Integrální transformace
Integrální transformace v matematice jsou ty lineární integrální operátory (lineární zobrazení mezi dvěma prostory funkcí , jež se dají zapsat v podobě integrálu), které mají tvar
- ,
kde a jsou otevřené podmnožiny, je měřitelná funkce označovaná v tomto kontextu jako jádro transformace, je libovolná funkce z prostoru a je její obraz, tedy funkce z prostoru .
Příklady integrálních transformací jsou Fourierova, Laplaceova nebo vlnková transformace.
K integrální transformaci může (ale obecně nemusí) existovat inverzní transformace, převádějící obraz z prostoru zpět na vzor z prostoru . Pokud existuje, dá se vyjádřit rovněž jako integrální operátor, ale s obecně odlišným (tzv. inverzním) jádrem a oborem integrace .
Přehled některých často používaných transformací:
| Transformace | Symbol | ||||
|---|---|---|---|---|---|
| Spojitá Fourierova transformace | |||||
| Hartleyova transformace | |||||
| Mellinova transformace | |||||
| Dvojstranná Laplaceova transformace | |||||
| Laplaceova transformace | |||||
| Weierstrassova transformace | |||||
| Abelova transformace | |||||
| Hilbertova transformace | , | ||||
| Hankelova transformace s jádrem obsahujícím , Besselovu funkci prvního druhu a řádu ν |
|||||
| Stieltjesova transformace | |||||
| Vlnková transformace (funkce je tzv. mateřská vlnka) |