Iterační metoda

Z testwiki
Verze z 21. 5. 2022, 21:05, kterou vytvořil imported>JAnDbot ({{Commonscat}}; kosmetické úpravy)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ve výpočtové matematice je iterační metoda proces, který z počáteční aproximace konstruuje posloupnost přibližných řešení daného problému. Každá iterace přibližného řešení je konstruována z iterací předchozích.

Iterační metody pro řešení soustav lineárních algebraických rovnic

Pro řešení soustav lineárních algebraických rovnic existují dvě hlavní skupiny iteračních metod – stacionární iterační metody a metody Krylovových podprostorů.[1]

Stacionární iterační metody

Základní stacionární iterační metody vycházejí ze štěpení příslušné matice soustavy na A=MN, přičemž matice M musí být jednoduše invertovatelná. Novou iteraci přibližného řešení spočítáme z předchozího jako xk+1=M1(Nxk+b). Přesné řešení soustavy je pak pevným bodem tohoto zobrazení.

Metody Krylovových podprostorů

Metody Krylovových podprostorů jsou projekční metody založené na hledání přibližného řešení v Krylovových podprostorech rostoucí dimenze, tj. xkx0+span{r0,Ar0,,Ak1r0}. Jednoznačnost tohoto přibližného řešení xk dosáhneme dodatečnými podmínkami na příslušné residuum rk=bAxk. Zpravidla požadujeme buď minimalitu residua v eukleidovské normě, nebo ortogonalitu residua na prostor, ve kterém hledáme aproximaci xk. Požadujeme-li ortogonalitu residua na prostor, na kterém hledáme přibližné řešení, jedná se o tzv. Galerkinovu metodu.

Reference

Šablona:Překlad

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data