment setrvačnosti průřezu a M je vnitřní ohybový moment.

Pro nosník, který je vyroben z homogenního materiálu po celé své délce a má navíc konstantní průřez, lze za použití Schwedlerovy věty z předchozí rovnice získat závislost průhybu w(x) na spojitém zatížení f(x):

EId4w(x)dx4=f(x)

Normálové napětí

Základní vzorec pro výpočet normálového napětí od působícího ohybového momentu, který platí díky BN hypotéze, je následující:[1]

σx=MyzIy=MyWy

Použité veličiny:

Deskové konstrukce

U deskových konstrukcí je rozšíření Bernoulliho–Navierovy hypotézy nazýváno jako Kirchhoff–Loveho teorie.

Odkazy

Reference

  1. Gere, J. M. Timoshenko, S.P. Mechanics of Materials. PWS Publishing Company: 1997.

Literatura

Šablona:Autoritní data

Šablona:Portály