Newtonova interpolace

Z testwiki
Verze z 12. 1. 2023, 16:38, kterou vytvořil imported>Ostravskawikina (vizuální úprava)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Příklad interpolace polynomem - interpolační funkce vždy prochází všemi známými body funkce

Chceme-li aproximovat funkci danou svými body x0xn (tzv. uzly interpolace), a požadujeme aby interpolace procházela zadanými body, použijeme aproximaci interpolačním polynomem. Tato interpolace nám poslouží k získání přibližné hodnoty funkce v libovolném bodě intervalu <x0,xn>.

Tvar Newtonova interpolačního polynomu:

Nn(x)=a0+a1(xx0)+a2(xx0)(xx1)+...+an(xx0)(xx1)...(xxn1)

Koeficienty a0an lze vypočítat pomocí poměrných diferencí. (viz níže)

Sestavení tabulky poměrných diferencí[1]

V každém sloupci tabulky se budou nacházet poměrné diference daného řádu. Diferencemi 0. řádu budou přímo funkční hodnoty v bodech xi.

Poměrné diference 1. řádu vyjádříme:

f[xi,xi+1]=f(xi+1)f(xi)xi+1xi

Poměrné diference 2. řádu vyjádříme:

f[xi,xi+1,xi+2]=f[xi+1,xi+2]f[xi,xi+1]xi+2xi

Ostatní diference vyjádříme analogicky.

Příklad konstrukce Newtonova interpolačního polynomu[2]

Hledáme polynom procházející body: [2,39],[0,3],[1,6],[3,36]

xi f(xi) Diference 1. řádu Diference 2. řádu Diference 3. řádu
x0=2 f(x0)=39=a0
x1=0 f(x1)=3 3(39)0(2)=21=a1
x2=1 f(x2)=6 6310=3 3211(2)=6=a2
x3=3 f(x3)=36 36631=15 15330=4 4(6)3(2)=2=a3

P3(x)=a0+a1(xx0)+a2(xx0)(xx1)+a3(xx0)(xx1)(xx2)

P3(x)=39+21(x+2)6(x+2)x+2(x+2)x(x1)

Vlastnosti interpolační metody

Newtonův interpolační polynom má tu výhodu, že je pro něj oproti Lagrangeově interpolaci výpočetně méně náročné přidat jeden bod, protože některé výpočty zůstanou beze změny (například předchozí koeficienty ak se nezmění).

Související články

Reference

Externí odkazy

Šablona:Autoritní data